Čís. 6997.

Bylo-li zboží úhrnně objednané podle ujednání fakturováno a zasíláno po částech, šlo o jedinou trhovou smlouvu s různými dodacími termíny. Byl-li kupitel v prodlení s placením předchozích účtů, byl prodatel oprávněn zadržeti další zásilky zboží až do zaplacení dřívějších faktur. Lhostejno, že prodatel použil též zadržovacího práva podle druhého odstavce §u 1052 obč. zák., shledav při vymáhání splatných faktur sporem a exekucí, že majetkové poměry kupitelovy se zhoršily tak podstatně, že nemůže ani drobné účty včas vyrovnati a že jest tím ohroženo i zaplacení jeho dalších účtů. Jmenovitě nebyl prodatel povinen k dalším zásilkám, odepřel-li kupitel přijati předchozí zásilku.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1927, Rv 1 1626/26.)
Ve sporu o zaplacení kupní ceny za objednané zboží namítl žalovaný najmě, že mu žalobce dosud zboží nedodal. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nižší soudy dolíčily správně z objednávky, že zboží, úhrnně objednané, bylo podle ujednání fakturováno a zasíláno žalovanému po částech, šlo tedy o jedinou smlouvu trhovou s různými dodacími termíny a sám žalovaný ještě v dovolání zdůrazňuje, že zboží mělo se dodávati postupně vždy po zaplacení dřívějších, splatných faktur. Podle zjištění nižších soudů byl žalovaný v prodlení s placením tří předcházejících — Čís. 6998 —
707
účtů ze dne 2. března, 23. dubna a 26. května 1925, v úhrnné ceně zboží 2796 Kč 30 h, které byly splatný za 45 dní od následujícího 15. nebo posledního dne (ultimo) měsíce po vydání faktury a žalující firma musela rozsudek ze dne 26. října 1925 ve zbytkové částce 1796 Kč 30 h dobývati exekučně a teprve dne 14. prosince 1925 zaplatil žalovaný tento, zbytek zmíněných již tří účtů, z nichž poslední byl podle smlouvy splatný již 15. července 1925. Žalující firma byla za tohoto stavu oprávněna již podle smlouvy, by zadržela další zásilky zboží až do zaplacení předcházejících faktur, když žalovaný octl se v prodlení s placením dřívějších účtů, a nesejde na tom, že žalující firma použila též zadržovacího práva podle druhého odstavce §u 1052 obč. zák., když při vymáhání splatných faktur sporem a exekucí seznala, že se majetkové poměry žalovaného zhoršily tak podstatně, že nemůže ani menší účty včas vyrovnati a že tím jest ohroženo i zaplacení jejích dalších účtů (§ 1052 druhá věta obč. zák.). Žalovaný ve sporu ani nenamítal, že již v době ujednání smlouvy byl ve špatných hospodářských poměrech a že žalující firmě musily býti známy. Dovolání mylně doličuje, že žalobkyně měla žalovanému zaslati zadržené zboží, jakmile 14. prosince 1925 zaplatil exekučně dobývaný zbytek starého dluhu a že žalující firma nemůže na něm požadovati zaplacení, když sama smluvnímu závazku nedostála. V době placení, dne 14. prosince 1925 byly již zase splatný pozdější faktury ze dne 23. září, 1. října a 6. října 1925, znějící celkem na 2445 Kč 91 h, jež platem tímto uhraženy nebyly. Žalobkyně tím, že trvala na plnění smlouvy žalovaným, žádajíc zaplacení dřívějších již splatných faktur, uplatnila jedno ze svých práv, čl. 354 obch. zák., jí přiznaných proti kupiteli, jsoucímu s placením v prodlení, a dovolání mylně doličuje, že žalobkyně vymáhá na žalovaném plnění předem, jež prý nebylo vymíněno. Ostatně nelze ani přehlédnouti zjištěnou okolnost, že žalující firma zboží na účet ze dne 21. října 1925 žalovanému zaslala, že však tento je odepřel přijati a balík jí vrátil, čímž dal zřetelně na jevo, že objednané zboží nechce přijmouti ani zaplatiti, a prvý soud správně dolíčil, že za těchto okolností nebylo by spravedlivo na žalobkyní žádati, by opětnými zásilkami zboží vydávala se v nebezpečí značných útrat dopravy.

Citace:

Čís. 6997. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 732-733.