NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9376.

K nároku zmrhané ženy na odškodnění (§ 1328 obč. zák.) za zmařené naděje na zaopatření sňatkem není třeba průkazu, že svedená mohla vejíti v určité jiné manželství; postačí zjištění, že se podíle jejích poměrů, jejího dosavadního bezúhonného života, stáří a rodinných poměrů mohla vdáti.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1929, Rv 2 30/29.)
Žalovaný udržoval delší dobu se žalobkyní důvěrnou známost, již posléze přerušil. Žalobkyně, tvrdíc, že se dala k důvěrným stykům se žalovaným pohnouti slibem manželství, domáhala se na něm náhrady 50000 Kč za zmenšenou naději na sňatek. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, o d v o la с í soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody: Odvolací soud usuzuje, že dovolatelka, která se domáhá náhrady škody podle § 1328 obč. zák., vzešlé jí tím, že její naděje na budoucí sňatek jest značně zmenšena, neuvedla okolností, z nichž by se dalo bezpečně souditi, že jednání žalovaného bylo příčinou nemožnosti sňatku a tím ušlého lepšího zaopatření. Leč neprávem. Napadený rozsudek cituje dovolatelčin přednes a jmenovitě dovolatelkou v řízení soudu prvé stolice přednesenou okolnost, že událost, která jest podkladem rozepře, vešla ve všeobecnou známost v místě, kde bydlí, že tím byla poškozena její pověst, která u děvčat z kruhů, к nimž patří, jest obyčejně jejich celým věnem, že její otec jest vyšším poštovním úředníkem, a že v těchto společenských kruzích jest věno, pokud se týče náhrada takového věna 50000 Kč přiměřená. Z tohoto přednesu jest zřejmo, že dovolatelka tvrdila, že s dobrou pověsti bezúhonné dívky provdala by se ve společenských kruzích, k nimž náleží, i bez věna, a že, by se nyní provdala s pověstí, do které ji žalovaný uvrhl svým jednáním v § 506 tr. zák. uvedeným a podle tohoto ustanovení trestným, potřebovala by věna aspoň 50000 Kč, čímž odůvodňuje, nikoli nepřípadně, škodu ze zmenšení naděje na sňatek. Lze-li u svedené ženy podle názoru její společenské třídy a podle ostatních okolností, doby a místa předpokládati, že se její naděje na sňatek skutečně zmenšila, byla svedením nepochybně zhoršena celá její hospodářská situace a pozbyla všech výhod spojených s tím, že manžel převezme životní břemena, a jest nucena proti přirozenému povolání ženinu starati se sama o výživu, po případě chopiti se výdělečného povolání. To jest pro ni hmotnou ujmou, nikoli jen porušením ideálních statků, jak to ostatně důvodová zpráva k § 166 třetí dílčí novely zdůrazňuje, uvádějíc, že třetí dílčí novelou k občanskému zákonu sice ve prospěch zmrhané cti u ženy stanovena výminka z pravidla, že za porušení ideálních statků nelze požadovati peněžitou náhradu a že se proto § 1328 obč. zák. v novém doslovu vyhnul slovům »plné zadostiučinění«, že však vyslovuje, že náhrada — tak, jak je tomu podle všeobecných pravidel — přísluší zmrhané za utrpěnou škodu a ušlý zisk, do kteréhož jest zahrnovati zajisté i odškodnění za zmařené lepší zaopatření zmrhané ženy (§ 1326 obč. zák.). Není zapotřebí prů- kazu, že svedená mohla vejiti v určité jiné manželství, nýbrž postačí zjištění, že podle dovolatelčiných poměrů, jejího dosavadního bezúhonného života, stáří a rodinných poměrů mohla se vdáti. Byla-li žaloba se žalobním žádáním zamítnuta z příčiny nesprávného právního posuzování sporné věci bez provedení jakýchkoliv důkazů o okolnostech pro rozhodnutí rozepře závažných, právem jest řízení soudu druhé stolice vytýkána neúplnost řízení, jest tedy i podle čís. 2 § 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací opodstatněn.

Citace:

č. 9376. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 652-654.