NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 5018.

Pro odvolání městského úřadu sociální péče jako poručníka z povolání nemohou přijíti v úvahu § 259 obč. zák. a § 29 I. novely k obč. zák., nýbrž rozhoduje tu jedině zájem poručence.
(Rozh. ze dne 5. května 1925, R II 110/25.)
Návrhu nemanželské matky, by dosavadní poručník její dcery, městský úřad sociální péče v B., byl odvolán a by poručenství bylo přeneseno na žadatelku, soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Soud rekursní sdílí názor prvého soudce, že v případě §u 259 obč. zák. a §u 29 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 276 ř. zák. přísluší matce zákonitý nárok na poručenství; to vysvítá z §u 198 obč. zák. Ustanovení matky za poručnici uznává zákon za důvod ukončení dosavadního poručenství, což dokazuje nadpis §§ 249 a násl. obč. zák. Dosavadní poručník může v tomto případě býti sproštěn svého úřadu i když jej bezzávadně a uspokojivě vykonával. Návrhu matky na přenesení poručenství nebylo by lze vyhověti jen tehdy, kdyby tu byl některý důvod podle §§ 191, 194 obč. zák. Takového důvodu v tomto případě není, zejména nelze shledati takový důvod v tom, že matka odporuje nařízení politického úřadu ohledně školní návštěvy své dcery, poněvadž z toho nelze ještě odvoditi, že by toto chování se nenechávalo očekávati řádnou výchovu dítěte.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudu.
Důvody:
Rekursní soud opřel své rozhodnutí o ustanovení §u 198 a 259 obč. zák., jakož i o § 29 nov. I., z nichž odvozuje pro matku nezletilého dítka nárok na poručenství, přehlíží však úplně předpis §u 208 odstavec druhý obč. zák., kterýž jest v tomto případě jedině směrodatný. Po zrození nemanželského dítěte svěřeno bylo poručnictví tehdejšímu městskému úřadu jako poručníku z povolání, jehož činnost pak přešla na městský úřad sociální péče v B. Poručenský soud podle zmíněného předpisu zákona muže poručnictví, svěřené takové organisaci, odvolati jen tehdy, když jest to v zájmu dítka. Jiné ohledy, zejména takové, jaké by snad platily dle §u 259 obč. zák. a §u 29 nov. I. v případě, že by až dosavad zastávala úřad poručníka jednotlivá osoba, nemohou zde rozhodovati, poněvadž podle §u 208 odstavec druhý obč. zák. neobstojí. Nemůže tedy dojíti povšimnutí ani ta okolnost, že nemanželská matka si přeje vésti nyní sama poručnictví svého dítěte, protože až dosud vedla domácí výchovu dítka a že v ohledu mravním nebylo nic závadného proti ní zjištěno. Jako již při svěření poručnictví způsobilému orgánu veřejné správy neb spolku pro ochranu dítek může dle §u 208 odstavec prvý obč. zák., i tehdy, je-li po ruce jiný způsobilý poručník, rozhodovati pouze ta okolnost, že jest toho k účinnému hájení práv a zájmů nemajetného poručence potřeba, tak opět jen ta okolnost, že zájmy dítěte toho vyžadují, mohou přiměti soud, by další vedení poručnictví takové organisaci opět odebral. Jako jediný důvod pro to udala však matka dítěte ve svém písemném podání pouze to, že posavadní poručník neprojevil souhlas s jejím úmyslem, že chce svou nezletilou dceru dáti soukromě vyučovati, když byl městský školní výbor nařídil vyloučení děvčete z německé pomocné školy a její zapsání do české. Z toho viděti, že poručník naopak dbal nařízení úřadu a o jeho provedení se snažil. Jak ze spisu poručenského vidno, zastával posavadní poručník až dosud velmi účinným způsobem zájmy dítěte při zjišťování nemanželského otcovství, při určení, zvýšení a vymáhání výživného pro dítě a přihlíží-li se dále k tomu, že městský úřad sociální péče vzhledem na svoji rozsáhlou organisaci a vydatné prostředky, jež jsou mu při vykonávání činnosti po ruce, může také zájmy dětí sobě svěřených daleko vydatnějším způsobem zastupovati než nemanželská matka dítěte, která jako dělnice nemá ani takové možnosti, by úspěšně o zájmy svého dítěte se starala, není naprosto dů vodu k tomu opatření, ke kterému poručenský soud na návrh matky dítěte sáhl a kteréž ani po zákonu není nijak odůvodněno.

Citace:

č. 5018. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 885-887.