Č. 7935.


Učitelstvo: * Přesahuje-li služební doba několika uchazečů o místo i učitelské na veřejné škole národní 34 roků a 6 měsíců, nemá rozdíl v délce služební doby s hlediska čl. 4. zák. č. 306/20 Sb. významu.
(Nález ze dne 7. května 1929 č. 6182/28.)
Prejudikatura: Boh. A. 2987/23, 3010/23, 3074/24, 4165/24, 4730/25, 6105/26, 6550/27, 7299/28, 7342/28, 7522/28.
Věc: Okresní školní výbor v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentaci na místo řídícího učitele.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: O vypsané místo řídícího učitele při 1. obecné škole chlapecké v severním obvodě v P. ucházelo se 8 uchazečů, kteří měli podle kompetenční tabulky v den konce konkursní lhůty tyto služební doby: František T. 40 roků 3 měsíce, Josef L. 37 roků 3 měsíce, Vojtěch J. 35 roků 3 měsíce, Vratislav K. 34 roky 9 měsíců, Jan A. 34 roky 8½ měsíce, Václav K. 34 roky 8 měsíců, Václav W. 32 roky 10 měsíců a Emil P. 30 roků 3 měsíce. Kvalifikace všech uchazečů byla »velmi dobrá«.
Ošv v P. presentoval na uvedené místo 2. srpna 1927 Vratislava K.
Zšr v P. rozhodnutím z 30. srpna 1927 odepřela podle § 12 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. volbě této potvrzení, poněvadž byli pominuti služebně starší a velmi dobře kvalifikovaní uchazeči, což odporuje článku 4. zákona č. 306/1920. Proti tomu podal ošv odvolání, v němž poukazoval na předpis zák. č. 96/1874 ř. z., podle něhož po názoru odvolatele i služ. dobu K-ovu jest čítati na plných 35 roků. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, »neboť zšr právem nepovažovala služ. stáří presentovaného uchazeče Vratislava K. (34 roků 9 měsíců) za služ. dobu 35letou a jeho služ. stáří za stejně hodnotné se služ. stářím uchazečů Františka T., Josefa L. a Vojtěcha J. Při tom přihlíží se k tomu, že stížností dovolávaný předpis § 1 odst. 4 zák. ze 14. května 1896 č. 74 ř. z., podle něhož při výpočtu služ. doby do pense započítatelné zlomky roku, pokud přesahují 6 měsíců, počítají se za úplný rok služby, má platnost jen v konkrétním případě vyměřování pense, nelze však z jeho ustanovení dedukovati, že by platil i pro případ počítání služ. stáří při presentaci ve smyslu čl. 4. zák. č. 306/20 a § 1 prov. min. výn. z 31. prosince 1920 č. 47897/20. Z nál. nss-u, Boh. A. 3074/24, jímž byla vyslovena zásada, že služ. stáří přestává býti při presentaci konkurenční jednotkou tehdy, překročí-li všechni uchazeči o určité místo služební dobu 35letou, se podává, že předpoklad stejného služ. stáří platí jen pro ty z uchazečů, kteří v době ukončení lhůty konkursní překročili skutečnou 35letou službu, nevztahuje se však na ty z uchazečů, kteří v důsledku služ. doby 34 let 6 měsíců přesahující, ale plných 35 let nedosahující, měli by snad v případě odchodu na odpočinek nárok na výměru pense jako při skutečné službě 35 let«.
O stížnosti, kterou do tohoto rozhodnutí podává presentátor — ošv v P. — uvážil nss takto: Podle § 7 česk. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. přísluší právo presentační na místa učitelská — zpravidla — okr. škol. radě, resp. nyní (vl. nař. č. 608/20) okr. škol. výboru. Podle § 50 odst. 4 říš. zák. o školách národních z roku 1869 a § 13 cit. zem. zák. má zšr presentaci potvrditi, vyhovuje-li presentovaný požadavkům §§ 48 a 50 cit. říš. zák. a — jak nss odůvodnil již v nál. Boh. A. 2984/23 — vyhovuje-li vykonaná presentace předpisům článku 4. zák. č. 306/20.
V daném případě je na sporu, zda presentace Vratislava K. vyhovuje cit. předpisu co do služ. stáří (článek 4. věta prvá zák. č. 306/20). Nesporno je, že presentovaný učitel Vratislav K. měl v rozhodnou dobu 34 roků 9 měsíců služ. doby, kdežto tři z uchazečů měli služ. dobu nad 35 roků.
Nss vyslovil a odůvodnil již v nál. Boh. A. 3074/24, že služ. stářím ve smyslu čl. 4. zák. č. 306/20 sluší rozuměti služ. dobu významnou pro vyměření zaopatřovacích požitků; dále vyslovil nss v cit. nál., že rozdíl služ. stáří při několika uchazečích, vykazujících 35letou služ. dobu, je pro presentaci s hlediska cit. článku 4. zák. č. 306/20 bez významu.
Služ. dobu 35letou uvedl nss v cit. nálezu — jak z jeho odůvodnění zřejmo — proto, poněvadž podle zákonného stavu platného v době rozhodné v případě, který cit. nálezem byl vyřešen, učitel měl při dokonané 35leté služ. době nárok na plné výslužné (§ 27 odst. 1 a § 28 odst. 2 par. zák. č. 274/19), takže doba přesahující 35 roků neměla již pro výši výslužného významu.
Případ, o který je spor nyní, odehrává se však již za účinnosti zák. č. 104/26, který v § 33 pojednává o době pro vyměření výslužného významné a při tom stanoví sice v odst. 2. větě 2. rovněž, že »po započítatelné služ. době 35 roků přísluší výslužné ve výši pens. základny«, dodává však v odstavci (3), že »při výpočtu služ. doby se počítají zlomky posledního roku, pokud přesahují šest měsíců, za celý rok«. Za účinnosti zák. č. 104/26 má tedy učitel nárok na plné výslužné již při služ. době přesahující 34 roky a 6 měsíců a je tudíž doba nad 34 roky 6 měsíců a jeden den již bez významu pro vyměření a výši výslužného.
Ze stejných důvodů, které stran doby 35 roků byly uvedeny v cit. nál. Boh. A. 3074/24, nutno tudíž nyní za účinnosti zák. č. 104/26 — s hlediska článku 4. zák. č. 306/20 pokládati dobu nad 34 roků 6 měsíců a 1 den za nerozhodnou, a nemá rozdíl ve služ. stáří několika uchazečů o místo učitelské nad tuto délku služby s hlediska cit. článku 4. významu.
Jestliže tedy zšr odepřela schváliti presentaci a min. zamítlo odvolání proti tomu podané jen z tohoto důvodu, že presentovaný má 34 roků 9 měsíců, jiní uchazeči pak že mají nad 35 roků služ. stáří, bylo tím právo presentátora nezákonným způsobem porušeno, což stížnost důvodně vytýká.
Citace:
č. 1908. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 129-131.