NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 11431.

Pojišťovací smlouva.
Pojišťovací smlouva uzavírá se zpravidla doručením pojistky pojistníkovi. Doručení to může se státi i agentem, jenž smlouvu zprostředkoval (návrh převzal) a není k tomu zapotřebí zvláštního písemného prohlášení pojišťovatele o přijetí návrhu.
Ustanovení pojišťovacích podmínek, že, není-li pojištění ještě tři roky v platnosti a nebyla-li zapravena splatná premie v dodatečné třicetidenní lhůtě, zaniká tím pojištění úplně, nevztahuje se na případ, nebyla-li včas zaplacena první premie.
Pojišťovací smlouva, jíž uzavřeno na území československé republiky životní pojištění na jinou měnu než československou, není neplatná podle § 879, prvý odstavec, obč. zák. Neplatnost smlouvy, ježto se příčí zákonnému zákazu, předpokládá zákaz, který byl vydán orgánem státní správy k tomu povolanými a který byl uveřejněn předepsaným způsobem t. j. ve sbírce zákonů a nařízení. Postup pojišťovny, jež při sjednání smluv nedbá zákazu nadřízeného úřadu (výnosu ministerstva vnitra ze dne 30. dubna 1924, č. j. 31694/1924-18), jest sice nepřístojný, ale proto se ještě nepnčí dobrým mravům, najmě skytá-li smlouva ochranu před případným poklesem zdejší měny oběma stranám touž měrou. (Rozh. ze dne 27. února 1932, Rv 2 93/31.)
Žalující pojišťovna domáhala se na žalovaném zaplacení roční premie 8245 Kč ze životní pojistky uzavřené na 4160 dolarů. Žalovaný namítl proti žalobě, že není, nebyv o přijetí návrhu uvědomen ve stanovené šestinedělní lhůtě, na návrh již vázán, že se pozdější uvědomění nestalo v řádné formě k tomu oprávněným ředitelstvím v Praze, že si žalobkyně nezaopatřila předepsané povolení k uzavření pojistky na cizí měnu a šlo by proto o jednání nedovolené, že pojišťovací poměr zanikl podle článku 4 Všeobecných podmínek proto, že během prvních tří let v stanovené třicetidenní lhůtě premie nezaplatil a zvláštní ujednání co do splatnosti se nestalo. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Jest zjištěno: že návrh žalovaného ze dne 5. listopadu 1928 byl žalobkyní vyřízen dopisem ze dne 21. listopadu 1928, v němž sděleno, že návrh přijat, a ještě v listopadu se stalo zaslání pojistky ze dne 24. listopadu 1928 zástupci B-ovi, jenž ještě v listopadu neb počátkem prosince jistě v šestitýdenní lhůtě, ode dne 5. listopadu čítáno, žalovanému o přijetí návrhu a o zaslání pojistky ústně učinil sdělení a žádal na něm zaplacení první premie, načež by mu byl pojistku vydal, že však žalovaný žádal původně jen oddálení tohoto placení, až nabude peněžitých prostředků a teprve později, po uplynutí šestidenní lhůty vysloveny jím pochybnosti o oprávnění žalobkyně k uzavření pojištění na cizí valutu a konečně placení premie odepřeno. Mimo se zástupcem B-em se žalobkyní o prodloužení lhůty pro první premie nejednáno. Podle bodu 4 přijímacích podmínek, vyznačených v čele návrhu, byl žalovaný vázán na návrh po dobu šesti týdnů od předání návrhu zmocněnému činiteli. Kdežto žalovaný byl návrhem po dobu šesti týdnů vázán, neučinila žalobkyně v této lhůtě k němu písemné prohlášení, že návrh přijímá. Podle ustanovení třetího odstavce čl. 1 všeobecných podmínek byla vázána jen obsahem firemně znamenané pojistky. Tím, že žalovanému zástupcem B-em jen ústně a jednou půjčením pojistky k nahlédnutí bylo sděleno její přijetí, k perfektní smlouvě ještě nedošlo a, jelikož k ní nedošlo ve smluvené šestitýdenní lhůtě, není již žalovaný návrhem vázán. Mimo to shledáno znění pojišťovacích podmínek z viny žalobkyně nejasným, což v pochvbnosti podle § 915 obč. zák. jest vykládati v neprospěch žalobkyně, jež tyto podmínky dala na návrhy předtisknouti. Nejasnost spatřuje soud v tom, že podle článku 4 a bez rozdílu, zda jde o první či další premie v prvých třech letech jest stanoveno, že v této lhůtě může pojištěnec od smlouvy ustoupili, a že v čele návrhu pod 5 tučným tiskem vyznačena jako následek nevyplacení police do třiceti dnů jen povinnost hraditi 1 % útraty, a neučiněna zmínka o tom, že si v tomto případě vyhražuje společnost, ač ji povinnost z pojistky netíží, požadovali první prémii v cestě práva, což musí v pojištěnci práv neznalém vzbudili dojem, že jest pojišťovnou vyhražen jen nárok na útraty. Neshledán proto nárok na zaplacení první premie důvodným, aniž bylo třeba se zabývali s dalšími námitkami žalovaného. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud odvolací nepřipojuje se k názoru soudu prvé stolice, že do šesti týdnů mělo býti žalovanému písemně přímo ředitelstvím žalobkyně oznámeno, že žalobkyně jeho návrh přijímá. Dle odst. 4 přijímacích podmínek jest arci pojistník vázán na návrh po šest neděl od odevzdání pojišťovacího návrhu orgánu pojišťovny, který má návrhy přijímati a k rozhodování o návrzích jest ovšem výlučně příslušné ředitelství žalující pojišťovny pro Československou republiku. Ani v tomto ani v žádném jiném bodu přijímacích podmínek ani v zákoně není předepsáno, že uvědomění o přijetí pojistky jest zvlášť doručiti pojištěnci písemně. Dostačí, když ředitelství pojišťovny návrh přijme, vyhotoví na jeho podkladu pojistku a tuto pojistku dá pak doručiti svým zřízencem pojistníkovi, který se takto bezpečně dozví, že pojistka byla přijata. Soud prvé stolice vzal za prokázáno, že skutečně se tak stalo, že návrh žalovaného z 5. listopadu 1928 byl žalobkyní vyřízen dopisem z 25. listopadu 1928 zaslaným zástupci pojišťovny B-ovi, v němž sděleno, že návrh jest přijat v listopadu že se stalo zaslání pojistky ze 24. listopadu 1928 tomuto zástupci, jenž v listopadu nebo počátkem prosince určitě však v šestitýdenní lhůtě učinil žalovanému ústní sdělení o přijetí návrhu a o zaslání pojistky a žádal ho o zaplacení první premie, načež by mu byl pojistku vydal, žalovaný že žádal jen o oddálení tohoto placení až do doby, kdy nabude peněžitých prostředků. Jelikož není třeba, by byl pojistník přímo ústavem pojišťovacím písemně zvlášť vyrozuměn o přijetí pojistky, nýbrž stačí i uvědomění ústní a nabídnutí pojistky řádně dle návrhu vyhotovené, byl pojišťovací návrh v šestinedělní lhůtě přijat a pojištění nabylo platnosti. Nezůstalo proto řízení kusým, že o této okolnosti nebyli slyšeni znalci, kteří měli potvrditi, že jest obvyklým takovýto postup doručení pojistky zprostředkovatelem a že není obvyklým písemné uvědomování přímo ředitelstvím, poněvadž tato otázka jest otázkou právní, kterou lze rozhodnouti i beze znalců. Že se odstavec 4 poj. podmínek vztahuje na placení dalších prémií, nikoliv na zaplacení první premie, správně a shodně s judikaturou nejvyššího soudu dovodil již první soud. Nelze však přisvědčiti dalšímu názoru prvého soudu, že obsah pojišťovacích podmínek jest nejasný. Nejasnost spatřuje soud v tom, že podle čl. 4 všeob. přij. podm. jest všeobecně řečeno, že během prvých tří let může pojištěnec od smlouvy ustoupili, naproti čemuž pod bodem 5. přijímacích podmínek vyznačena jako následek nevyplacení police do třiceti dnů jen povinnost hraditi 1% útrat bez bližšího odůvodnění, v čemž prý spočívá rozpor. Rozporu tu však není, neboť povinnost ku placení 1% útrat není míněna v tom smyslu, že by se tím mohl pojistník vykoupiti od jakékoliv jiné povinnosti, zejména od povinnosti k náhradě a k zaplacení prvé premie, poněvadž podle bodu 5. jest pojišťovna k požadování 1% náhrady jen oprávněna, může tohoto svého práva použiti, avšak nemusí. Jinak nelze ustanovení čl. 5 vykládali a není tudíž tento článek v rozporu se čl. 4, jejž rovněž nelze rozumně vykládali jinak, než, že se vztahuje na případ placení prvé premie. Ustanovení čl. 5 nemá tudíž nic společného s uplatňovaným nárokem na zaplacení prvé premie.
Zbývá vysloviti se o další námitce, zda jest pojištění neplatné a nedovolené proto, že neměla žalující strana povolení k pojišťování na cizí měnu. Všechny pochybnosti v tomto smyslu odstraněny odvolacím soudem tím, že vyžádána byla o tom zpráva od ministerstva vnitra. Z dopisu ministerstva vnitra ze dne 23. prosince 1930 čís. 76440 z r. 1930/16 plyne, že výnosem ministerstva vnitra ze dne 30. dubna 1924 čís. 31694/1924-18 zaslaným všem pojišťovnám provozujícím životní pojišťování v tuzemsku bylo sděleno, že napříště není dovoleno, uzavírali na území Československé republiky životní pojištění na jinou měnu než na koruny československé. Tento zákaz nebyl dosud odvolán a zůstává i nadále v platnosti, platil pro žalující pojišťovnu v době uzavření pojistky, platí pro ni i podnes, avšak jde jen o administrativní zákaz. Tento zákaz nezpůsobuje neplatnost smlouvy podle § 878 obč. zák., poněvadž tu není nemožnosti plnění. Možnost zaopatřili si americkou měnu dolarovou pro strany není vyloučena, takže plnění jest možné. Tento zákaz však nezpůsobuje ani neplatnost nebo nicotnost smlouvy podle § 879 obč. zák. Není zákonného předpisu, proti kterému v tomto případě bylo přímo jednáno, anebo který by měl býti tímto jednáním obcházen. Výnos ministerstva vnitra ze dne 30. dubna 1924 čís. 31694/24-18 jest jen administrativním zákazem, což připouští samo ministerstvo vnitra, které ani neuvádí, že tento administrativní zákaz byl vydán na základě výslovného zákonného zmocnění anebo ku provádění zákona. Ježto tu není ani případů uvedených v § 879 obč. zák. čís. 1—3 ani není porušen jiný zvlášť vydaný zákon, zejména zákon valutový a ježto ani zákon pojišťovací takový zákaz neobsahuje, nelze tvrdili, že uzavřením této pojistky znějící na americké dolary bylo jednáno proti zákonnému předpisu. Jest ještě uvážili, zda uzavření smlouvy neodporuje dobrým mravům. O tom nemůže býti pochyby, že žalující strana jednala uzavřením této pojistky proti zákazu danému jí dohlédacím úřadem. Jednání její příčilo se veřejnému řádu, bylo způsobilé ztížili státní dozor a po případě také poškodili státní finance; příčí se tedy všeobecnému morálnímu cítění a jest proti dobrým mravům. Avšak shora uvedený zákaz ministerstva vnitra týkal se jen žalobkyně, netýkal se však žalovaného, poněvadž soukromníkům nebylo zakázáno, by se nechali pojišťovali na měnu cizozemskou. Jednání žalované strany nebylo proti dobrým mravům a proto jest smlouva platná. Ostatně kdyby zde neplatnost byla, mohla by se vztahovali jen na ujednání valut v, kdežto všecky ostatní části smlouvy, která odpovídá úplně vůli obou stran, musely by zůstali nedotčenými. Jediným důsledkem shora uvedeného zákazu ministerstva vnitra by pak jen bylo, že valuta v pojistce uvedená musela by býti přepočítána na měnu československou, jiný následek by však přestoupení onoho interního zákazu nemělo. Není tedy pojišťovací smlouva ani z důvodů §§ 878 a 879 obč. zák. neplatnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody: Pojišťovací smlouva uzavírá se zpravidla doručením pojistky pojistníkovi (sb. n. s. 4011, 6686). Toto doručení může se státi také agentem, jenž smlouvu zprostředkoval (návrh převzal), a není k tomu zapotřebí zvláštního písemného prohlášení pojišťovatele o přijetí návrhu. Stačí předložení pojistky k vyplacení, jakž se stalo v souženém případě, zejména an žalovaný (pojistník) neodmítl přijetí pojistky, nýbrž žádal jen o poshovění s placením a tím zřejmě vzal na vědomí, že jeho návrh pojišťovatelem byl přijat. Podle zjištění nižších soudů byla žalovanému předložena pojistka v šestinedělní lhůtě, stanovené v bodě 4. přijímacích ustanovení, a správně tudíž uznal odvolací soud, že došlo ke smlouvě, o niž žalobkyně opírá žalobu. Že ustanovení článku 4 a) všeobecných pojišťovacích podmínek se nevztahuje na první prémii, vyložil správně odvolací soud, a právem poukázal v této příčině i na zdejší rozhodnutí, uveřejněné ve Sb. n. s. pod čís. 6691, kde řešen byl stejný případ, neboť i v souzeném případě stanoví článek 2. podmínek povšechně následek nezaplacení prvého celoročního pojistného, totiž odklad závazku společnosti ze smlouvy do zaplacení pojistného nebo neplatnost smlouvy, není-li v době zaplacení pojištěný již na živu, a článek 3. v prvém odstavci stanoví čas a splatnost pojistného a jeho poshovění a v druhém odstavci poskytuje k zaplacení každé roční premie, pokud se týče prémiové splátky splatné po vyplacení pojistky — tedy po zaplacení první premie, pokud se týče první premiové lhůty lhůtu třicetidenní, kdežto ve článku 4 se jedná o následcích promeškání platební lhůty, o přerušení pojištění pro nezaplacení pojistného a o obnově pojištění a ustanovuje se tu pod písmenou a), že, nebylo-li zapraveno pojistné splatné před uplynutím prvních tří let pojistných v třicetidenní lhůtě platební, zaniká tím pojištění beze všeho a úplně, a dále se stanoví podmínky obnovy pojištění. Platí proto i pro tento případ zásada vyslovená v rozhodnutí sb. n. s. čís. 6691, že se ustanovení pojišťovacích podmínek, že, není-li pojištění ještě tři roky v platnosti a nebyla-li zapravena splatná premie v dodatečné třicetidenní lhůtě, zaniká tím pojištění úplně, nevztahuje na případ, nebyla-li včas zaplacena první premie. Že tu není nejasnosti, za kterou by podle § 915 obč. zák. odpovídala společnost, dolíčil správně již odvolací soud, a jest s ním souhlasiti tím spíše, uváží-li se, že bod 5. přijímacích ustanovení a čl. 4 a) podmínek již podle svých nadpisů neupravují tutéž věc.
Ale dovolání nemá pravdu ani, pokud tvrdí, že smlouva jest neplatná podle §§ 878 pokud se týče 879 obč. zák. Žalobkyně se nedomáhá zaplacení první premie v dolarech, a netřeba proto zkoumati, zda by takové plnění bylo možné. Podle § 879 prvý odstavec obč. zák. jest neplatná smlouva, příčící se zákonnému zákazu nebo dobrým mravům. Požaduje se proto, pokud jde o prvý případ, nejen, by zákaz byl vydán orgánem státní správy k tomu povolaným, což se v souzeném případě stalo výnosem ministerstva vnitra ze dne 30. dubna 1924 č. j. 31694/1924-18, nýbrž i, by byl uveřejněn předepsaným způsobem, t. j. ve sbírce zákonů a nařízení, k čemuž nedošlo. Nelze proto mluviti o nicotnosti smlouvy z důvodu, že se příčí zákonnému zákazu, a neprávem odkazuje dovolání v této příčině k zdejším rozhodnutím uveřejněným ve sb. n. s. pod čís. 1585, 2496, 4536 a 4712, kde vesměs bylo jednáno proti vládním nařízením řádně uveřejněným. Pokud jde o druhý případ § 879 prvý odstavec obč. zák., jest postup pojišťovny, jež při sjednání smluv nedbá zákazů nadřízeného dozorčího úřadu, sice nepřístojný, ale proto se ještě nepříčí dobrým mravům, a nelze proto odvozovati z něho nicotnost smlouvy, najmě ana skýtá ochranu před případným poklesem zdejší měny oběma stranám touž měrou. Byla-li však smlouva platně dojednána a nezanikla-li, jak dolíčeno, ani dodatečně, jest žalovaný povinen ji plniti, a nepochybil proto odvolací soud, když na odvolání žalující strany změnou prvého rozsudku žalobě vyhověl.

Citace:

č. 11431. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 222-227.