Praktické případy.

K cís. nař. z 29. července 1914 č. 178 ř. z. § 6: Na dědice přihlášeného k pozůstalosti, proti které se vede exekuce, nelze je vztahovati.

První soudce v exekuční věci proti pozůstalosti F. M. přerušil dle § 6. cís. nař. z 29. července 1914 č. 178 ř. z. řízeni dražební a zamítl návrh vymáhajících věřitelů na pokračování, poněvadž dle zprávy obecního úřadu jeden z přihlášených dědiců byl 27. července 1914 k vojsku povolán a dosud u něho jest.
Rekursní soud stížnosti vyhověl a nařídil pokračování v exekuci. Odůvodnění: První soudce neprávem zamítl návrh stěžovatelů ; neboť nejde tu o exekuci proti vojenské osobě, nýbrž o zahájenou již exekuci proti pozůstalosti po F. M. dne 11. prosince 1912 zemřelé, ke které se přihlásilo ze zákona výminečně více dědiců. Tomu není na závadu, že jeden z dědiců jest ve svazku vojenském. Není zajisté na zahájeném dražebním řízení súčastněn jako hlavní strana nebo vedlejší účastník, nýbrž jen jako jeden ze zástupců pozůstalosti, dlužnice, a také mu z pokračování v dražebním řízení nehrozí újma a to tím méně, že mu zřízen býti může opatrovník. Dovolované ustanovení § 6. cís. nař. z 29. července 1914 č. 178 ř. z. nemá tu místa.
Revisní stížnosti nebylo vyhověno. Odůvodnění: V odpor vzaté rozhodnutí odpovídá zákonu. Cís. nař. z 29. července 1914 č. 178 ř. z. obsahuje výminečná ustanovení v oboru řízení v občanských záležitostech pro vojenské osoby a jim na roveň postavené a nemůže tudíž extensivně vykládáno býti. Pokud se toto nařízení vztahuje zvláště na řízení exekuční, předpokládá, že vojenská osoba jako vymáhající věřitel zakročuje nebo že proti ní jako dlužníku exekuce se vede. Že by však v tomto případě exekuce proti vojenské osobě byla vedena, nemůže podle spisů býti tvrzeno. Dovolávaného nařízení nemůže proto na tento případ použito býti. Stížnost jest neodůvodněna a bylo ji nutno zamítnouti.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. února 1915 č. j. R-II. 71-15.
R. H.

Citace:

K cís. nař. z 29. července 1914 č. 178 ř. z. § 6. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 9, s. 306-307.