NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16422.

Podstata postupu pohledávek z účtů, na něž postupník (peněžní ústav) poskytuje postupiteli úvěr a které jsou určeny k zajištění úvěru poskytnutého postupiteli, záleží na rozdíl od zmocnění k inkasu (inkaso- mandátu) v tom, že se postoupená pohledávka pokládá ve vztahu k postoupenému dlužníku za pohledávku postupníkovu se všemi věřitelskými právy, zejména s právem vybrati a soudně vymáhati postoupenou pohledávku vlastním jménem a na účet postupitelův. Postoupený dlužník jest povinen plniti postupníku celou pohledávku a nejen to, co má postupník za postupitelem ještě k pohledávání.
I když byl úvěr poskytnutý postupníkem postupiteli úplně uhrazen, nepřechází pohledávka postoupená k zajištění úvěru ipso iure na postupitele. Postupitel má v takovémto případě proti postupníkovi jen obligační nárok na zpětné postoupení (recessi) celé pohledávky nebo jejího zbytku anebo na vydání částky, která mu byla postoupeným dlužníkem zaplacena nad úvěrovou pohledávku. Dokud postoupená pohledávka nebyla zpět postoupena, není postoupený dlužník oprávněn platiti jinému než původnímu postupníkovi.
(Rozh. ze dne 26. října 1937, Rv I 1034/37.)
Firma Ing. J. H., společnost s r. o, v O., dodala žalované firmě »N.«, zapsanému společenstvu s ručením omezeným v P., na její objednávku větrací zařízení, za které účtovala 18810 Kč. Účtovaná částka byla postoupena diskontnímu družstvu při Č. bance v P. se všemi právy. Žalovaná firma vzala postup pohledávky na vědomí a prohlásila dopisem z 25. ledna 1932, že účet uznává za správný a že platy naň bude konati jedině přímo uvedenému družstvu. Na dotčenou postoupenou pohledávku bylo však do 3. října 1937 jmenovanému postupníkoví zaplaceno toliko 5000 Kč. Tvrdě, že mu byl nedoplatek pohledávky za žalovanou firmou postupníkem dále postoupen, domáhá se žalobce na žalované zaplacení 13810 Kč s přísl. Proti žalobě namítla žalovaná, že se postup účtu z 25. ledna 1932 stal pouze k zajištění úvěrní pohledávky, že nešlo o skutečnou cessi, nýbrž toliko o příkaz k inkasu pohledávky. V srpnu 1932 Žádal ing. H., aby žalovaná poukázala diskontnímu družstvu pouze 5000 Kč na úplné vyrovnání pohledávky, kterou toho času diskontní družstvo proti němu mělo, a aby ze zbytku pohledávky uhradila jiné závazky firmy Ing. J. H., spol. s r. o. Když žalovaná žádala k tomu o výslovný souhlas diskontního družstva, dostavil se k ní účetní diskontního družstva Václav B. a výslovně prohlásil, že se diskontní družstvo spokojí splátkou 5000 Kč a že souhlasí s tím, aby se zbytku pohledávky upotřebilo k jiným účelům. Byl tedy postup resp. mandát k inkasu odvolán a diskontní družstvo nemělo proti žalované firmě dalších nároků a nemohl proto ani býti takovýto nárok platně postoupen. Žalovaná tudíž právem poukázala zbytek účtu podle disposic firmy Ing. J. H., spol. s r. o., jiným věřitelům' téže firmy. Ostatně bylo pro žalovanou rozhodující, kolik činila skutečná pohledávka diskontního družstva proti firmě Ing. H., spol. s r. o., v době, kdy ing. H. žádal, aby mohl postou¬ pené pohledávky užiti na úhradu jiných závazků. Soud prvé stolice vyhověl žalobě, odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Bylo zjištěno, že firrna Ing. j. H. byla s diskontním družstvem, při Č. bance v obchodním spojení tím způsobem, že měla u družstva úvěr na podkladě eskontu obchodních pohledávek, že postoupila mu k zajištění tohoto úvěru různé účty (;pohledávky), mezi jinými i svou pohledávku 18810 Kč za žalovanou podle účtu ze dne 25. ledna 1932, a to tištěnou doložkou na účtě, že žalovaná vzala postup ten na vědomí a prohlásila, že účet uznává za správný, že naň dne 3. října 1932 zaplatila částku 5000 Kč, a konečně že družstvo postoupilo zbytek pohledávky 13810 Kč žalobci postupní listinou ze dne 4. ledna 1935.
Dovolací soud schvaluje závěr odvolacího soudu, že se postup pohledávky diskontnímu družstvu stal k zajištění úvěru poskytnutého firmě Ing. J. H. a že tedy nešlo o pouhé zmocnění družstva k vybrání (k inkasu). Tomu nasvědčuje, že šlo o obvyklý postup účtů, na něž družstvo poskytovalo úvěr, že se postup stal doložkou natištěnou na účtě a že o něm byla dlužnice, žalovaná, uvědoměna. Podle pravidel poctivých styků (§ 914 obč. zák. a čl. 278 obch. zák.) jest takovémuto postupu k zajištění úvěru, když ani nebylo tvrzeno, že bylo něco jiného zvlášť ujednáno, rozuměti tak, že postupník má vlastním jménem a na účet postupitelův vybrati postoupenou pohledávku a, je-li třeba, i soudně vymáhati, a tedy že úvěrová pohledávka postupníka za postupitelem trvá, pokud není uhrazena vybranými penězi (srov. č. 10765 a 8895 Sb. n. s.). Podstata takového postupu záleží na rozdíl od zmocnění (mandátu) k inkasu v tom, že se postoupená pohledávka pokládá ve vztahu k postoupenému dlužníkovi za pohledávku postupníkovu a že má postupník veškerá práva, která přísluší věřiteli. Dlužník musí tedy plniti jen postupníkovi vše to, co měl plniti postupiteli, a zaplatili celou pohledávku, nikoli jen to, co má postupník za postupitelem ještě k požadování, zejména, když ji výslovně uznal vůči postupníkovi za správnou (§ 1396 obč. zák.). Postupitel má obligační nárok proti postupníkovi, aby mu po úhradě peněžitého úvěru penězi vybranými z postoupených účtů zpět postoupil celou pohledávku nebo její zbylou část, anebo aby mu vydal částky, které mu byly nad úvěrovou pohledávku dlužníkem zaplaceny, ježto by byl jinak bezdůvodně obohacen (srov. č. 14836 Sb. n. s.).
Dokud postoupená pohledávka nebyla zpět postoupena, není dlužník oprávněn platiti jinému, a třebaže byla pohledávka postupníka za postupitelem úplně zaplacena, nepřechází postoupená pohledávka ipso iure na postupitele zpět, nýbrž jen, dojde-li k recessi pohledávky. Bylo zjištěno, že debetní zůstatek firmy Ing. J. H. u diskontního družstva byl platem 5000 Kč ze dne 3. října 1932 úplně vyrovnán, že firma od té doby do 4. ledna 1935, kdy byla pohledávka postoupena žalobci, nebyla u družstva nic dlužna a že žalovaná podle disposic postupitelky, firmy Ing. J. H., zbytek pohledávky 13810 Kč po 3. říjnu 1932 vyplácela jiným věřitelům řečené firmy. Že se stala před tím recesse postoupené pohledávky, nelze usouditi způsobem každou pochybnost vylučujícím (§ 863 obč. zák. a čl. 278 obch. zák.) ze skutečnosti odvolacím soudem zjištěné, že totiž úředník družstva B. za tm účelem k dlužnici, žalované, se dostavivší, prohlásil, že postupníkova pohledávka za postupitelem budie platem 5000 Kč úplně vyrovnána, neboť důvody, proč tak učinil, mohou býti různé, zejména však když nešlo o úředníka družstva ani o obchodní zmocnění podle čl. 47 obch. zák. Žalovaná ani netvrdila vnějších okolnosti, z nichž by mohla usouditi na zmocnění mlčky, totiž že družstvo na příklad tohoto úředníka — ne prokuristu — v podobných věcech pravidelně vysílalo a jeho jednání dodatečně schvalovalo. Jelikož se tedy recesse dříve nestala, mohlo družstvo zbytek postoupené pohledávky postoupiti žalobci a ten jest legitimován k žalobě, jíž se domáhá na žalované zaplacení postoupeného mu účtu. Není ani třeba zabývati se otázkou, zda a kdy byl nárok postupitelkyně firmy Ing. J. H. proti družstvu na zpětné postoupení (recessi) pohledávky žalobcem zabaven a přikázán k vybrání, jelikož, jak zjištěno, zbytek pohledávky byl družstvem žalobci skutečně postoupen postupní listinou ze dne 4. ledna 1935. Dlužník není oprávněn namítati postupníkovi takové vady smlouvy o postupu, které smí uplatňovati jen smluvce, tak např. že nebyla závazná, poněvadž o ní nebyla žalovaná vůbec zpravena, a že se nemohla pravoplatně uskutečniti, poněvadž v době, kdy byla uskutečněna, diskontní družstvo nemělo proti žalované vůbec žádného nároku, neboť dlužník při smlouvě o postupu není smluvcem, nýbrž může jen uplatňovati takové vady, jež by způsobily nicotnost smlouvy o postupu (srov. č. 2876 a 9736 Sb. n. s.). Nicotnost smlouvy však nebyla namítána.

Citace:

Čís. 16422. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 439-442.