NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10499.

Na úrodu dosud neoddělenou nelze vésti exekuci podle §§ 249 a násl. ex. ř. Platí tu § 252 ex. ř.
Do usnesení exekučního soudu, jímž byla povolena exekuce na neoddělenou úrodu z přiděleného pozemku, jest oprávněn k rekursu Státní pozemkový úřad.
Možnost odstraniti povolenou exekuci návrhem podle § 39 čís. 2 ex. ř. nebrání, by proti povolení exekuce nebyl podán rekurs.
(Rozh. ze dne 2. února 1931, R II 15/31).
Soud prvé stolice povolil vymáhajícímu věřiteli k vydobytí
peněžité pohledávky exekuci zabavením a prodejem, veškeré neoddělené úrody z nemovitostí zbytkového statku. Rekursní soud k rekursu Státního pozemkového úřadu exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 252 ex. ř. smí býti příslušenství nemovitosti, které jest na ní (§§ 294 až 297 obč. zák.) vzato do exekuce jen s touto nemovitostí samou. To platí podle § 295 obč. zák. i o úrodě dosud neoddělené, která jest podle § 293 obč. zák. v právním smyslu věcí nemovitou. Na úrodu dosud neoddělenou nemůže proto bytí vedena exekuce podle § 249 a násl. ex. ř. Usnesení ze dne 4. května 1930, pokud exekuci tu povoluje zabavením a prodejem úrody, jest nesprávné a dokonce z úřadu mohl dodatečně prvý soud podle § 39 čís. 2 ex. ř. zahájiti řízení, by exekuci zrušil. V souzeném případě podává stížnost do onoho usnesení Státní pozemkový úřad v Praze, ačkoli není přímo stranou této exekuční věci a nebylo mu usnesení to doručeno, jest proto zkoumati jeho oprávnění ke stížnosti. Zbytkový statek, o nějž tu jde, jest podle výpisu z desk zemských majetkem zabraným a povinnému přidělenými. Státní pozemkový úřad jest proto podle § 23 a 36 přídělového zákona oprávněn a povinen hájiti veřejné zájmy pozemkové reformy a domáhati se nápravy tam, kde by tyto zájmy byly ohroženy. Na tento příděl lze podle § 36 příd. zákona vésti exekuci jen vnucenou správou, exekuce povolená na neoddělenou úrodu odporuje tomuto předpisu přídělového zákona a Státní pozemkový úřad právem si stěžuje do porušení tohoto předpisu a domáhá se nápravy. Jeho zakročení neděje se v roli strany podle exekučního řádu, nýbrž jeho oprávnění plyne z předpisů přídělového zákona. Poněvadž usnesení ze dne 4. května 1930 nebylo Státnímu pozemkovému úřadu vůbec doručeno, není jeho stížnost podaná dne 18. června 1930 opožděnou, neboť rekursní lhůta ještě nepočala proň běžeti. Usnesení prvého soudu v napadené části odporuje předpisům § 252 ex. ř. a § 36 přídělového zákona, muselo býlí k této stížnosti změněno a exekuční žádost v této části zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Pokud si dovolací rekurentka stěžuje na to, že rekursní soud přiznal Státnímu pozemkovému úřadu v této exekuční věci co do exekuce vedené na neoddělenou ještě úrodu na přídělových pozemcích právo k rekursu, dovodil oprávnění Státního pozemkového úřadu zcela případně rekursní soud z ustanovení § 23 přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n., podle něhož jest Státní pozemkový úřadu povolán, by dbal toho, by přidělená půda nebyla odcizena účelům, které sleduje příděl (srovnej sb. n. s. čís. 5851, 5891, 7711 a 8254), a odkazuje se v tom směru na důvody napadeného usnesení. Nelze přisvědčiti dovolací rekurentce ani, pokud má za to, že rekurs Státního pozemkového úřadu bylo odmítnouti proto, že toho, čeho se bylo rekursem domáháno, zrušení povolené exekuce, bylo lze kosíci návrhem podle § 39 čís. 2 ex. ř. Možnost odstraniti povolenou exekuci návrhem podle § 39 čís. 2 ex. ř. nebránila však Státnímu pozemkovému úřadu čeliti již povolení exekuce rekursem a odmítnouti proto rekurs z uvedeného důvodu nebylo lze. Ve věci samé je napadené usnesení, jímž byl návrh na exekuci zabavením a prodejem neoddělené ještě úrody na přídělových pozemcích zamítnut, správné. Podle § 252 ex. ř. nesmí býti příslušenství nemovitosti, k němuž patří podle § 295 obč. zák. i neoddělené plody, vzato do exekuce leč s nemovitostí samou a podle §§ 23 a 36 přídělového zákona lze k vydobytí pohledávky na přídělové pozemky a tím i na jejich příslušenství vésti exekuci jen, pokud se týče po pravidle (§ 12 zákona úvěrového ze dne 11. března 1920, čís. 166 sb. z. a n.) jen vnucenou správou. S těmito předpisy se navržená exekuce nesrovnávala a byl rekursním soudem návrh právem zamítnut.

Citace:

Čís. 10499. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 146-148.