NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10006.

Pro nároky z vnucené správy lze žalovati jen vnuceného správce. Lhostejno však, zda je označena v žalobě jako žalovaná strana vnucený správce jako takový, či vnucená správa zastoupená vnuceným správcem.
(Rozh. ze dne 20. června 1930, R I 395/30).
Žalující firma domáhala se na vnucené správě firmy P. zaplacení za dodané zboží. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Zmatečnost spatřuje žalobkyně v tom, že, ač vnucená správa firmy P. není ani osobou právnickou ani fysickou, prvý soud o žalobě proti ní pojednával, žalobu neodmítl, nýbrž zamítl, odsoudiv žalobkyni k náhradě útrat sporu, nehledíc ani k tomu, že bylo ve sporu zjištěno, že vnucená správa byla již dne 29. října 1928 zrušena. Odvolání nelze upříti oprávnění. Exekuční podstata vnucené správy nemá procesní způsobilosti, nemohouc samostatně býti podmětem práv a závazků, nýbrž jest jen jměním dlužníkovým, jež jest pod zvláštní správou a ohledně něhož jest volné disposiční právo dlužníkovo omezeno (§§ 99 a násl. a 342 a 343 ex. ř.). Po zahájení vnucené správy zůstává i nadále podmětem práv a závazku buď vlastník nemovitého jmění stíženého vnucenou správou, buď, jako v tomto případě, firma, neb vnucený správce sám, pokud jde o právní jednání zmíněná v § 343 ex. ř. Ježto žaloba nesměřovala ani proti firmě, ani proti vnucenému správci, do jehož rukou byla jen doručena, nýbrž proti vnucené správě firmy, jakž žalující strana při jednání dne 7. února 1929 znovu zdůraznila, kdy již v době podání žaloby zavedená vnucená správa byla zatím zrušena, byl přes to veden spor dále proti vnucené správě až do vydání rozsudku. Poněvadž vzhledem k tomu, co svrchu uvedeno, nedostatek procesní způsobilosti nemůže v tomto případě býti přirozeně odčiněn, jest tu nezhojitelná zmatečnost podle § 7 c. ř. s., pročež bylo rozsudek i řízení jemu předcházející, pokud se týkají žalované vnucené správy jako zmatečné zrušiti a žalobu v tomto směru odmítnouti.
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se odvolání nevyhovuje.
Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávnění. Jest ovšem přisvědčiti odvolacímu soudu, že pro nároky ze vnucené správy lze žalovati jen vnuceného správce (§ 109 ex. ř.). Jest však lhostejno, zda je označena v žalobě jako žalovaná strana vnucený správce jako takový, či vnucená správa zastoupená vnuceným správcem. Byla-li tudíž žalována vnucená správa a byla-li tato zastoupena ve sporu vnuceným správcem, není námitka nedostatku procesní způsobilosti opodstatněna a odvolání žalobkyně, uplatňující z toho důvodu odvolací důvod zmatečnosti podle § 471 čís. 5 c. ř. s., postrádá veškerého podkladu (srov. rozh. Gl. U. 1376, 6389 a sb. n. s. čís. 4050). Že vnucená správa trvá přes to, že byla zrušena, dokud vnucený správce nevydal ze správy konečný počet, bylo již vysloveno v rozh. sb. n. s. čís. 8480. Ostatně byla vnucená správa zastoupena ve sporu advokátem a, pozbyla-li za sporu procesní způsobilosti, nemělo to podle § 158 c. ř. s. vliv na provedení sporu (srov. rozh. sb. n. s. čís. 5712). Rekursu bylo proto vyhověti a uznati jak se stalo.

Citace:

Čís. 10006. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 97-98.