NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 3899.

Okolnost, že pachatel měl možnost kdykoliv škodu nahraditi, může po případě vyloučiti zlý úmysl ohledně zadržení, nikoliv ohledně přivlastnění, při němž stačí ke skutkové podstatě zpronevěry pachatelovo vědomí, že porušuje disposicí s věcí za určitým účelem mu svěřenou důvěru svěřitelovu.
Není třeba přihlížeti k pochybnostem ohledně »zadržení«, je-li nepochybným »přivlastnění« a naopak.
(Rozh. ze dne 13. června 1930, Zm II 365/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. října 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 181 tr. zák. a přestupkem podle § 320 f) tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jimiž byl obžalovaný uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 181 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu nalézacímu, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek jen ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 181 tr. zák. a uplatňuje zmateční důvody podle § 281 čís. 4, 5 a 9 a) tr. ř. Podle rozsudečného výroku byl obžalovaný uznán vinným, že v S. věci jemu z příčiny veřejného úřadu jako listonoši svěřené, dne 9. února 1929 šekovou platební poukázku na 3000 Kč pro Annu P-ovou v R., dne 9. ledna 1929 dopis se dvěma americkými dolary pro Marii S-ovou v R. a dne 31. prosince 1928 dopis s 21 kanadskými dolary pro Cyrila P-a v R., které činí více než 500 Kč, za sebou zadržel a si přivlastnil. Uplatňujíc zmateční důvod podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., vytýká stížnost, že obžalovanému, jenž zlý úmysl popíral a měl možnost kdykoliv škodu nahraditi a též škodu po propuštění z vazby nahradil, zlý úmysl nebyl prokázán. Okolnosti ty by po případě mohly vyloučiti zlý úmysl ohledně pojmu zadržení, nemohly by však vyloučiti zlý úmysl ohledně pojmu přivlastnění, při němž stačí ke skutkové podstatě zločinu zpronevěry zjištění pachatelova vědomí, že porušuje disposicí, kterou činí s věcí jemu za určitým účelem svěřenou, důvěru svěřitele věci k němu jako jejímu příjemci. Tu stačí zjištění vědomí hmotné protiprávnosti. S hlediska, že jak pouhým zadržením, tak i pouhým přivlastněním věcí svěřené je objektivní skutková podstata zpronevěry naplněna, není třeba přihlížeti k pochybnostem ohledně »zadržení«, je-li nepochybným »přivlastnění« a naopak (rozh. 3314 sb. n. s.) a nebylo by proto potřebí zmateční stížnosti vyhověti, kdyby byl nalézací soud zjistil aspoň vědomí hmotné protiprávnosti. Jelikož však nalézací soud tak neučinil a subjektivní stránkou činu vůbec se nezabýval, bylo zmateční stížnosti, pokud s hlediska zmatku § 281 čís. 9 a) tr. ř. tento nedostatek vytýká, vyhověti a ano se nelze obejiti bez nového hlavního přelíčení, za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 právem uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 3899. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 354-355.