NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13630.

Vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n., vztahuje se i na pachtovní smlouvy, které byly uzavřeny se schválením Státního pozemkového úřadu.
(Rozh. ze dne 9. června 1934, R I 567/34.)
Soud prvé stolice zamítl návrh pachtýře na úpravu pachtovného. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, o návrhu znovu rozhodl. Důvody: Pachtovní smlouva, o niž tu jde, byla závislá na schválení Státního pozemkového úřadu co do osoby pachtýře, doby pachtovní a výměry pachtovného. Z toho plyne, že všeobecně, jak prvý soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, jde o pachtovní smlouvu, při které ujednání pachtovného nebylo přenecháno stranám, nýbrž Státní pozemkový úřad na stanovení výše pachtovného měl vliv a schválení pachtovní smlouvy mohl odepříti, nebyl-li srozuměn s pachtovným stranami umluveným. Propachtovatel byl Státním pozemkovým úřadem zavázán na celou řadu let propachtovávati za jisté pachtovné své pozemky, takže jest správný názor prvního soudu, že jde o smlouvu, která byla na straně propachtovatele uzavřena víceméně nedobrovolně pod nátlakem pozemkové reformy. Prvý soud vyvozuje z toho právní názor, že vládní nař. čís. 164/33 se nemůže vztahovati na pachtovní poměr mezi stranami, a zamítl proto návrh na úpravu pachtovného. Rekursní soud nemůže souhlasiti s tímto právním závěrem, neboť z toho, co bylo zjištěno, nelze vyvozovati, že ohledně výše pachtovného Státní pozemkový úřad nepřihlížel k tehdejším všeobecně panujícím cenovým poměrům. Jest naopak míti za to, že se tak stalo a že výhrada schválení pachtovného měla jen účel chrániti pachtýře před tím, by nebylo v příčině hospodářských a cenových poměrů přemrštěné pachtovné propachtovatelem žádáno. V ostatním měly strany v tomto rámci ohledně výše pachtovného smluvní volnost. Shora citované vlád. nař., jež bylo vydáno dávno po zvonech pozemkovou reformu upravujících, opomenulo vyjmouti pachty s pozemkovou reformou související z úpravy pachtovného, ač lze míti za to, že by se tak stalo, kdyby byl zákonodárce zastával názor, že při takových pachtech Státní pozemkový úřad předepsal propachtovatelům pachtovné s panujícími cenovými poměry nesouhlasící, nižší. Ustanovení cit. vlád nař., které zcela povšechně o tom mluví, za jakých podmínek má pachtýř nárok na úpravu pachtovného, jest použíti při takových pachtech, ke kterým došlo za spolupůsobení Státního pozemkového úřadu, a jest v této souvislosti poukázati k tomu, že podle judikatury nejvyššího soudu přísluší pachtýři i v tom případě nárok na úpravu pachtovného, bylo-li v pachtovní smlouvě, na příklad se zřetelem na pachtovné již nižší výslovně umluveno, že pachtýři nepřísluší nárok na snížení pachtovného ze žádného důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud schvaluje názor rekursního soudu, že vládní nařízení ze dne 29. července 1933 čís. 164 sb. z. a n. vztahuje se i na takové pachtovní smlouvy, které byly uzavřeny se schválením Státního pozemkového úřadu, a poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení. K vývodům dovolacího rekursu se podotýká, že tento výklad neodporuje intencím vládního nařízení, poněvadž vzhledem na změnu v poměrech výroby zemědělské chtělo zlepšiti obtížné postavení pachtýřů, nehledíc k tomu jakým způsobem a za jakých předpokladů došlo k uzavření pachtovní smlouvy.

Citace:

Čís. 13630.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 704-705.