NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9833.

Ochrana domácího trhu práce: Podle ustanovení § 8 lit. b) zák. č. 39/28 záleží jen na objektivní kvalifikaci cizince, který má býti zaměstnáván, nikoliv na subjektivním názoru zaměstnavatele o jeho důvěryhodnosti.
(Nález ze dne 19. dubna 1932 č. 6392.)
Věc: Zemplinské lesní hospodářství, úč. spol. proti ministerstvu sociální péče o povolení podle § 3 zák. č. 39/28 o ochraně domácího trhu práce.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka žádala podáním z 28. června 1928, aby jí bylo ve smyslu § 3 zák. č. 39/28 vydáno povolení zaměstnávati jako kontrolního úředníka cizince Julia Z., uvádějíc, že jmenovaný má na základě svých zkušeností organisovati manipulační práce. Zemský úřad v Bratislavě rozhodnutím ze 16. ledna 1929 žádosti nevyhověl, poněvadž nejde o takový zvláštní druh zaměstnání nebo výkonu, pro který by nebylo možno dostati sílu domácí, a poněvadž nejsou dány ani mimořádné důvody s hlediska poměrů rodinných neb osobních, které by odůvodňovaly uděliti povolení. Nař. rozhodnutím bylo rozhodnutí zem. úřadu potvrzeno s dodatkem, že okolnost tvrzená v odvolání, že cizinec jest důvěrníkem cizí firmy, není zákonným důvodem pro udělení povolení na úkor domácích příslušníků.
Ve stížnosti uvádí stěžující si společnost, že patří ke koncernu švýcarské akc. společnosti, mající v různých státech své zvláštní akciové společnosti, do nichž vysílá své důvěrníky. Jako takový byl vyslán do stěžující si společnosti i Jul. Z., který pro toto své postavení je nepostradatelný. Stížnost poukazuje ještě na to, že státní občanství Z-ovo je pochybné a že rozhodnutí se příčí »mezinárodním právním pravidlům«. Pokud jde o tvrzení stížnosti, že Z-ovo státní občanství je pochybné, sluší poznamenati, že st-lka také ve svém odvolání z rozhodnutí zemského úřadu uvedla, že Z. »pravděpodobně bude i naším příslušníkem«. Vycházel-li však žal. úřad ze skutkového předpokladu, že Z. cizincem jest, a že proto k jeho zaměstnávání je třeba povolení ve smyslu zák. č. 39/28, neshledal nss, že by tato skutková podstata byla ve smyslu § 6 zák. o ss vadnou.
Tvrzení stížnosti, že rozhodnutí se příčí »mezinárodním právním pravidlům« navazuje bezpochyby na ustanovení § 14 cit. zák., v němž je stanoveno, že 39/1928 sb., § 14 Leč stížnost neuvádí žádné mezinárodní smlouvy, podle které by sporná otázka měla být posuzována, takové smlouvy také není a ovšem její dotyčná ustanovení nebyla také ve Sbírce zák. a nař. vyhlášena, jak by se bylo stalo podle předpisu druhé věty cit. § 14. Subsumpce věci pod ustanovení zák. č. 39/28 byla tedy oprávněna.
Žal. úřad odepřel žádané povolení proto, že není tu podmínek, uvedených v § 8 sub lit. b) ani sub lit. c). Stížnost netvrdí, že by snad pro udělení povolení mluvily mimořádné důvody s hlediska poměrů rodinných nebo osobních (§ 8 lit. c), nýbrž vytýká jen, že Z. je pro závod st-lčin nepostradatelným z důvodů shora vyznačených. Stížnost tedy má patrně za to, že ustanovení § 8 lit. b) rozuměti jest tak, že zodpovědění otázky, dá-li se pro zvláštní druh zaměstnání nebo výkonu získati domácí síla, záleží v tom, zda zaměstnavatel pokládá tu či onu osobu za důvěryhodnou, aby jí výkony, o něž jde, svěřil. Tento názor jest mylný, neboť podle cit. ustanovení záleží jen na objektivní kvalifikaci odborné a nikoli na subj. názoru zaměstnavatele o tom, koho pokládá za osobu své důvěry hodnou. Opačný názor by vedl k důsledkům, které by přímo zmařily účel zákona, t. j. k tomu, že by zaměstnavateli bylo volno zaměstnávati cizince bez ohledu na to, že je dostatek odborně stejně kvalifikovaných sil domácích, neboť pro odmítnutí jich pro nedostatek oné důvěry by měl přímo nárok na povolení k zaměstnávání cizinců. A právě k omezení takovéto volnosti výběru čelí zákon.
Z těchto důvodů nelze shledati, že by byl žal. úřad nesprávně vyložil a použil ustanovení § 8 lit. b) cit. zák.
Že by konečně stížnost snad měla na mysli, že žádané povolení mělo být uděleno podle § 8 lit. a), nelze proto připustiti, poněvadž st-lka ani ve stížnosti ani v řízení správním nic neuvedla, z čeho by se dalo souditi, že nějaké důležité národohospodářské zájmy, t. j. zájmy všeobecné, vyžadují toho, aby obdržela povolení k zaměstnávání cizince.

Citace:

č. 9833. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 783-784.