NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4568.

I hůl jest zbraní ve smyslu § 82 tr. zák., avšak jen, byla-li v konkrétním případě způsobilá sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost, a byla-li jí vůlí útočníka způsobem jejího použití jako prostředku k útoku propůjčena ona vlastnost zbraně.
(Rozh. ze dne 15, prosince 1932', Zm II 237/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 14. dubna 1932, pokud čelila proti výroku rozsudku, že se odpor stal se zbraní, zrušil napadený rozsudek, jako zmatečný v tomto výroku a věc vrátil soudu první stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Výroku o kvalifikaci podle § 82 tr. zák. vytýká stížnost s hlediska zmatku podle § 281 čís. 11 tr. ř., že nalézací soud nezjišťoval, zda hůl byla v souzeném případě předmětem způsobilým sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost, a zda jí byla vůlí útočníka propůjčena vlastnost zbraně v naznačeném smyslu. Stížnost jest oprávněna. Napadený rozsudek nepraví výslovně, že byl trest vyměřen podle druhé trestní sazby § 82 tr. zák., není však pochybností, že se tak stalo, ano se praví v rozsudečném výroku, že se odpor stal se zbraní a že obžalovaný spáchal zločin veřejného násilí podle §§ 81, 82 tr. zák. Ohledně této kvalifikace zjistil však soud jen, že obžalovaný udeřil nadstrážníka Františka K-a pěstí do prsou, při čemž měl v rukou hůl. O vyhrožování holí podle rozsudkových zjištění nejde. Podle stálé judikatury je zbraní ve smyslu § 82 tr. zák. jakýkoliv předmět, způsobilý sesíliti útok proti vrchnostenské osobě nad míru pouhých tělesných sil pachatelových a ohroziti tělesnou bezpečnost této osoby, tudíž i hůl (viz na př. rozh. č. 4217 sb. n. s.). Avšak právě proto, že netřeba k naplnění skutkového znaku »odporu se zbraní« zbraně v technickém smyslu, vyžaduje se, by byl předmět v konkrétním případě způsobilý sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost oním způsobem, a by mu byla vůlí útočníka v konkrétním případě, tudíž způsobem jeho použití jako prostředku k útoku propůjčena vlastnost zbraně v naznačeném smyslu (rozh. č. 2094 sb. n. s.). Těmito právními hledisky neřídil se nalézací soud, z jehož zjištění nevychází ani najevo, že měl obžalovaný hůl v pěsti, jíž udeřil. Avšak, i kdyby tomu tak bylo, — přečtené trestní oznámení uvádí, že obžalovaný udeřil nadstrážníka pěstmi do prsou, při čemž držel v rukou silnou hůl — bylo by při zjištěné okolnosti, že obžalovaný udeřil pěstí, nikoli tudíž přímo holí, uvažovati o tom a zjistiti, zda hůl sloužila podle vůle obžalovaného k sesílení útoku či zda obžalovaný neměl hůl v ruce jen nahodile, aniž tato okolnost přispěla a měla přispěti k sesílení útoku a k ohrožení tělesné bezpečnosti vrchnostenské osoby. An soud, vycházeje patrně z mylného právního názoru, jako by již stačilo, že je pachatel opatřen zbraní, nezjistil okolnosti svrchu naznačené a přes to vyměřil trest, jak řečeno, podle druhé trestní sazby § 82 tr. zák., vykročil z mezí zákonné sazby trestní a zatížil rozsudek vytýkaným zmatkem podle § 281 čís. 11 tr. ř.

Citace:

č. 4568. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 371-372.