Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 343.


Řízení před nejvyšším správním soudem: Je-li tu rozpor mezi dvěma úředními potvrzeními o tom, kdy podáno bylo odvolání, odmítnuté pro opožděnost, nutno naříkané rozhodnutí, opírající se o potvrzení stěžovateli nepříznivé, zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o správ. s.
(Nález ze dne 24. února 1920 č. 879.)
Prejudikatura: nál. ze dne 23. prosince 1919 č. 5447 sbírky č. 279.
Věc: Božena Plašilová a Tomáš Sekanina v Hořepníku proti zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Okresní komise vyživovací v Pelhřimově přiznala výměrem ze dne 22. dubna 1918 čís. 113 P z důvodu povolání Jana Plašila k činné službě vojenské jeho manželce a dceři vyživovací příspěvek po 1 K 60 h denně.
Z tohoto výměru odvolali se Božena Plašilová a tchán povolaného Tomáš Sekanina k zemské komisi vyživovací domáhajíce se přiznání vyživovacího příspěvku též pro tchána povolaného.
Zemská komise vyživovací odmítla toto odvolání naříkaným rozhodnutím jakožto opožděně podané, tudíž nepřípustné, ježto podáno bylo z rozhodnutí dne 29. dubna 1918 doručeného u okresní komise vyživovací v Pelhřimově teprve dne 8. července 1918, tudíž po uplynutí 60denní lhůty ustanovené v § 7 zákona ze dne 27. červenec 1917 č. 313 ř. z.
O stížnosti Boženy Plašilové a Tomáše Sekaniny na nejvyšší správní soud podané, uvážil tento soud takto:
Proti výroku naříkaného rozhodnutí, že odvolání z výměru první stolice bylo teprve 8. července 1918, tudíž opožděně podáno, namítá stěžo vatel, že toto odvolání, jež ovšem je označeno presentačním datem ze dne 8. července 1918, bylo ve skutečnosti podáno již 26. června, tudíž ještě před uplynutím 60denní lhůty ustanovené v § 7 zákona ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z. u okresní komise vyživovací v Pelhřimově a předkládá na důkaz toho podací arch, ve kterém je potvrzeno, že toto odvolání bylo 26. června 1918 podáno. Námitku tu mohl stěžovatel uvésti teprve ve stížnosti, poněvadž teprve z naříkaného rozhodnutí stěžovatel seznal, že žalovaný úřad pokládal odvolání za opožděné.
Nutno tudíž rozpor mezi těmito oběma úředními potvrzeními vyjasniti a bylo proto naříkané rozhodnutí po rozumu § 6 zákona o správním soudě zrušiti.
Citace:
č. 343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 176-177.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).