Čís. 1182,
Soudní odhad dle § 18 řádu o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí jest předsevzíti dle řádu o odhadu nemovitostí ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, R I 1160,21.)
Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a soudní odhad provedený k vůli vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a nařídil
prvému soudu, by přibera jiného znalce, znovu odhad provedl a uvedl
mimo jiné v důvodech: Dle § 272 nesp. říz. má při odhadu v řízení
nesporném ohledně způsobu provedení použito býti předpisů civilního řádu
soudního, a řádu dražebního. V § 362 c. ř. s. jest pak stanoveno, že znalci
mají posudek řádně odůvodniti, a učinili-li tak a posudek s úplnou jasností, rozhodností, důkladně a souhlasně odůvodnili, není přezkoumání jejich elaborátu a provedení nového odhadu jinými znalci připustilo, ježto v takovém případě nejsou tu předpoklady § 362 odstavec druhý c. ř. s. To se
však v tomto případě nestalo, neboť posudek znalce Františka K-y jest
zcela nedostatečný a věcného odůvodnění vůbec postrádající.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Soudní odhad po rozumu § 18 řádu o dávce z přírůstku hodnoty jest
odhadem řížení nesporného, jest ho tedy dle § 272 nesp. říz. předsevzíti
podle předpisů procesního řádu t. j. nyní, kdy příslušné předpisy procesního řádu Josefínského nahraženy byly exekučním řádem, dle ustanovení
exekučního řádu (§§ 140—144), zvláště tedy po rozumu jeho § 144 (4) dle
řádu o odhadu nemovitostí ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák., na
což v podstatě přistupuje i výnos min. sprav, ze dne 20. června 1900, čís.
11.767, ač tento, nejsa ani zákonem, ani nařízením, může míti jen význam
poučení a nemá tedy platnosti proti lepšímu poznání. Jestliže rekursní
soud, toto vše pomíjeje, užívá tu přímo předpisu civ. soudního řádu o důkazů znaleckém, nelze to uznati za správné, neboť předpisy ty mohou na
řadu přijití teprv podpůrně, pokud totiž exekuční řád a odhadní řád vlastních předpisů nemají, a bylo by tedy vyplniti mezeru, avšak na to sotva
kdy dojde, protože nebude tak hned otázky, které by byl odhadní řád neupravil, ať již jinak než tomu v § 351 a násl. c. ř. s. anebo shodně s nimi,
pročež sám odhadní řád pociťoval potřebu odvolati se v § 32 toliko na
předpisy §§ 354 a 355 c. ř. s., ale nikoli i na ostatní. Měl tedy prvý soudce
užíti předpisů odhadního řádu a ovšem měl k nim potom přihlížeti i rekursní soud, a když se tak nestalo, musí řízení odhadní provedeno býti
znovu a bylo proto zrušení, vyslovené rekursním soudem, v platnosti
zachovati, jenže z jiných příčin, než jak soud ten učinil t. j. nelze přistoupiti na direktivy, jež on okresnímu soudu udělil, nýbrž dlužno přímo odkázati na normy odhadního řádu. Poněvadž rekursní soud rozhodoval o odhadu, jenž zněl na 17.150 K, tedy tu byl v té době již případ a 9 odstavec druhý odh. ř., dle něhož mají se přibrati dva znalci, zdá-li se, že cena
bude nebo může přesahovati 10.000 K, kdežto rekursní soud nařídil jen
přibrání znalce jednoho. Hodnota má se dle § 16 lit. d) odh. ř.. poněvadž
jde o zemědělské pozmnky samy o sobě, ne jako o součást hospodářského
celku, vyšetřiti zjištěním ceny prodejní, o čemž bližší předpisuje § 17,
ale ovšem jde tu o cenu prodejní ku dni 1. ledna 1903. Dále upozorniti
jest na předpisy §§ 24, 25, 27, 29, zvláště ale 30 a to zvláště zase lit. a) a
poslední odstavec.