NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2311.

Jde o výměnek (§ 49 čís. 3, § 81 odstavec druhý j. n.), vyhraženo-li při postupu nemovitosti plnění záležející v určitém ročním peněžitém důchodu na místě výměnkových dávek.
(Rozh. ze dne 21. února 1923, R I 169/23.)
Dle notářského spisu ze dne 10. května 1911 vyhradili si manželé Leopold a Anna P-ovi, postupujíce žalovaným nemovitostí, služebnost bytu a výměnek, záležející každoročně v 900 K zlaté měny na místo výměnkových dávek. V roce 1922 domáhal se Leopold P. (Anna P-ová 1912 zemřela), na žalovaných nedoplatku každoročního důchodu 900 Kč ve zlatě a zadal žalobu u okresního soudu, v jehož obvodu byla zavazená nemovitost. Žalovaní vznesli námitku věcné a místní nepříslušnosti soudu, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil usnesení okresního soudu a uložil mu, by, nepřihlížeje k domnělé věcné a místní nepříslušnosti, o žalobě dále po zákonu jednal a rozhodl. Důvody: Jde o to, jakou právní povahu má zažalovaný důchod, jedná-li se totiž o pouhý důchod, či zda důchod tento jest svou povahou výměnkem. Při posuzování této otázky sluší především zkoumati účel, jaký mělo stanovení tohoto důchodů, který byl pro žalobce a jeho zatím zemřelou manželku na postoupených nemovitostech knihovně zajištěn. Ve směru tom vychází z tvrzení žaloby na jevo, že tento důchod vymínili si postupující na místo výměnkových dávek a to do smrti obou nedílný. Ježto se pak jedná nejen o postup obytných stavení, nýbrž i celé řady zemědělských pozemku, nutno míti za to, že vymíněný doživotní roční důchod má býti náhradou za výměnek, který postupující si při předání živností hospodářských pravidelně pro sebe vyhražují pro hmotné zajištění své výživy ve stáří, kdy postoupením hospodářství svým dětem nebo třetím osobám nemohou v postoupené živnosti více hospodařiti. Jest tudíž důchod shora uvedený pokládati za náhradu výměnku. Správnost tohoto názoru potvrzuje sbírka materialií k §u 49 J. N., kdež se výslovně praví: »Für das Ausgedinge wurde die bezirksgerichtliche Kompetenz unbeschränkt anerkannt, weil hier überwiegend Gründe der Zweckmässigkeit dafür sprachen, diese Art der Rechtsstreitigkeiten, welche eine starke lokale Färbung an sich tragen und ländliche Verhältnisse der verschiedensten Art zur Voraussetzung haben, den diesen nahestehenden Bezirksgerichten vorzubehalten.« Již ze slov »Ländliche Verhältnisse der verschiedensten Art zur Voraussetzung haben« vyplývá, že výměnek nemusí nutně míti za předmět opětující dávky naturální, nýbrž může míti za předmět i doživotní důchod, pokud arci tento dle své povahy naturální dávky výměnkové zastupuje. Tak vyskytuje se zejména v krajinách, kde chmel se pěstuje, výměnkový důchod, t. j. chmelného (»Hopfengeld«), kteréž svou právní povahou není než výměnkem. Rovněž i Krainz ve svém »System des österr, allgem. Privatrechts«, připouští, že výměnek může záležeti v poskytování výživného v penězích nebo v naturálních dávkách. Podobně i Stubenrauch, Komentar II. str. 5—6 u 7. vydání. Spory o výměnek náleží však dle §u 49 čís. 3 j. n. bez ohledu na hodnotu sporu před okresní soudy a to dle §u 81 odstavec druhý j. n. před okresní soud, v jehož obvodu jest nemovitost, reálným břemenem, t. j. výměnkem obtížená. Avšak i dle §u 91 odstavec druhý mohou žaloby o zadrželé dávky z reálných břemen býti proti držiteli obtíženého pozemku podány též u onoho soudu, v jehož obvodu jest obtížený pozemek. Jest tudíž příslušnost dovolaného procesního soudu odůvodněna a nelze přisvědčiti názoru soudu prvé stolice, který žalobu odmítl z důvodu nepříslušnosti soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zrušil k žalobcovu rekursu usnesení prvé stolice, jímž byla žaloba odmítnuta, a uložil prvé stolici, aby nepřihlížejíc k domnělé nepříslušnosti, dále po zákonu jednala a rozhodla. Vzchází především otázka, zda je dovolací rekurs vzhledem k ustanovení §u 527 odstavec druhý c. ř. s. přípustným. Otázku tuto nutno zodpověděti kladně. Prvý soud na námitku žalovaných, že jest místně i předmětně nepříslušným, obmezil jednání na tuto námitku a usnesením pak žalobu odmítl s odůvodněním, že se má ku projednání a rozhodnutí za nepříslušná. Měl tedy správně námitce nepříslušnosti vyhověti a žalobu proto odmítnouti. Rekursní soud žalobcovu rekursu vyhověl a usnesení prvého soudu zrušil, uznav námitku nepříslušností za bezdůvodnou, neměl však usnesení prvého soudu zrušiti a uložiti mu, by, nepřihlížeje k domnělé věcné a místní nepříslušnosti, o žalobě dále po zákonu jednal a rozhodl, nýbrž měl vysloviti, že se usnesení soudu prvé stolice změňuje a námitka místní a předmětné nepříslušnosti soudu zamítá. Mohouť podle §u 261 odstavec čtvrtý c. ř. s. v takovém případě strany, když usnesení nabylo moci práva, navrhnouti, by byl ve věci samé ustanoven rok k ústnímu líčení. Nejde tu tedy o usnesení zrušující, nýbrž změňující a do toho jest dovolací rekurs po zákonu přípustným. Pokud jde o to, zda je ona námitka odůvodněna, Nejvyšší soud sdílí názor rekursního soudu, jehož odůvodnění nebylo dovolacím rekursem nikterak vyvráceno. Jak z notářského spisu ze dne 10. května 1911, odstavec čtvrtý, vyplývá, vyhradili si postupující rodiče služebnost bytu a výměnek, záležející v každoročním důchodů 900 K zlaté měny na místě výměnkových dávek, do smrti obou rodičů nedílný. Za tohoto stavu nelze míti pochybnosti o tom, že onen důchod nutno považovati za výměnek. Nezáleží na tom, zda výměnek ten pozůstává v naturaliích či v penězích či též v poskytování bytu (služebnost bytu), jak ostatně i z §u 330 ex. ř. (Geldund Naturalleistungen) vyplývá, nýbrž pravá podstata výměnku tkví v tom, že vlastník nemovitosti při jejím postoupení vyhrazuje sobě neb osobě jiné na čas svého života neb této osoby jisté požitky nebo práva za účelem upravení budoucí výživy a zaopatření. Jest proto zkoumati — bez ohledu na to, jak ve smlouvě bylo ono poskytování pojmenováno — jeho účel. A tu ze smlouvy dlužno usuzovati, že postupitelé, odevzdavše nástupcům svůj nemovitý majetek, záležející z domu a pozemku, vymínili si byt a výměnkářský důchod jedině pro své budoucí zajištění bytem a penízem na výživu a jiné zaopatření, že tedy jde v pravém slova smyslu o výměnek a nikoliv o smlouvu o doživotním důchodu po rozumu §u 1284 obč. zák. Od této se liší výměnek tím, že byl zřízen v úmyslu a za tím účelem, aby byla výživa a zaopatření do budoucnosti, na stáří postupitelům nemovitosti zajištěna za to, že se této, jež jim posud poskytovala vše, čeho k živobytí jim bylo třeba, ve prospěch nástupců zřekli. Nesejde na tom, za jakých poměrů postupující nemovitosti odevzdali nástupcům, v jakém byly stavu a jak zatíženy, neboť to nemůže na právní povaze ujednaného poskytování nic změniti. Také z té okolnosti, zda žalobce žalobou žádá celý výměnek nebo jeho část nebo efektivní zaplacení ve zlaté měně, nebo zaplacení dle domnělého kursu zlaté koruny, švýcarského franku, nelze na jinou právní povahu ujednaného plnění usuzovati. Jde tedy o plnění výměnku a žaloby takové, jak správně již rekursní soud provedl, patří dle §u 49 čís. 3 j. n. k pravomoci okresních soudů.

Citace:

Čís. 2311. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 318-320.