Čís. 1234.

Železniční zřízenec požívá ochrany §u 68 tr. zák., třebas nebyl vzat do přísahy. Lhostejno, zda byl pověřen službou trvale či prozatímně a v jaké vlastnosti.
(Rozh. ze dne 15. června 1923, Kr I 307/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 6. února 1922, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. a mimo to též přestupkem §u 312 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
V neprávu jest zmateční stížnost, upírajíc železničnímu zřízenci M-ovi ochranu §u 68, 81 tr. zák., poněvadž byl pouhým výpomocným sluhou, ani do přísahy nevzatým. Zákon v §u 101 tr. zák. výslovně označuje otázku, zda byl vzat zřízenec do přísahy čili nic, i pro pojem úředníka za nerozhodnou. V §u 68 tr. zák. činí pak jen při lesním dozorčím personálu v soukromé službě zaměstnaném ochranu zákonu závislou na vzetí do přísahy, označuje jinak každého úředníka, vyslance, zřízence neb sluhu a zejména též zřízence železniční bez takového obmezení za účastny ochrany §u 68 tr. zák. Jelikož pak s hlediska §u 68 tr. zák. nemůže též rozhodovati, v jaké vlastnosti a zda provisorně či definitivně ta která osoba byla konáním služby železniční povolanou instancí pověřena, kdyžtě příkaz úřadu i zcela soukromou osobu může učiniti vrchností ve smyslu §u 68 tr. zák., nelze shledati stanovisko rozsudku ve směru stížnosti naznačeném právně pochybeným.

Citace:

č. 1234. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 311-312.