Čís. 228.


Předražování. Broky jsou předmětem potřeby ve smyslu § 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z.
(Rozh. ze dne 12. července 1920, Kr I 230/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Oskara S. do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 31. prosince 1919, jímž byl uznán vinným přečinem podle § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stěžovatel namítá též, že broky nejsou nezbytnou životní potřebou, nýbrž spíše věcí přepychovou, sloužící rozmaru a kratochvíli bohatých vrstev — ale neprávem. Dle § 1 cís. nař. rozumějí se předměty potřeby movité věci, sloužící přímo neb nepřímo uspokojení životních potřeb lidí a domácích zvířat. Že broky jsou takovou věcí movitou, sloužící nepřímo, t. j. prostřednictvím honby, jež se nemůže bez nich obejíti, ukojení potřeb lidských, netřeba ani ze široka vykládati. I kdyby honba byla skutečně jen kratochvílí bohatých vrstev a kdyby tyto vrstvy ulovenou zvěř ponechávaly jen pro svou potřebu — ač tomu tak není, poněvadž i taková zvěř (maso, kožešiny atd.) přichází do obchodu — přece nebylo by možno brokům upříti naznačené vlastnosti předmětu potřeby, poněvadž takto uvolnilo by se pro obyvatelstvo ostatní zejména to množství masa, a tedy předmětu lidové potřeby, na něž by jinak musily sáhnouti i takové kruhy zámožnější. Na rozdíl od dřívějšího stavu právního se pak nežádá, by šlo o předmět potřeby nezbytné.
Citace:
Čís. 228. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 322-323.