Čís. 14851.

Návrh na zjištění schodku při nejvyšším podání podle § 155 ex. ř. jest předčasný, dokud nebylo dosaženo nejvyššího podání v opětné dražbě.
Určení nákladů na opětnou dražbu není závislé na výsledku opětné dražby.
Škoda vzniklá tím, že opětná dražba vůbec zůstala bez výsledku, náleží k poslední skupině škod v § 155 odst. 1 ex. ř. uvedených, jež nutno vymáhati žalobou.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1936, R I 1394/35.)
Prvý soud určil k návrhu hypotekární věřitelky podle § 155 II ex. ř. schodek při nejvyšším podání, jakož i náklady opětné dražby, jež zůstala bezvýslednou. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Návrh hypotekární věřitelky na zjištění schodku na nejvyšším podání a útrat opětné dražby, podle § 155 odst. 2 ex. ř. jest předčasný, poněvadž nejvyššího podání z opětné dražby ještě nebylo docíleno a proto výše schodku a prodlením, vydražitele způsobené škody, stejně jako skutečnost, zda vůbec schodek nebo škoda nastala, nemohly býti zjištěny (Neumann § 155 ex. ř.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud šlo o určení nákladů opětné dražby, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Ručení obmeškaného vydražitele podle § 155 ex. ř. týká se jednak schodku při nejvyšším podání, který vznikl při opětné dražbě, jednak nákladů na opětnou dražbu a konečně všech škod jinak jeho obmešká- ním způsobených. Schodkem při nejvyšším podání jest v první řadě částka, o kterou nejvyšší podání při první dražbě dosažené přesahuje nejvyšší podání dosažené při opětné dražbě, k tomu přistoupí zpravidla úroky, jichž by bylo bývalo dosáhnouti z nejvyššího podání v první dražbě až do udělení druhého příklepu, po případě také plody a důchody obmeškalým vydražitelem vybrané, ale nevrácené (§§ 157, 215 č. 4 ex. ř.). Ale skutečnost, zdali vůbec nastal schodek při nejvyšším podání a v jaké výši, lze zjistiti teprve tehdy, když nejvyššího podání při opětné dražbě bylo dosaženo. Až do té doby jest návrh na zjištění schodku při nejvyšším podání předčasný. Na tom nemění nic okolnost, že při opětovné dražbě nebylo učiněno podání a soud proto dražební řízení podle § 151 ex. ř. zrušil, poněvadž tím není vyloučena možnost, že bude při další dražbě dosaženo částky přesahující nejvyšší podání učiněné obmeškalým vydražitelem. Míní-li však dovolací rekurent, že mu snad vznikla konkrétní škoda tím, že opětná dražba vůbec zůstala bezvýslednou, náleží taková škoda k poslední skupině škod v § 155 odst. 1 ex. ř. uvedených, jež nutno uplatňovati příslušnou žalobou. Ale rekursní soud rozšířil zásady shora vylíčené neprávem také na zjištění nákladů na opětnou dražbu, za něž obmeškalý vydražitel rovněž ručí vadiem, složenými splátkami nejvyššího podání i svým ostatním jměním. Určení těchto nákladů není nijak závislé na výsledku opětné dražby a na docílení jiného nejvyššího podání, pročež rekursní soud nesprávně v tom ohledu zamítl návrh dovolacího rekurenta. Bylo tudíž obnoviti v této části usnesení soudu první stolice.

Citace:

Č. 14851. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 49-50.