NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3654.

Pokud možno při odhadu nemovitosti za účelem vyměření povinného dílu použiti realního odhadního řádu.
(Rozh. ze dne 27. března 1924, R I 213/24.)
Pozůstalostní soud stanovil hodnotu polovice domu, náležejícího do pozůstalosti, 101 677 Kč 95 h. Odhad byl proveden za účelem vyměření povinného dílu. Rekursní soud zrušil usnesení pozůstalostního soudu a uložil mu, by po slyšení soudních znalců znova stanovil hodnotu polovice domu. Důvody: Náleží-li do pozůstalosti jmění nemovité, jako v tomto případě, a jde-li o vypočtení povinných dílů nepominutelných dědiců, může se tak státi dle §u 784 obč. zák. a §§ 102 a 103 nesp. říz. jedině soudním odhadem. V té příčině dlužno vyšetřiti pravou obecnou hodnotu polovice domu, do pozůstalosti patřícího, t. j. nynější skutečnou její hodnotu. Za takovou nelze pokládati odhadní cenu, soudními znalci vyšetřenou. Znalci určili jednak hodnotu stavby a pozemku u celého domu na 323 590 Kč 33 h, jednak hodnotu výnosovou dle přiznané činže při 4% kapitalisaci na 83 121 Kč 50 h a průměrem z toho pak vypočetli cenu obecnou 203 355 Kč 91 h a tudíž obecnou cenu poloviny do pozůstalosti náležejícího domu 101 677 Kč 95 h. Tato znalci vyšetřená cena nerovná se však pravé hodnotě, t. j. nynější skutečné ceně polovice domu, jak zákon při vypočtení povinného dílu stanoví. Napadené usnesení uvádí ve svém odůvodnění, že při odhadu bylo postupováno způsobem při oceňování nemovitostí pro soudní odhady předepsaným. V té příčině dlužno poukázati k ustanovení §u 33 odhadního řádu pro nemovitosti býv. rakouské vlády ze dne 25. července 1895, čís. 75 ř. zák., dle něhož pro odhady v řízení nesporném neplatí ustanovení řádu pro soudní odhady, ocenění má býti provedeno dle volného uvážení soudcovského. (Výnos ministerstva býv. rak. vlády ze dne 30. června 1900 čís. 11 767.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody
:
Jde o odhad nemovitosti za účelem vypočtení povinného dílu. V zákonných předpisech, vztahujících se na tento odhad, totiž v §§ 784 až 789 obč. zák., v §u 162 a v poslední větě §u 167 nesp. říz. není uvedeno, podle kterých zásad mají býti odhadnuty nemovité části pozůstalostního jmění za účelem výpočtu povinného dílu nepominutelného dědice. Ani §§ 97, 102 a 103 nesp. říz., týkající se zřízení pozůstalostního inventáře, nemají těchto zásad. Na konci §u 103 nesp. říz. jest jenom zmíněno stručně, že znalci mají udati přesně a svědomitě obecnou cenu věcí podle doby zůstavitelovy smrti. Co vyrozuměti dlužno cenou obecnou, uvádí občanský zákoník v §u 305 a podotýká v §u 306, že jest jí dbáti při odhadech, není-li zvláštními předpisy stanoveno něco jiného. Aby hmotněprávní předpis o tom, co jest cenou obecnou (§ 305 obč. zák.), mohl býti proveden, totiž, by způsob, jakým jest ji vyšetřiti, mohl býti zjištěn, dlužno dbáti předpisů práva formálního, podle nichž jest po případě soudu postupovati. Takové formální předpisy obsahuje § 272 nesp. říz., poukazuje na procesní řád, jímž byl podle doby vzniku nesporného patentu obecní řád soudní ze dne 1. května 1781, čís. 13 sb. z. s., a na předpisy dražebního řádu. Sluší poznamenati, že dle čl. 2. uvoz. zák. k с. ř. s. všude tam, kde je poukázáno v zákonech k soudnímu řízení ve sporných věcech, nebo když je předepsáno, aby třeba i s obmezením a změnami užito bylo řádného písemného nebo ústního procesu, na místo dotčených ustanovení nastupují předpisy první až páté části civilního řádu soudního (zákona ze dne 9. srpna 1895, čís. 112 ř. zák.), a že dle čl. 1. uvoz. zák. k ex. ř. pozbyly platnosti veškeré předpisy o předmětech, jež upraveny byly exekučním řádem, pokud zákon tento nemá výslovné úchylky, což platí jmenovitě také ve příčině dražebního řádu ze dne 15. července 1786. Předpisy starého soudního řádu o odhadu (§ 201 kap. 17) jsou tedy nahrazeny civilním řádem soudním a obzvláště exekučním řádem, jenž otázku tuto upravuje v §u 144, poukazem na zvláštní předpisy, jež budou vydány nařízením. Takovým nařízením jest nařízení ze dne 25. července 1897, čís. 175 ř. zák. o odhadu nemovitostí (reální odhadní řád). Odhadní řád tento platí sice v první řadě pro exekuční řízení, jest jej však dle §u 33 obdobně používati i v řízení konkursním. Konečná věta tohoto §u, dle níž při jiných odhadech jest používati předpisů pro ně platných, nevylučuje obdobného použití předpisů odhadního řádu tam, kde takových podrobných předpisů formálních není. Jaké jsou formální předpisy tyto, platné pro mimosporné řízení, bylo shora uvedeno, a plyne z toho, že tyto předpisy neřeší otázky, o niž jde, a že odkazují vesměs ve spojení s předpisy civilního a exekučního řádu na reální řád odhadní. Dlužno však uvážiti, že ani tento řád, jak by se snad na první pohled zdálo, neponechává konečného rozhodnutí znalcům, nýbrž ukládá ustanovení ceny odhadní soudu, což plyne obzvláště z jeho §u 31. Posudek znalců jest tudíž směrnicí, pomůckou pro soud, dle níž se má říditi; soud není však znaleckým posudkem vázán, nýbrž má sám s konečnou platností určiti odhadní ceny, při čemž jest mu postupovati dle volného uvážení (§ 272 c. ř. s.). Ježto reální řád odhadní přihlíží ku všem poměrům za pravidelných okolností možným a směrodatným, bude ovšem konečné ustanovení ceny odhadní soudem zpravidla souhlasné s posudkem znalců, učiněným na základě řádného provedení předpisů reálního odhadního řádu. Není však soudu na základě jeho volného uvážení zabráněno, by nepřihlížel též k mimořádným hospodářským poměrům, na něž odhadní řád nepomýšlel, aby pak došel z takových důvodů — jež ovšem dlužno v soudním usnesení uvésti — k jinému výsledku (viz též nař. min. sprav. ze dne 30. června 1900, čís. 11 767).

Citace:

č. 3654. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 454-456.