NPD documents search: Právník, 76 (1937) - Členové vlády nepatří pro obor zákona o ochraně cti

Kolektívne smluvy. — Komory obchodní a živnostenské.
Komory obchodní a živnostenské.

1. Obecně. O. a ž. k. v Československu. a) Všeobecně. b) Rozdělení komorních obvodů. c) Obor působnosti a výsledky činnosti. d) Organisace. 3. Ústředna čsl. o-ch a ž-ých komor. 4. Obchodní komory v některých cizích státech. 5. Živnostenské či řemeslnické komory. 6. Zahraniční obchodní komory. 7. Mezinárodní kongresy obchodních komor a Mezinárodní obchodní komora. — Literatura.
1. Obecně. Obchodní komory jsou zájmové zastupitelské orgány, sdružující obchodnictvo, živnostnictvo i průmysl (včetně hornictví) a zřízené k podpoře a zastupování obecných zájmů obchodu, průmyslu, živností i dopravy. Jméno „komora“ je původu francouzského (Chambre de Commerce) a rozšířilo se na stejné organisace v jiných kulturních zemích, takže dnes výrazu toho užívá se jakožto správně-technického pojmu k označení i jiných zastupitelských orgánů (komory dělnické, zemědělské, advokátní, notářské, lékařské atd.). Kdežto původní typ francouzský zakládal se na povinné, nucené organisaci všeho obchodnictva, živnostnictva atd., vyvinuly se během času zejména v anglosaských zemích pod jménem „komora” organisace úplně volné, s více méně stejným okruhem působnosti jako u komor povinných.
Vlastní obchodní komory jsou francouzského původu a vznikly pod vlivem merkantilistických nauk, kladoucích hlavní důraz na povznesení zahraničního obchodu a vývozního průmyslu. Třebaže i v některých jiných obchodních městech a přístavech i v jiných zemích vlivem merkantilistické politiky hospodářské vznikly samostatně veřejnoprávní korporace obchodnické, přece byla to Francie, která již od počátku XVIII. stol. nejdříve soustavně vytvořila Komory obchodní a živnostenské.
instituci obchodních komor v dnešním smyslu. V prvé řadě bylo jejich úkolem tehdy podporovati státní správu při bezprostředním zvelebování vývozního obchodu a průmyslu. Teprve v dalším vývoji vystoupil silněji v popředí ráz jejich jakožto samostatných zastupitelstev zájmových s plnou samosprávou. Z Francie dostala se instituce obchodních komor počátkem XIX. stol. spolu s francouzskou nadvládou za válek napoleonských i na ostatní evropskou pevninu (protivou k Anglii) a dnes jsou obchodní komory rozšířeny v té či oné formě po celém světě. Ovšem trvalo ještě celé století, než instituce obchodních komor postupným rozšiřováním svým nabyla dnešního významu.
Pokud se týká obecně úkolů přikázaných obchodním komorám, přísluší jim hájení zájmů veškerého obchodu, průmyslu a živností v nejširším smyslu, třebaže zkrácený název jejich obmezuje se jen na slovo „obchodní“. Pouze výjimečně v některých zemích zřízeny byly pro malé a střední živnosti vedle komor obchodních a průmyslových ještě komory živnostenské či řemeslnické. Komory sdružujíce takto všecky obory živnostenského podnikání mají v prvé řadě hájiti obecné, všem jednotlivým složkám tohoto podnikání společné zájmy. Tím liší se od speciálních zájmových organisací ať povinných, ať dobrovolných na podkladě spolkovém, které si vytkly za účel hájiti zájmy určitého oboru živnostenského, průmyslového neb obchodního (průmyslové svazy, živnostenská společenstva, živnostenské a obchodní spolky atd.). Protože požadavky těchto jednotlivých oborů podnikatelských začasté navzájem si odporují (maloživnosti a továrny, obchod a výroba, jednotlivá výrobní odvětví mezi sebou), jest důležitým úkolem obchodních komor oceniti požadavky těchto zvláštních oborů s hlediska zájmů hospodářského celku a při event. rozporech hledati kompromisní řešení, aby v prvé řadě neutrpěl obecný zájem hospodářství státu. Tato hlediska uplatňují komory zejména v oboru obchodně-politickém a celním, v oboru živnostensko-právním, dopravním, ale i sociálně-politickém a daňovém, resp. v oboru veřejných financí vůbec.
Hlavní úkoly komor jsou dvojího druhu: jednak mají hájiti zájmy podnikatelských stavů v komorách zastoupených, jednak používá jich státní správa vedle podřízených úřadů k podpoře národního hospodářství. V prvém směru jest právem i povinností
obchodních komor, aby své požadavky samostatně a z vlastního počinu uplatňovaly a za tím účelem podávaly vládě a jiným veřejným orgánům návrhy, dávaly podněty a vstupovaly za tím účelem s úřady a sice pravidelně s nejvyššími instancemi do přímého styku. Kdežto komory dříve měly přímé zastoupení v zákonodárných sborech ať říšských, ať zemských, kam vysílaly své zástupce, v dobách demokratické úpravy politického volebního práva nemají takového zastoupení a vstupují začasté v přímý styk se sborem zákonodárným, jemuž předkládají své návrhy a dobrá zdání. Jakožto orgány podporující státní správu jsou komory povolány k tomu, aby k vyzvání úřadů podávaly zprávy o hospodářských poměrech a dobrozdání zejména o chystaných osnovách zákonů a nařízení. V některých komorních zákonech je přímo nařízení, že před podáním zákonné osnovy sboru zákonodárnému musí býti předem vyžádáno dobré zdání obchodních komor.
U komor povinných doznala úřední jejich povaha namnoze i toho rozšíření, že v jistém rozsahu vykonávají samy úřední činnost a fungují jako orgány veřejné státní správy. Tak na př. vedou rejstříky ochranných známek a vzorků, vydávají osvědčení původu pro mezinárodní obchod se zbožím, vykonávají dozor nad bursami, spravují veřejná dopravní zařízení (přístavy a pod.), spolupracují při vedení obchodního rejstříku, při provádění státní statistiky atd. K působnosti komor přísluší také samostatné zařizování a podpora ústavů a zařízení, sloužících k podpoře obchodu, průmyslu a živností, jako jsou odborné školy, odborná musea, bursy, dopravní zařízení, skladiště, přístavy, veletrhy atd. Obchodním komorám přísluší všeobecně práva právnické osoby. Právní povaha komor není teoreticky ještě dosti vytříbena; definují se namnoze jako „samosprávné orgány“, „korporace“, „nucené svazky“, „zastupitelství zájmová“, „společenství zájmová“ a pod. Weyr („Příspěvky k teorii nucených svazků“) klasifikuje právnicky komory s hlediska práva rakouského jako „societní útvary, do nichž vmíšeny jsou prvky tvaru úřadového“. Pro korporační povahu k. vyslovil se nejnověji Matějka (Pojem veřejnoprávní korporace, Praha 1929, str. 102).
Při velkém významu obchodu, průmyslu a živností ve většině kulturních států je stále více žádoucím, aby organisace obchodních komor rozestíraly se co možná po Komory obchodní a živnostenské.
celém území státu a také v tom směru zejména vývoj posledních desetiletí vykazuje značné pokroky, třebaže taková úplná organisace obchodních komor nepronikla ještě ve všech státech bez výjimky. Pokud se týče územního rozsahu obchodních komor, mohou komory prosperovati jen, opírají-li se o náležité prostředky finanční a proto rozsah komor většinou souvisí s hustotou živností. Protože obchodním komorám přísluší i dokonalá znalost místních poměrů — něco obdobného dnešním snahám t. zv. regionalistickým — vykazuje každý stát větší neb menší počet komor. Aby při tomto sledování lokálních zájmů jednotlivých komor nedošlo k tříštění poradní činnosti komor, dochází zejména v posledních desetiletích ku zřízení sdružení více obchodních komor, svazu obchodních komor, po případě organisací soustřeďujících všechny komory určitého státu.
V jakési soutěži s oficielními obchodními komorami stojí v průběhu posledních desetiletí četné volné zájmové organisace průmyslu a obchodu, které namnoze nabyly velikého vlivu a bývají vládou, podobně jako obchodní komory, dotazovány po dobrém zdání a svých požadavcích. Oproti komorám jsou tyto volné svazy potud ve výhodě, že dovedou snáze se přizpůsobiti zvláštním zájmům, které v prvé řadě hájí a jsou v užším styku s jednotlivými podniky, podnikatelskými organisacemi, kartely atd. a docilují také v zákonodárných a jiných veřejnoprávních sborech náležitého zastoupení. Přes to instituce obchodních komor neb jiných oficielních poradních sborů jest nezbytnou, jedná-li se při rozporech zájmů o hledisko vyrovnávací, vyhovující potřebě hospodářského celku. Proto i komorám vedle těchto dobrovolných organisací zůstává ještě stále široké pole působnosti a stále zůstává v platnosti výrok Schäffleův: „Obojí, komory a spolky, vzájemně se nevylučují, nečiní se navzájem zbytečnými, naopak navzájem se podporují a předpokládají se navzájem”. Že ovšem ujasnění poměru mezi obchodními komorami a spolky zejména tam, kde jest obligatorní instituce obchodních komor, v zájmu účelné dělby práce je stále nezbytnější, ukazuje vývoj poslední poválečné doby a uznává se všeobecně.
Ve státech, kde obchodní komory jsou veřejnoprávní institucí, spočívá jejich organisace na zvláštních zákonech anebo nařízeních. Jsou podrobeny dozoru vlády, obyčejně odborného ministerstva, jemuž
přísluší záležitosti obchodu, živností a průmyslu. Vláda pravidelně stanoví sídlo, místní obvod a počet členů každé komory. Členové komory povolávají se pravidelně volbou obchodnictva a živnostnictva v určitém okresu usazeného. Volební řády v jednotlivých zemích jsou ovšem velmi nestejné, hlavní tendencí jejich je však vždy, protože se jedná o zastupitelství zájmové, aby co možná všecky důležitější skupiny zájmové (průmysl, hornictví, střední a drobné živnosti, velkoobchod, maloobchod, doprava, peněžní ústavy atd.) byly náležitě zastoupeny. Finanční prostředky potřebné k plnění úkolů obchodních komor plynou komorám jednak z vlastního jmění, které během let nastřádaly, jednak nuceným zdaněním příslušníků komorních, obyčejně ve formě přirážky k dani výdělkové anebo živnostenské, konečně i z poplatků za určité úřední úkony komorám svěřené. Vlastní správa komory přísluší předsedovi nebo předsednictvu, jemuž je k ruce placený tajemník s dalšími pomocnými silami. Funkce členů obchodních komor je vesměs čestnou. Jednání komor, zejména v plných schůzích, jsou veřejná, pokud jednotlivé předměty nevyžadují důvěrného projednání.
2. Obchodní a živnostenské komory v Československu.
a) Instituce obchodních a živnostenských komor byla Československou republikou převzata bez věcné změny z býv. Rakouska a pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, z býv. Uher. V Rakousku měly býti zřízeny komory min. výnosem z 15. XII. 1848, č. 27 ř. z. z r. 1849 (vydaným pouze pro země předlitavské). Na základě toho výnosu ustavila se však pouze komora ve Vídni. Výnos sám zrušen novým „provisorním” zákonem z 18. III. 1850, č. 122 ř. z., který platil až do r. 1868 pro všechny komory v celé bývalé říši rakousko-uherské. Po odloučení Lombardska a Benátska od říše rakouské a po vyrovnání rakousko-uherském byla nutnou reorganisace obchodních komor v Rakousku i v Uhrách a tak došlo k vydání zákona o organisaci obchodních a živnostenských komor z 29. VI. 1868, č. 85 ř. z., pro Rakousko a zák. článku VI. z r. 1868 pro Uhry. V r. 1901 přistoupila k tomu nepatrná novelisace úpravy volebního práva, nutná následkem berní reformy z r. 1896. Organisace uherských komor lišila se od rakouské jen co do některých detailů organisačních, níže uvedených. Co do zásadních ustanovení Komory obchodní a živnostenské.
i účelu instituce komorní byl uherský zákon shodný s rakouským. Tyto dva zákony platí dodnes pro republiku Československou, takže v oboru obchodních komor dodnes nebyla provedena unifikace. Po celou válečnou dobu nebyly prováděny volby do komor a také po převratu nedošlo dosud k volbám do obchodních a živnostenských komor, protože se nepodařilo dosud reformovati volební řád do komor tak, aby odpovídal demokratickému zřízení našeho státu. Nařízením z 20. I. 1919, č. 32 Sb., byl ministr obchodu zmocněn, aby až do nové úpravy právních poměrů obchodních a živnostenských komor učinil přechodná opatření co do složení a správy komor, odchylná od dosud platných předpisů, zejména může ministr komory rozpustiti bez vypsání nových voleb, zříditi správní komise pro správu záležitostí komorních a pověřiti vedením všech anebo jen určitých záležitostí komorních pro celý obvod komorní anebo jeho část orgány zvláštní. Na základě tohoto zmocňovacího nařízení došlo postupně k rozpuštění všech komor a dosazení správních komisí, počet členů jejich koncem r. 1926 a počátkem r. 1927 byl značně rozšířen, namnoze zvětšen až o celou polovinu i více a přihlédnuto bylo k zastoupení všech větších politických stran na základě výsledků posledních politických voleb. Současně ve většině komor provedeno rozdělení na 3 sekce, vedle obchodní a živnostenské zřízena i zvláštní sekce průmyslová. Další změna oproti poměrům za Rakouska provedena byla s ústřednou královéhradeckou, která byla pověřena částí agendy komorní pro část obvodu dosud libereckého a přikázána jí v dohodě s komorou libereckou i část výtěžku přirážky komorní.
Na tomto zákonném a administrativním podkladě spočívají dodnes komory československé. Jsou to tedy povinné zájmové organisace samosprávné, podrobené dozoru vlády, rozprostřené po celém území státním a vztahující se na veškery živnosti, průmysl a obchod. Každý živnostník a obchodník platící daň určité minimální výše (dosud aspoň 8 Kč ročně) je příslušníkem obchodní komory, má právo voliti do ní a musí přispívati k ní procentuální přirážkou ku státní dani. Touto obligatorností byla neobyčejně posílena jednak autorita komor jak vůči příslušníkům stavu, tak vůči vládě a orgánům státním, jednak zabezpečen finanční základ jejich, nezbytná to podmínka každého
zdárného rozvoje. Proto také ani při chystané nyní zákonné reformě obchodních komor v Československu nepomýšlí se na nějaké podstatné změny organisace a působnosti jejich. Hlavní reforma vedle nezbytné ovšem unifikace se Slovenskem bude se týkati volebního práva do komor, které má býti zdemokratisováno, nevázáno na žádný census a vybudováno na principu poměrném. Aby zastoupeny byly náležitě co možná všechny významné kategorie zájmové, budou roztříděny na místě dosavadních dvou sekcí (obchodní a živnostenské, k nimž někde přistoupil ještě zvláštní odbor hornický), na odbory tři: průmyslový, obchodní a živnostenský, jak se k tomu stal náběh v praksi již opatřením ministra obchodu v r. 1927. Uvnitř těchto bude podle růzností poměrů v jednotlivých obvodech komorních po případě i více volebních skupin neb sborů. Jak mají jednotlivé mandáty býti rozvrženy na jednotlivé sekce a uvnitř jich na skupiny, o tom se názory značně rozcházejí. Dosud měly komory nejvíce 48 členů (na př. Praha, Liberec, Brno atd.), menší komory však i méně (Cheb a Plzeň po 42, Opava a Bratislava po 41, České Budějovice 24), nyní byl počet těchto již cestou administrativní značně zvětšen, ač opatření to neosvědčilo se zcela výhodným.
Dosud znal rakouský i uherský zákon pouze volené členy, takže byla v komorách zaručena naprostá samospráva živností a obchodu, obmezená jenom dohlédacím právem vlády z důvodů politických. V poslední referentské osnově nového zákona o obchodních komorách pomýšlelo se na to, aby určitá část členů komorních byla jmenována po slyšení odborných korporací zájmových ministrem obchodu. Návrh tento narazil však na jednomyslný odpor jak komor, tak různých organisací interesentů, takže je pochybno, dojde-li skutečně k uzákonění jeho. Že by snad pro přechodnou dobu 2—3 volebních období se doporučovalo učiniti v tom směru výjimečné opatření pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, takže by vláda určitou část členů jmenovala, připustily i některé komory slovenské.
b) Rozdělení komorních obvodů. Dnes je v československé republice celkem 11 obchodních a živnostenských komor vedle zmíněné již obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny v Hradci Králové, velmi nestejnoměrných jak plošnou rozlohou, počtem obyvatelstva Komory obchodní a živnostenské.
a živností, tak i finanční kapacitou, což souvisí s nestejnoměrnou hustotou živností, průmyslu a obchodu v jednotlivých částech republiky. Rozdělení komorních obvodů v zemích českých opíralo se o staré krajské zřízení a bylo začasté předmětem návrhů na vhodnější úpravu, odpovídající nové organisaci politické správy a změněným poměrům hospodářským. Podrobnější rozčlenění obvodů komorních a hospodářské síly jejich je viděti z připojené tabulky statistické.
TABULKA K DOPLNĚNÍ
Místní obvod komory pražské tvoří tyto politické okresy: Hlavní město Praha, Brandýs n. L., Český Brod, Německý Brod, Čáslav, Hora Kutná, Hořovice, Humpolec, Chotěboř, Chrudim, Jílové, Kladno, Kolín, Kralupy n. Vit., Lanškroun, Ledeč, Litomyšl, Mělník, Vysoké Mýto, Pardubice, Poděbrady, Polička, Praha-venkov, Příbram, Rakovník, Říčany, Slaný. — Obvod komory v Českých Budějovicích tvoří pohtické okresy: Benešov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Kamenice n. L., Kaplice, Český Krumlov, Milevsko, Pelhřimov, Sedlčany, Tábor, Třeboň, Týn n. Vlt. — Obvod komory plzeňské tvoří politické okresy: Blatná, Domažlice, Klatovy, Královice, Písek, Plzeň, Prachatice, Přeštice, Rokycany, Strakonice, Stříbro, Sušice, Horšovský Týn. — Obvod komory chebské tvoří politické okresy: Aš, Falknov, Cheb, Chomutov, Jáchymov, Kadaň, Kraslice, Mariánské Lázně, Loket, Louny, Most, Nejdek, Planá, Podbořany, Přísečnice, Tachov, Teplá, Karlovy Vary, Žatec, Žlutice. — Obvod komory liberecké tvoří politické okresy: statutární město Liberec, Broumov (s vyl. soud. okr. Police), Děčín, Dubá, Duchcov, Frýdlant v Čechách, Jablonec n. N., Německé Jablonné, Liberec-venkov,
1 Komory obchodní a živnostenské.
Česká Lípa, Litoměřice, Rumburk, Šluknov, Teplice, Trutnov (s vyl. soud. okr. Úpice), Ústí n. L., Varnsdorf, Vrchlabí a soudní okresy Roketnice (z p. o. Jilemnice), Český Dub (p. o. Turnov), Králíky a Rokytnice (z p. o. Žamberk). — Ústředna v Hradci Králové vykonává agendu komorní podle výnosu ministerstva obchodu z 19. III. 1919, čís. 5368, v těchto polit. okresích: Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Dvůr Králové, Hradec Králové, Jičín, Jilemnice (s vyl. soud. okr. Roketnice), Mnichovo Hradiště, Nové Město n. M., Náchod, Nová Paka, Roudnice, Rychnov n. Kn., Semily, Turnov (s vyl. soud. okr. český Dub) a Žamberk (s vyl. soud. okr. Králíky a Rokytnice), konečně soudní okresy Police (z p. o. Broumov) a Úpice (z p. o. Trutnov).
Obvod komory brněnské tvoří kromě Brna města s vlastním statutem tyto politické okresy: Boskovice, Brno-venkov, Moravské Budějovice, Dačice, Hodonín, Hustopeč, Jihlava, Moravský Krumlov, Kyjov, Nové Město na Moravě, Velké Meziříčí, Mikulov, Tišnov, Třebíč, Moravská Třebová, Vyškov, Znojmo. — Obvod komory olomoucké kromě města se statutem Olomouce tvoří politické okresy: Beroun, Uherský Brod, Holešov, Uherské Hradiště, Hranice, Nový Jičín, Kroměříž, Litovel, Val. Meziříčí, Místek, Olomouc-venkov. Moravská Ostrava, Přerov, Prostějov, Rýmařov, Šternberk, Šumperk, Vsetín, Zábřeh. — Obvod obchodní komory opavské tvoří celé nynější Slezsko a Hlučínsko (pol. okresy: Opava-město, Bílovec, Bruntál, Frýdek, Frýštát, Frývaldov, Hlučín, Krňov, Opava-venkov, Český Těšín).
Obvod obchodní komory bratislavské tvoří politické okresy: Bratislava-město, Bánovce, Bratislava-venkov,Pov. Bystrica, Velká Bytča, Čadca, St. Ďala, Parkan, Galanta, Hlohovec, Ilava, Komárno, Malacky, Turč. Sv. Martin, Modrá, Kys. Nové Mesto, Nové Město n. V., Myjava, Nitra, Piešťany, Prievidza, Púchov, Senica, Skalica, Dun. Streda, Šáľa, Šamorín, Trenčín, Topolčany, Trnava, Nové Zámky, Žilina. — Obvod komory v Báňské Bystrici tvoří okresní úřady: Nová Baňa, Brezno n. Hr., Báňská Bystrica, Modrý Kameň, Kremnica, Krupina, Dol. Kubín, Lovice, Lučenec, Zlaté Moravce, Lipt. Sv. Mikuláš, Námestovo, Revúca, Rožňava, Ružomberok, Rim. Sobota, Banská Štiavnica, Tornaľa, Trstená, Veladín, Vráble, Zvoleň, Želiezovce. — Obvod komory v Košicích
tvoří tyto okresní úřady: Košice-město, Bardejov, Gelnica, Giraltovce, Humenné, Královský Chlumec, Veľké Kapušany, Kežmarok, Košice-venkov, Levoča, Stará L’ubovna, Medzilaborce, Michalovce, Moldava n. B., Poprad, Prešov, Sabinov, Snina, Sobrance, Stropkov, Trebišov, Spišská Nová Ves, Spišská Stará Ves, Vranov n. T., dále Podkarpatská Rus: města se zřízeným magistrátem Užhorod a Mukačevo a obvody okresních úřadů: Berehovo, Vel. Berezná, Hust, Iršava, Mukačevo-venkov, Perečín, Rahovo, Vel. Sevljuš, Svaljava, Tiačevo, Užhorod-venkov, Volové.
Ze statistické tabulky je viděti, že největší je komora pražská, což je dáno již jejím sídlem v hlavním městě republiky. Vykazuje sice ne zrovna největší plošný rozsah, má však nejvíce obyvatelstva a také živnostenských podniků (přes 100 000), rozpočtené vydání na r. 1929 činilo přes 8 mil. Kč a také z daně výdělkové připadá na ni největší kvota (v r. 1924 připadlo z celkového výnosu 1% výdělkové daně 2 646 926 Kč na samojedinou komoru pražskou 1 361 010 Kč, tedy přes polovici v celé republice; následkem odpisů daňových kvota tato v posledních letech značně poklesla, přesný předpis podle nové reformy daňové není dosud znám). Vysoce průmyslovou (zejména textilní průmysl, jablonecké zboží, sklo, chemie a pod.) jest komora liberecká s poměrně malým územím, největší hustotou obyvatelstva a rozpočtem 7,4 mil. Kč. Komora chebská, slynoucí zejména světoznámými lázněmi, průmyslem porculánovým, některými obory textilními (krajky, prýmky), výrobou hudebních nástrojů, má rovněž značnou hustotu živnostenských závodů a vydání činí 2,2 mil. Kč ročně. Komora plzeňská, význačná světoznámým průmyslem pivovarským, Škodovými závody a řadou specielních odvětví průmyslových, má při rozloze necelých 10 000 km2 a 900 000 obyvatelstva všech živností na 46 000 a rozpočet skoro 2 mil. Kč. Nejmenší v Čechách jest komora českobudějovická, mající sice rozlohu o málo menší než komora plzeňská, avšak nejmenší hustotu obyvatelstva a pouze 31 000 závodů živnostenských; celkové výdaje její rozpočteny na r. 1929 částkou 825 000 Kč. Na Moravě jsou 2 komory celkem stejného rozsahu i hustoty obyvatelstva a živností. Opavská komora utrpěla po převratě tím, že část Těšínska, značně průmyslová, připadla Polsku. Komory na Slovensku mají území značně rozsáhlé, 17 000—26 000 km2, následkem Komory obchodní a živnostenské.
převážně zemědělského rázu mají však jen nepatrný počet živností. Nejvýznačnější jest komora bratislavská, ležící na důležitém uzlu dopravním také pro dopravu dunajskou, vykazující na 46 000 živností (rozpočet 2,7 mil. Kč). K působnosti komory košické patří i celá Podkarpatská Rus, kde se uvažovalo původně o zřízení zvláštní komory se sídlem v Užhorodě. Zatím však utvořena pouze sekce pro Podkarpatskou Rus při komoře košické.
Sídla i obvody komor byly stanoveny zákonem. Kde následkem rozdělení v politické okresy hranice okresu politického nespadají v jedno s obvodem okresu komorního, přiděluje se celý politický okres onomu obvodu komornímu, v němž je sídlo politického úřadu okresního. Jiné změny v obvodech komorních, změny sídel, zrušení dosavadních a zřízení nových obchodních komor možno provésti jen cestou zákonodárnou.
c) Obor působnosti a výsledky činnosti. Obchodní komory jsou v prvé řadě orgány poradními. Vedle toho v některých oborech přenesena byla na ně přímo agenda správní, fungují jako úřady státní, na př. při zápisu ochranných známek a vzorků, ověřování původu zboží a potvrzování faktur do ciziny, řízení zušlechťovacím a pod. Pokud se týče poradní působnosti, radí se o přáních a návrzích, týkajících se všech záležitostí obchodních a živnostenských. Přivádějí úřadům k vědomosti svá pozorování a návrhy o potřebách obchodu a živností i o stavu dopravních prostředků a to jak k vyzvání ministerstev a úřadů, tak i z vlastního počinu. Podávají dobrá zdání o osnovách zákonů, týkajících se zájmů obchodních anebo živnostenských a sice podle výslovného ustanovení zákonného dříve, než je vláda předloží zákonodárným sborům k ústavnímu projednání, podávají dobrá zdání při zřizování veřejných ústavů ve prospěch obchodu a živností i při podstatných změnách jejich organisace, jako burs, veřejných skladišť a pod. Vedou katastry živnostenské (seznam všech živnostníků podle živnostenského oprávnění) i berní, na základě kterýchž sestavují seznamy volební všech osob, jimž přísluší volební právo do komor. Vedou rejstřík protokolovaných firem, mají pěstovati statistiku průmyslovou, živnostenskou a obchodní, navrhují soudce-laiky pro obchodní soudy, resp. senáty, rozhodčí pro bursy, censory Národní banky československé, členy daňových komisí,
navrhují členy obchodní rady cenové, vedou seznam revisorů pro akciové společnosti a společnosti s ručením obmezeným, vydávají vysvědčení o zvyklostech obchodních, vysvědčení o výkonnosti oferentů při veřejných dodávkách. Podávají vyjádření před zápisem firmy do obchodního rejstříku, konečně rozhodují na základě ujednání mezi stranami jakožto rozhodčí soud ve sporech o věci obchodní a živnostenské a j. v. Vydávají legitimace pro obchodní cestující k dosažení tarifních slev pro vzorková zavazadla, spolupůsobí při zadávání vojenských dodávek maloživnostnictvu vyhražených. Postupem času přikázány byly důležité funkce obchodním komorám i při praktikování živnostenského řádu, kde v četných případech musejí býti předem slyšeny. Významnou je součinnost komor také při provádění zákona proti nekalé soutěži.
V tomto širokém rámci dovedly komory vyvinouti i znamenitou činnost iniciativní ve prospěch zájmů jim svěřených a tak vyvinula se bohatá jejich působnost zvelebovací a informativní. Informační činnost komor vzrostla zejména po převratu, kdy komorní ínteresenti zvýšenou měrou vyhledávali u komor radu a pomoc, nemohouce se dostatečně orientovati v záplavě nově vydaných předpisů. Komory s větším obvodem pořádají zejména t. zv. úřední dny ve větších venkovských městech, na kterých jejich referenti podávají informace dostavivším se interesentům ze všech oborů, konají přednášky o aktuálních otázkách, nových zákonech a pod. Zřizují zvláštní, poradny pro jednotlivé obory, tak daňové poradny, tarifní kanceláře, k nimž u některých komor jsou připojeny reklamační kanceláře pro revisi nákladních listů, kanceláře vývozní, které poskytují informace o clech v rozličných státech, o dovozních předpisech, o spolehlivosti zahraničních firem a pod. Mezinárodnímu obchodu věnují komory obzvláštní pozornost a spolupůsobí účinně při různých akcích ku povznesení našeho vývozu do ciziny. Starají se o zprostředkování, navazování a usnadňování mezinárodních styků, opatřují informace, upozorňují na vhodné příležitostí odbytové v cizině, na vypsané veřejné dodávky, podávají vysvědčení o výkonnosti domácích firem, opatřují potřebné adresy atd. Druhdy vysílaly i své důvěrníky do ciziny pro propagaci československého zboží (na př. pražská komora pro pražské šunky, zboží granátové), spolupůsobí Komory obchodní a živnostenské.
při obesílání veletrhů jak v cizině, tak pečují o zdárnou působnost domácích vzorkových veletrhů, na př. pražské veletrhy, liberecký veletrh, dunajský veletrh je přímo dílem bratislavské komory samé. Velikou pozornost věnují komory také pořádání výstav, ať všeobecných, ať odborných, udělují ceny na ně, poskytují jim finanční prostředky, některé komory přímo uspořádaly výstavy, na př. komora pražská jubilejní výstavu r. 1908, nebo zřizují zvláštní své exposice na výstavách cizích. Brněnská komora měla podíl na Akciové společnosti výstavní v Brně, vynikající účast na organisaci výstavy soudobé kultury r. 1928 a výstavy moderního obchodu r. 1929, královéhradecká ústředna uspořádala vzorkovou výstavu v r. 1920, výstavu českého skla r. 1922, košická komora organisovala hospodářskou a průmyslovou výstavu v Košicích r. 1922 atd. Chebská komora udržuje v Karlových Varech stálý vzorkový sklad. Činnost obchodních komor na poli zvelebování živností se opírá o § 2 A, lit. d, rakouského komorního zákona, který přiznává komorám právo podávati dobrá zdání při zřizování veřejných ústavů, jejichž účelem jest prospívati obchodu a živnostem. Uherský komorní zákon pak výslovně uvádí v § 3, lit. a, že úkolem komor jest, aby bezprostředně podporovaly odborné vzdělání a rozvoj obchodu a živností vůbec. Již před válkou byla činnost zvelebovací založená na těchto ustanoveních jedním z nejvíce oceňovaných úkolů komor a po válce se intensita této činnosti ještě stupňovala. Vzrostl počet ústavů, jež komory založily a jež svou prací i finanční podporou vydržují. Jsou to především ústavy pro zvelebování živností v Praze, Plzni, Chebu, Liberci, Hradci Králové, Českých Budějovicích (založen v r. 1920) a Opavě. Jejich činnost doplňuje na Slovensku Státní ústav pro zvelebování živností v Turč. Sv. Martině, zřízený z podnětu slovenských komor. Pražská komora zřídila krom toho ústav ku podpoře průmyslu, obchodní ústav (ústav k podpoře zahraničního obchodu) a Hospodářskou jednotu pro Slovanský Východ, komora chebská ústav pro zvelebení průmyslu porculánového v Karlových Varech, ústředna v Hradci Králové dala vznik Sklářskému ústavu a Hedvábnickému ústavu s působností pro celé státní území. Při většině komor, resp. zvelebovacích ústavů byla zřízena družstva k nákupu strojů, která živnostníkům umožňují, aby za výhodných
podmínek úvěrových a podle rady odborníka doplnili své strojní zařízení podle technického pokroku. Podle zvláštních poměrů komorních obvodů připadly některým komorám ještě zvláštní zvelebovací akce v některých průmyslových odvětvích, na př. komoře Liberecké a ústředně v Hradci Králové v odvětví jabloneckého sklářství, komoře chebské v odvětví krajek, hraček, hudebních nástrojů a j.
Pro zvelebovací akce a povznesení stavu živnostenského vytvořily některé komory značné fondy: na př. komora pražská zřídila fondy pro podporu nemajetného živnostenského a obchodního dorostu, aby se v cizině naučil cizím řečem, vede různé nadace ve prospěch zchudlých živnostníků, uděluje stipendia na studia v odborných školách, komora plzeňská založila fond na zřízení učňovské útulny v Plzni a zřídila (stejně i komora chebská) za podpory ministerstva obchodu v r. 1926 fond pro zvelebení průmyslu hračkářského; z přebytků získaných při akci pro rozdělování příze zřídila v r. 1921 fond pro podporu krajkářství a výšivkářství, z něhož uděluje odměny žákyním krajkářských škol a poskytuje podpory ústavům a kursům atd.; rovněž komora chebská založila z výtěžku akce pro opatření nití výrobcům krajek fond, z něhož zařídila jedinečnou odbornou knihovnu, vypsala soutěže na umělecké krajky a pořádala propagační exposice na výstavách doma i v cizině (Paříž, Kodaň, Stuttgart, Curych a j.); podobně zřídila olomoucká komora nadaci presidenta Masaryka k podpoře zchudlých živnostníků a fond k udílení cen za vědecké práce o hospodářských poměrech svého komorního obvodu, komora brněnská čtyři cestovní nadace a řadu stipendií pro zchudlé živnostníky a obchodníky atd. Některé komory zřídily a udržují odborná musea, na př. pražská komora Umělecko-průmyslové museum, brněnská komora Moravské museum umělecko-průmyslové. Komory daly také podnět k založení rozličných odborných škol a přispívají na jejich náklady: pražská komora udržuje odbornou školu (a školu pokračovací) pro klenotníky, stříbrníky, ryjce, pasíře a ciseléry v Praze, brněnská komora dvoutřídní obchodní školu a odbornou školu hostinskou (zal. r. 1919), školu pro umělecká řemesla (zal. r. 1924), dělnickou školu technickou (zal. r. 1919), na podnět olomoucké komory a se značnou její podporou došlo ke zřízení české obchodní akademie v Olomouci, Uherském Komory obchodní a živnostenské.
Hradišti a v Moravské Ostravě, dále státní dřevařské školy v Olomouci a krejčovské školy v Prostějově, ústředna v Hradci Králové pečovala o zřízení koželužské školy v Hradci Králové, odborné školy sklářsko-obchodní v Železném Brodě, české obchodní akademie v Jablonci n. Nisou a krajkářské školy v Pastvinách, liberecká komora dala podnět ke zřízení státní školy pro textilní průmysl v Liberci a opatřila pro ni svým nákladem vhodnou budovu a umístila v nové budově svého ústavu pro zvelebování živností ústav pro výzkum textilií; také z podnětu a za spolupráce komory chebské byl zřízen podobný ústav u státní školy pro textilní průmysl v Aši. Komora v Opavě dala podnět ke zřízení Slezské obchodní školy v Opavě a postarala se o její umístění.
Komory vydávají nebo alespoň dříve vydávaly výroční anebo víceleté zprávy o hospodářských poměrech svého obvodu vedle výkazu změn ve stavu živností, vydávají zprávy o své činnosti buď ve formě zvláštních publikací anebo ve formě časopisů. Obchodní komora pražská vydává ve formě 14-deníku své „Zprávy”, obchodní komora v Plzni vydává týdeník „Obchodní Komora”, který je současně věstníkem všech ostatních komor spolu s „Věstníkem Ústředny československých obchodních a živnostenských komor”. Ústředna obchodních komor vydává kromě toho německý 14-deník (s týdenními mezičísly) „Mitteilungen der Zentrale der tschechosl. Handels- und Gewerbekammern”, v nichž jako příloha vychází i německý úřední věstník komor v Brně, v Chebu, v Liberci a v Opavě. Kromě toho vydaly komory zejména k svým různým jubileím a slavnostním příležitostem řadu zvláštních publikací, obsahujících důležité prameny k našim hospodářským dějinám.
Obchodním a živnostenským komorám přísluší dále vysílati své zástupce do řady poradních sborů hospodářských, tak do ústřední rady železniční, jakož i do ředitelských rad při jednotlivých ředitelstvích státních drah, do celní rady, do státní statistické rady, do státní živnostenské rady, jakož i do zemských živnostenských rad, v některých zemích zřízených, do státní rady elektrárenské, do vodohospodářské do silniční rady, do poradního sboru při poštovním úřadu šekovém, poradního sboru při čsl. súčtovacím ústavu, do poradního sboru pro otázky hospodářské, do uhelné rady a j. v. Komory vysílají také
své důvěrníky při zadávání veřejných dodávek, zejména pro vojsko a ministerstvo železnic. Komory vysílají dále své zástupce do školních výborů průmyslových a obchodních škol pokračovacích i odborných, zejména pokud jim poskytují subvence.
Komory udílejí také medaile (zlaté, stříbrné, bronzové) a diplomy a certifikáty uznání svým funkcionářům za zásluhy o komorní instituci, obchodníkům, živnostníkům a průmyslníkům v obvodu komorním u příležitosti jubileí delšího trvání závodu anebo za nové vynálezy, zlepšené pracovní postupy, znamenité umělecko-průmyslové anebo technické výkony, konečně zřízencům a dělníkům, kteří po několik desetiletí v obchodním průmyslu anebo řemeslnickém podniku byli zaměstnáni a vyznamenali se pilností, věrností a oddaností.
d) Organisace. Každá komora dělí se zpravidla v sekci obchodní a živnostenskou, některé komory kromě toho mají i sekci hornickou. Každá komora skládá se nejméně ze 16 a nejvýše ze 48 skutečných členů, z nichž určitý počet musí bydleti v sídle komorním. Komory na Slovensku mají po 32 členech vnitřních a 32 vnějších. Vnitřní jsou voleni voliči v sídle komory, vnější voliči ve venkovských okresech. Ministr obchodu stanoví, dohodnuv se s komorou, počet skutečných členů i rozvrh jich na jednotlivé sekce a uvnitř sekcí pro jednotlivé kategorie (volební sbory). Tak na př. komora pražská měla sekci obchodní a živnostenskou, každou po 24 členech. V sekci obchodní byly 4 volební kategorie (sbory) a sice první volební sbor pro velkoobchod (s daní od 500 K výše) 8 členů, druhý volební sbor: spořitelny, záložny, svépomocná družstva (s daní od 50 K a více) 2 členy, třetí volební sbor střední obchod (s daní od 50 resp. 120 K do nejvýše 500 K) 8 členů a konečně čtvrtý volební sbor maloobchod: všechno ostatní obchodnictvo (s daní do 50 resp. 120 K) 6 členů. Sekce živnostenská, do které náležely všechny živnosti výrobní včetně lékáren, živnosti hostinské a výčepnické, civ. inženýři a architekti a hornictví, dělila se rovněž ve 4 volební sbory: hospodářský velkoprůmysl (s daní od 500 K ročně) 6 členů, všeobecný velkoprůmysl (s daní od 1 000 K ročně) 8 členů, střední průmysl (s daní od 100 do 500 resp. 1 000 K) 4 členové a maloživnosti (s daní do 100 K) 6 členů. U komory českobudějovické sekce obchodní sestávala ze dvou volebních sborů podle výše Komory obchodní a živnostenské.
daňové nad 56 a pod 56 K; každá volila po 4 členech. Sekce živnostenská měla 3 volební sbory podle daně 200, 24 resp. 8 K. Komora liberecká měla v sekci obchodní 14 členů, v sekci živnostenské 30 členů a v sekci hornické 4 členy. Sekce obchodní sestávala ze 3 volebních sborů: první (s daní od 600 K) 6 členů, druhý (s daní od 120 do 600 K) 4 členové a třetí maloobchodní 4 členové. Živnostenská sekce sestávala ze 4 volebních sborů: první (s daní nejméně 2 000K) 12 členů, druhý (s daní od 600 do 2 000 K) 6 členů, třetí (s daní od 120 do 600 K) 5 členů a čtvrtý 7 členů. Komora chebská měla v obchodní sekci 15 členů, v sekci živnostenské 19 členů a v sekci hornické 8 členů. Sekce obchodní sestávala ze 3 volebních sborů (s daní od 680 K, od 80 do 680 K a od 8 do 80 K), každý po 5 členech a sekce živnostenská měla rovněž 3 volební sbory se stejným censem daňovým jako v sekci obchodní. Sbor první volil 7, sbor druhý 5 a třetí 7 členů. Sekce hornická měla jediný volební sbor. Komora plzeňská měla v sekci obchodní 14 členů, v sekci živnostenské 25 a v sekci hornické 3 členy. Volební sbory v obchodní sekci byly: nad 500 K 2 členové, od 50 resp. 30 do 500 K 5 členů a ve třetím volebním sboru maloobchodním 7 členů. Sekce živnostenská měla rovněž 3 sekce a volila v prvním sboru (s daní nad 500 K) 11 členů, ve druhém (s daní nad 50 K do 500 K) 5 členů a ve třetím sboru (maloživnostenském) 9 členů. Komora brněnská měla v sekci obchodní 20 členů, v sekci živnostenské 28 členů. Volební sbory po 4 byly utvořeny obdobně jako v komoře pražské podle výše daňové. Komora olomoucká volila v obchodní sekci 14 členů, v živnostenské 32 a v hornické 2 členy. Obchodní komora slezská v Opavě měla v sekci obchodní 16 členů, v sekci živnostenské 24 členy. Uvnitř těchto sekcí byly volební sbory odstupňovány podle poplatnosti daňové. Na Slovensku mají obě sekce stejný počet členů po 32, kdežto uvnitř sekcí neznalo uherské právo již dalších volebních sborů.
Kromě toho mají komory právo voliti členy dopisující, jejichž počet není obmezen.
Funkční období volených členů bylo podle práva rakouského 6-leté a sice tak, že po 3 letech vystupovala polovina členů, podle uherského zákona 5-leté, při čemž se celá komora volila znovu. Volební právo do komor příslušelo dosud všem obchodníkům, živnostníkům a průmyslníkům, kteří platili daň aspoň 8 K. Podle rakouského
práva stačí pro aktivní volební právo, když v obvodu komory obchod atd. je provozován. Podle uherského zákona se vyžaduje, aby dotyčná osoba bydlela na území komorním. Uherské právo klade jako další podmínku aktivního práva provozování obchodu anebo živnosti po 1 rok. Pasivní volební právo příslušelo dle rakouského zákona státním občanům, kteří dokonali 30. rok, nejméně 3 léta měli náležitosti pro aktivní volební právo potřebné a kteří mají pravidelné bydliště v obvodu komorním. Podle uherského práva není třeba k pasivnímu volebnímu právu státního občanství, stačí, je-li jeho subjekt domorodý anebo usadivší se. Za ženy vykonává aktivní volební právo jejich jménem obchodvedoucí. Volební právo právnických osob, zejména akciových společností, nebylo jednotně upraveno, v některých komorách měly jediný hlas, v jiných příslušelo volební právo všem členům správní rady. Byl-li někdo oprávněn voliti ve více volebních sborech téhož komorního okresu, mohl své hlasovací právo vykonati jen v jednom z nich, pro který optoval. Volbu do komor prováděly zvláštní komise volební, jejichž předsedou byl komisař jmenovaný ministrem obchodu a která sestávala z 1 člena obecní rady sídla komory a dále z jednoho anebo více zástupců komory a ze zapisovatele (obyčejně sekretáře komorního). Volby se dály ústně anebo písemně a tu opět osobním odevzdáním hlasovacího lístku před volební komisí anebo zasláním poštou. Volby byly podle principu majoritního, rozhodovala většina hlasů.
V čele komory stojí president a místopresident, kteří jsou každoročně voleni, kromě toho volí komora každého roku zatímního předsedu „pro případ, že by presidenta a místopresidenta zašla překážka v konání úřadu představeného“. Prakticky vyvinula se však z úřadu zatímního předsedy funkce druhého místopresidenta. Podle uherského práva na Slovensku volil se předseda a dva podpředsedové, jeden z členů vnitřních, jeden z členů vnějších vždy na celé volební období.
K obstarávání prací konceptních, kancelářských a pokladních jmenuje každá obchodní a živnostenská komora mimo kruh svých členů odborně vědecky vzdělaného, placeného sekretáře a potřebný placený personál pomocný.
Plenární schůze komory jsou řádné a mimořádné (k vyzvání ministra obchodu anebo presidenta komory anebo když za to Komory obchodní a živnostenské.
žádá nejméně 1/3 skutečných členů). K platnému usnesení komory je třeba přítomnosti alespoň poloviny skutečných členů, v komorách slovenských přítomnosti 12 členů. Rozhoduje nadpoloviční (na Slovensku prostá) většina hlasů. Při rovnosti hlasů dirimuje předsedající. Uherský zákon obsahuje ještě rakouskému právu neznámý předpis o minoritním votu, podle něhož k vyjádření komory přikládá se odchylný názor projevený při usnášení, jestliže to žádá čtvrtina přítomných hlasujících.
Komory zřizují zvláštní odborné výbory a upravují svá jednání zvláštními jednacími řády, které oznámí ministru obchodu. Komory jsou bezprostředně podrobeny ministru obchodu, který jmenuje svého komisaře, který jest oprávněn zúčastniti se plenárních schůzí komorních.
Své rozpočty usnesené plenárními schůzemi předkládají komory ministru obchodu ku schválení. Nemá-li komora vlastních příjmů, uhražuje potřebná vydání procentní přirážkou k dani výdělkové všech oprávněných voličů obvodu komorního. Obchodní komory mohou býti nařízením ministra obchodu rozpuštěny podle rakouského práva bez udání důvodů, podle uherského zákona z důvodů v zákoně výslovně uvedených. Každým způsobem nutno je rozpustiti, jakmile 2/3 skutečných členů ubylo vystoupením anebo úmrtím.
3. Ústředna čsl. obchodních a živnostenských komor. Již podle dosavadního rakouského zákona z r. 1868 měly se komory sestupovati ke společným poradám k vyzvání vlády o předmětech vládou určitě označených. Vedle toho byly oprávněny ve věcech své působnosti navzájem si dopisovati a konati společné porady. Uherský zákon o komorách takového výslovného ustanovení neměl, ale i za platnosti jeho uherské komory konaly společné porady. Rakouské obchodní komory použily oprávnění daného v zákoně ve vydatné míře, pokud šlo o větší práce, zejména v oboru obchodní a celní politiky, později i v oboru berním a sociálně-politickém. Ve Vídni byla zřízena koncem XIX. stol. obchodně-politická ústředna všech předlitavských komor za účasti ústředního svazu rakouských průmyslníků, která se zabývala zejména celním tarifem a obchodními smlouvami s cizími státy, později však rozšířila svou působnost i na jiné důležitější osnovy zákonné. Výhody tohoto opatření jsou na obou stranách: na jedné komory mohou podati o tak obsáhlé materii, jako jest na př.
celní tarif, daleko důkladnější a propracovanější dobrozdání, rozdělí-li si práci mezi sebou a na druhé straně jest pro vládu výhodnější, může-li se při podání vládní osnovy odvolati na jednomyslné návrhy komor, než kdyby měla uvažovati teprve o namnoze rozdílných názorech jednotlivých komor a činiti podle svého volného uvážení rozhodnutí. Jestliže hlavní poslání komor spočívá v tom, že v řadě namnoze se rozcházejících přání a návrhů jednotlivých skupin interesentů hledají kompromisní řešení a stojíce nad egoistickým stanoviskem jednotlivých stran, navrhují řešení v zájmu celku nejvýhodnější, bylo jen dalším krokem na této cestě, jestliže se hledalo jednotné řešení, i když jednotlivé komory o téže věci měly názory různé. Tato rakouská obchodně-politická ústředna bezesporně splnila své poslání velmi úspěšně. Měla svůj vlastní statut organisační, spočívala na dobrovolné dohodě a v řízení ústřední kanceláře ve Vídni střídaly se jednotlivé větší komory.
U nás hned po převratu hledána byla obdobná forma společné kooperace všech komor v důležitějších otázkách, která nejprve nalezena byla v utvoření t. zv. obchodně-politické komise v rámci komise pro přechodné hospodářství, k níž vedle komor přináležely i jiné organisace hospodářské, zemědělské rady, bursy, ústřední svaz průmyslníků, odborové organisace dělnické a j. Později zřídily si komory ve volné formě i společný výbor daňový a sociálně-politický. V dubnu 1922 došlo k formálnímu zřízení Ústředny čsl. obchodních a živnostenských komor, jejíž program jest podstatně širší než dřívějšího vzoru rakouského. Této ústřední organisaci komor dostalo se do jisté míry také obligatorního rázu a rovněž pevné, na pravidelných příspěvcích jednotlivých komor spočívající finanční základny. Ústředně čsl. obchodních a živnostenských komor náleží zejména podávati jménem všech komor dobrá zdání o nových osnovách zákonů a nařízení, býti ve stálém styku s ústředními orgány veřejné správy a s Národním shromážděním, jmenovati experty pro ně a pečovati vůbec o jednotnou representaci komor v tuzemsku a za hranicemi, dále jednotně vésti, zpracovávati statistická a jiná šetření ku pracím společným potřebná a míti v evidenci výsledky jich, jakož i soustavně sbírati příslušný literární materiál, připravovati a uskutečňovati společné ústavy všech obchodních komor, jako ústav pro mezinárodní Komory obchodní a živnostenské.
obchod, tarifní kancelář a pod. a působiti organisačně v oboru zvelebování obchodu, živností a průmyslu, jakož i konečně pečovati o publikační činnost odbornou, zejména vydáváním vlastního časopisu.
Samostatnost jednotlivých komor není ústřednou zkrácena a jest každé komoře vždy volno podávati dobrá zdání odlišná od dobrých zdání ústředny (minoritní votum). V tom případě je však dotyčná komora povinna zpraviti o tom ústřednu. Každá komora má právo navrhnouti ústředně společné projednávání důležitých otázek.
V čele ústředny jest pětičlenné předsednictvo, v němž stále je zastoupena komora pražská a ostatní komory se střídají v určitém turnu. Předsedou ústředny i předsednictva jejího je vždy president pražské komory. V jeho zaneprázdnění zastupuje jej jeho náměstek jím určený z členů pražské komory. V čele kanceláře ústředny jest gen. sekretář, který má k ruce sekretáře a další konceptní úředníky. Gen. sekretáře volí plenární schůze ústředny, které přísluší rozvrhnouti příspěvky na jednotlivé komory, schvalovati rozpočet, zkoumati účetní závěrku, vydati jednací řád pro orgány ústředny, schvalovati složení předsednictva a vydati předpisy pro úřednictvo. Pro hlavní obory poradní působnosti dosadí plenární schůze odborné výbory, jejichž členy jsou zásadně všechny komory. Takových výborů zřízeno celkem 6: obchodně-politický, daňový a poplatkový, sociálně-politický, živnostenský, dopravní (se sekcí železniční a poštovní), výbor pro otázky nekalé soutěže a výbor všeobecný. Pro určité otázky zřizuje ústředna kromě toho užší komitéty, jichž schůzí mají právo zúčastniti se všechny komory. Takové specielní výbory byly zřízeny na př. pro reformu přímých daní, pro sociální pojištění, pro revisi živnostenského řádu atd. K poradám výborů mohou komory přizvati také experty jako zástupce korporací a sdružení národohospodářských s hlasem poradním.
Ústředna může se usnésti, že trvale nebo pro určité případy vstoupí do pracovního společenství s jinými korporacemi národohospodářskými. Tak utvořen byl společný výbor pro daňovou reformu se Stálou delegací zemědělských rad a Ústředním svazem čsl. průmyslníků. Takové pracovní společenství jest v oboru obchodně-politickém s Ústředním svazem čsl. průmyslníků.
Ke všem schůzím ústředny je zváno
ministerstvo obchodu, podle potřeby i jiné státní úřady. Rozpočet, který na r. 1929 vykazoval potřebu 941 405 Kč, z čehož 900 000 Kč se rozvrhlo na příspěvky jednotlivých komor podle průměrného výnosu 1 % komorní přirážky, i účetní závěrku schvaluje ministerstvo obchodu.
Ústředna vydává svůj úřední věstník česky a německy ve formě půlměsíčníku. V těchto časopisech upozorňuje ústředna interesenty na důležitá nařízení, vhodné příležitosti odbytové, zpracovává zprávy od konsulátů docházející atd. Kromě toho pro informaci ciziny uvádí soustavně statistická data hospodářská a sociální, z nichž viděti rozvoj poměrů v republice, podává občasné zprávy o všeobecné situaci hospodářské a pod. K vydávání zvláštního francouzského listu, určeného jen pro cizinu, dosud pro nedostatek finančních prostředků nedošlo.
Práce ústředny setkaly se dosud se všeobecným souhlasem kruhů hospodářských a v poslední referentské osnově nového zákona komorního bylo opatření, aby ústředna jako stálé zařízení byla postavena na basi zákonnou.
4. Obchodní komory v některých cizích státech. Vznik obchodních komor ve Francii, které se většinou staly vzorem pro komory v ostatních státech, sahá do r. 1607, kdy zřízen zvláštní Conseil de commerce (obchodní rada) v Paříži, složená z členů vlády a jiných úředníků, která zvláště po své reorganisaci za Colberta (1664) rozvinula úspěšnou působnost v zájmu podpory obchodu a průmyslu a r. 1700 byla doplněna přibráním vážených obchodníků. R. 1701 zřízeny byly zvláštní obchodní komory (Chambres particuliéres de commerce) v několika městech, když před tím již r. 1599 v Marseille byla vznikla místní korporace obchodnická na volném podkladě pod protektorátem města, která r. 1650 byla reorganisována a označena jako „Chambre de commerce”. Dekret z 27. IX. 1791 zrušil za francouzské revoluce tehdejších 13 obchodních komor, ale již r. 1801 byly ve větších obchodních a průmyslových městech náhradou za to dosazeny Conseils de commerce (obchodní rady) sestávající z obchodníků a továrníků jmenovaných ministrem jako členů, k nimž mohli býti přibráni zemědělští odborníci. Byly to pouze poradní orgány vládní. Tvořily instituci předcházející vlastním obchodním komorám (Chambres de commerce), zřízeným konsulárním dekretem z 24. XII. 1802, Komory obchodní a živnostenské.
jaké potom vstoupily v život ve všech větších městech Francie. Komory tyto byly již voleny nejvážnějšími obchodníky (notábly) a radily se za předsednictví prefekta anebo starosty města. V jejich ústrojí, zejména co do volebního práva, došlo potom k četným změnám a zák. z 9. IV. 1898 o obchodních komorách, volební zák. z 19. II. 1908, doplněný oběžníkem ministra obchodu z 30. III. 1908 tvoří nynější právní základnu francouzských obchodních komor. Vedle komor vlastních byly již v r. 1803 (zák. z 12. IV. 1803) utvořeny jako nové zřízení t. zv. Chambres consultatives des manufactures, fabriques, arts et métiers, poradní sbory pro průmysl a maloživnosti (radní komory), které se vedle obchodních komor udržely rovněž až do nynější doby. Za vznik svůj děkují potřebě, aby vzhledem k rozvoji velkozávodů, počínajícím na počátku XIX. stol. na základě důležitých technických vynálezů, byly vládě k ruce orgány při akci k povznesení továren, manufaktur a maloživností. Co do svého nynějšího ústrojí jsou francouzské komory jak poradními orgány vlády, tak zastupitelstvy zájmů obchodnictva. Zřizuje je správní cestou ministr obchodu, který určí okres a počet členů. Prefekt má virilní hlas. K volbě oprávněni jsou všichni obchodníci, podrobení živnostenské (patentní) dani, také ženy, kdežto pasivní volební právo přísluší pouze mužům od 30. roku. Volba děje se pravidelně podle skupin živnostenských. Komory volí si také dopisující členy s poradním hlasem. Funkční období činí 6 let tak, že každé dva roky třetina členů vystupuje. Náklad hradí se přirážkou k patentní dani. Počet obchodních komor činí dnes 162, v tom sedm v Alžíru. Obvody tvoří departementy anebo část jejích. Vedle svrchu uvedených obecných úkolů přísluší obchodním komorám namnoze také správa přístavních zařízení, obchodních škol, museí, zkušeben pro hedvábí a j. textilní výrobky, jakož i jiných ústavů k podpoře průmyslu a obchodu. Počet radních komor (nyní označovaných Chambres consultatives des arts et manufactures) jest podstatně menší (42, původně 164). Od vlastních komor liší se tím, že jsou pouze poradními orgány, které nemají žádných úkolů správních. Jakýsi druh ústřední instance obchodních komor tvoří Conseil supérieur du commerce et de ľindustrie, jehož 60 členů sestává jednak z řad presidentů obchodních komor, jednak z kruhů senátorů, poslanců a vynikajících odborníků.
Tato vyšší rada bývá povolávána ministrem obchodu k podávání dobrých zdání ve věcech obchodu a průmyslu a rozestupuje se za tím účelem ve dva odbory. Užší výbor je zřízen od r. 1894 jakožto Commission consultative permanente. Kromě toho konají společné porady presidenti obchodních komor, kteří se dohodují o společných požadavcích pro vládu, hledíce k aktuálním otázkám hospodářským a sociálně-politickým.
Belgie zná nyní obchodní komory jen jako volná sdružení zájemců. V době francouzské nadvlády byly sice také tvořeny veřejnoprávní obchodní komory, které však v r. 1875 byly zrušeny. Z velkých komor belgických nejvýznačnější jest komora v Antverpách. Jako zvláštní úřední státní orgán jest v Belgii ještě Conseil supérieur de ľindustrie et du commerce v Bruselu.
V Nizozemsku pochází organisace obchodních komor z doby francouzské nadvlády podle zák. z 9. XI. 1851 a zřizují se komory podle potřeby královským nařízením. Náklady jich hradí obce, ve kterých jsou zřízeny.
Ve Španělsku byly předchůdkyně obchodních komor již v dávné minulosti a již od XIII. stol. byly zřizovány v četných městech consulados, kupecké organisace se správní a soudcovskou činností, z nichž průběhem XIX. stol. vyvinula se nynější organisace obchodních komor podle francouzského typu. Původní zák. z r. 1885 byl novelován zák. z 29. VI. 1911 a prov. nař. ze 14. III. 1918. Tím dostalo se španělským komorám jednotnosti podle moderních zásad.
Ve Švýcarsku jsou obchodní a živnostenské komory organisovány na podkladě kantonálním, při čemž jen komory kantonu bernského a neuchâtelského jsou instituce veřejnoprávní, ostatní jsou čistě soukromé. Spolupráci mezi jednotlivými komorami obstarává roční schůze vedoucích komorních sekretářů. Nejdůležitější je komora v Curychu, ač i komory v Basileji, St. Gallen, Aarau, Ženevě a Lausanne patří k významnějším ve Švýcarsku. Jediným federálním nařízením, vztahujícím se na všechny kantonální komory ve Švýcarsku, jest nařízení o osvědčování původu z 13. XII. 1926, kterým všem komorám ve Švýcarsku bylo přiznáno výhradně právo vydávati vysvědčení původu.
V Italii byly založeny oficielní obchodní Komory obchodní a živnostenské.
komory za francouzské nadvlády již počátkem XIX. stol. Také pozdější organisace jejich odpovídala ve velkém celku francouzskému vzoru a od r. 1901 měly i společný svaz se sídlem v Římě. Za fašistického režimu byly však zvláštní obchodní komory zrušeny zák. z 18. IV. 1926 a funkce jejich obstarávají nyní „provinciální hospodářské rady“. V ní zasedají i zástupcové zemědělští a zástupcové zaměstnanečtí. Předsedy, místopředsedy a náčelníky jednotlivých sekcí jmenuje vláda se souhlasem příslušných ministerstev, ostatní členové jsou ustanoveni syndikáty zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými.
V Německu není jednotného říšského zákona pro obchodní komory, nýbrž pro jednotlivé země platí různé zemské zákony. V nové říšské ústavě je sice vyhražeho říši zákonodárství o zřizování zájmových zastupitelstev, avšak tohoto, práva bylo použito pouze potud, že se vydal říšský rámcový zákon pro obchodní komory a organisace obchodních komor měla se uvésti v soulad s hospodářskými radami. Předchůdci komor byly v různých německých, zejména přístavních městech ve formě různých komerčních deputací, komerčních kolegií, korporací obchodnických a pod., kterým příslušelo m. j, i říditi bursy. Namnoze ovšem vyvinuly se tyto kupecké organisace z cechů. Vlastní obchodní komory byly zavedeny počátkem XIX. stol, napoleonskými dekrety v německých územích na levém břehu Rýna, stojícím tehdy pod francouzskou vládou (nejstarší německé komory byly v Mohuči 1802 a v Kolíně n. R. 1803). Ponenáhlu rozšířily se také na východ a jih do jiných větších měst Německa, Dnes je v Německu („Wirtschaft und Statistik“, 9. roč., č. 16) 128 obchodních komor a 27 zahraničních komor. Vedle toho 26 německých zahraničních komor je v cizině. Všecky obchodní komory Německa jsou soustředěny v ústředně pod názvem Deutscher Industrie- und Handelstag, který spočívá na volné úmluvě a jest vydržován příspěvky jednotlivých komor, při čemž hlasovací právo jest odstupňováno podle výše příspěvků. Tato ústředna vyvinula se z Deutscher Handelstag, který byl založen již r. 1861. Kromě toho existují ještě zvláštní zemské, po př. účelové svazy komor. Také obchodní komory v Německu jsou co do rozsahu a hospodářské své síly velmi nejednotné. Mezi největší komory patří mnichovská s obvodem 16 683 km2, pak
rostocká s územím 16 056 km2 a berlínská se 14 467 km2. V posledních letech však uplatňuje se stále více tendence zaokrouhlování komorních obvodů podle hospodářských a správně-politických hledisk a menší komory slučují se ve větší celky. Posléze byla provedena takováto reorganisace v Poruří následkem změny politické správy. Ve všech německých obchodních komorách jest organisováno podle statistiky z 1. IV. 1929 okrouhle 450 000 závodů podrobených komorní přirážce, z čehož připadá více než polovina na pruské a okrouhle jedna čtvrtina na bavorské a hamburské obchodní komory. Zejména vysoké číslice závodů komorní přirážkou povinných vykazují komory v Berlíně, Hamburku, Mnichově a Frankfurtě n. Moh. Celkové výdaje říšskoněmeckých komor činily v období 1927/1928 23 259 991 ř. Mk., z čehož 17 284 020 ř. Mk. bylo hrazeno komorní přirážkou k živnostenské nebo výdělkové dani. Některé komory vedle přirážky mají i příjmy jinaké, buď z vlastního jmění, nájemného z budov, úroků atd., kromě toho z kursovních poplatků, ze zápisného a školného na obchodních školách, z poraden daňových a účetnických atd.
Komory pruské zakládají se na zák. z 24. II. 1870, 19. VIII. 1897, 2. VI. 1902 a 1. IV. 1924. V Berlíně existovala dříve ještě zvláštní obchodní korporace (Älteste der Kaufmannschaft) vedle vlastní komory zřízené r. 1901. Tyto však v r. 1918 splynuly v jedno. Úprava volebního práva do komor pruských je vyhražena volebnímu statutu, který schvaluje ministr. Proto jednotlivé komory vykazují nejrůznější volební systémy. Vedle všeobecného rovného volebního práva a podpůrně připuštěného trojtřídního systému, odstupňovaného podle výše živnostenské daně, shledáváme i dvojtřídní systém, poměrný volební systém a různé kombinace jejich. Říšský rámcový zákon ovšem zamýšlí zavésti všeobecné rovné a tajné hlasovací právo obligatorně tak, že by se tvořily volební sbory podle hlavních oborů živnostenských a obchodních podle původního rakouského vzoru. Členové komory volí se na 6 let, každé 2 roky vystupuje třetina. Vedle všeobecných, v úvodní části uvedených, oborů působnosti přiznána pruským komorám zejména významná součinnost při zjišťování v oboru hospodářské statistiky. Berlínská komora čítá 93 volených a 5 kooptovaných členů. Volební právo jest bezprostřední, tajné a rovné, platí prostá Komory obchodní a živnostenské.
většina a volí se v těchto volebních sborech (skupinách); průmysl, velkoobchod, detailní obchod, obchod s cennými papíry a bursovní obchod s obilím a kovy, jednatelská živnost, živnost hotelová, dopravnická a divadelní, pojišťovny, novinářská živnost a nakladatelství, konečně hypoteční banky. V ostatních zemích Německa platí zákony zvláštní a byly v posledních letech často novelovány. Poslední zákon o průmyslových, obchodních a živnostenských komorách je v Sasku ze 14. III. 1929.
Upozorniti dlužno, že německé obchodní komory sdružují jen průmysl a obchod, kdežto pro menší a střední výrobní živnosti jsou zřízeny zvláštní komory živnostenské či řemeslnické, o kterých jednáme zvláště.
Pokud se týče nynějšího Rakouska, byly hlavní předpisy rakouského zákona o obchodních a živnostenských komorách uvedeny již v oddíle československém. Kdežto však v Československu dodnes býv: rakouský zákon tvoří právní základ obchodních komor, byl v Rakousku vydán nový zákon z 25. II. 1920, č. 98 st. z., který vstoupil v účinnost 4. III. 1920. Počet komor a jejich sídel zůstal nezměněn. Sídla dnešních komor v Rakousku jsou: Vídeň (pro Dolní Rakousy), Linec (pro Horní Rakousy), Salcburk (pro Solnohradsko), Štýrský Hradec a Lubno (pro Štýrsko), Celovec (pro Korutany), Innsbruck (pro Tyroly), Feldkirch (pro Vorarlberg). Také pro Burgenland byla zřízena nová komora. Vnitřní organisace komor byla doplněna zřízením nové sekce průmyslové, což došlo výrazu též v úředním názvu komor, které se dnes v Rakousku jmenují komory pro obchod, živnosti a průmysl (Kammer für Handel, Gewerbe und Industrie). Místo sekretariátu jest nyní komorní úřad (Kammeramt), jehož úkolem jest obstarávání komorní agendy (konceptní, kancelářské a finanční), jakož i vykonávání různých úkolů komorám zvláštním zákonem svěřených, jako na př. vedení známkového a vzorkového rejstříku. Vedoucím úředníkem jest ředitel komory (Kammeramtsdirektor). Počet členů komory jest nejméně 30 a nejvýše 100; komory mohou jmenovati též dopisující členy. Volební řád do komory, který ustanovuje, kolik členů připadá na jednotlivé sekce a uvnitř těchto na volební sbory, vydává státní tajemník pro obchod, živnosti, průmysl a stavby po návrhu komory. Volby jsou přímé a tajné a platí pro ně tytéž zásady jako pro volby do Národního shromáždění
(poměrné volební právo). Nový komorní zákon rakouský zavedl též větší samostatnost jednotlivých sekcí, které nyní mohou také samostatně konati porady a svá usnesení předkládati přímo buď zákonodárným sborům anebo úřadům. Kromě toho mohou jednotlivé sekce navrhnouti, aby jim svěřeno bylo vykonávání oprávnění jménem celé komory, jestliže se v určitých oborech činnosti komorní jedná výlučně o zájmy dotyčné sekce. Nový rakouský zákon zná též zvláštní trestní sankci (pořádkové pokuty do 10 000 korun) pro nezodpovězení dotazu komory nebo nepředložení výkazů a dat komorou žádaných. Za účelem projednání společných záležitostí tvoří presidia všech rakouských komor pro obchod, průmysl a živnosti, jakož i ředitelé všech komorních úřadů ústřednu komor (Kammertag), která se schází podle potřeby, nejméně však jednou do roka. Státní tajemník pro obchod, živnosti, průmysl a stavby může naříditi, aby komory s jinými zákonnými organisacemi hospodářskými zřídily zvláštní paritní korporaci za účelem projednávání společných záležitostí. Komory pro obchod, živnosti a průmysl, jakož i komory dělnické a j. podobné korporace, oprávněné zákonem k zastupování hospodářských zájmů, musí usnesení, přijatá ve veřejných schůzích, jakož i veřejným schůzím předložená dobrozdání mezi sebou vyměňovati. Komory k zastoupení rakouských hospodářských zájmů v zahraničí mohou býti zřízeny jen se svolením státního tajemníka pro obchod, živnosti, průmysl a stavby.
V Maďarsku nenastaly v organisaci komor, která jest jen v některých výše uvedených detailech odchylná od býv. úpravy rakouské, po převratu podstatnější změny. Také maďarské komory zřídily celně-politickou ústřednu v Pešti, kde se jedná zejména o otázkách celního tarifu a nových obchodních smlouvách.
V Polsku měli až do nejnovější doby 3 systémy obchodních komor. V býv. ruském Polsku pouze volné organisace obchodnické a průmyslové, v částech od býv. Předlitavska přidělených komory podle rakouského systému a v částech od Pruska přidělených komory podle pruské organisace. K unifikaci došlo teprve zákonem z 15. VII. 1927, č. 591, a prováděcím nařízením z 30. XI. 1927. Komory se tam jmenují úředně „průmyslové a obchodní“ (izba przemysłowohandłowa). S výjimkou slezského vojvodství jest Polsko nyní rozděleno na 10 komorních Komory obchodní a živnostenské.
obvodů a sice v býv. ruském Polsku je 5 komor: ve Varšavě, v Lodži, v Sosnovci, v Lublině a ve Vilnu. V býv. Haliči mají komory ve Lvově a v Krakově a v býv. pruském území 3 komory: v Poznani, v Grudziądzu a Bydgoszci. Ve slezském vévodství jsou komory v Katovicích a Bílsku; příslušný komorní řád musí býti teprve schválen slezským zemským sněmem. V Polsku jsou rovněž menší živnosti a řemesla z kompetence průmyslových a obchodních komor vyřazeny a mají pro živnosti býti zřízeny zvláštní řemeslnické komory. Vedle volených členů zná nový polský komorní zákon také instituci členů vládou jmenovaných a kooptováných. Volby jsou dvojího druhu: 2/5 komorních členů volí se přímo volbou voličů komorních, naproti tomu 3/5 volí ony obchodní a průmyslové organisace, kterým ministr obchodu propůjčí toto právo, určiv zároveň, jaký počet na jednotlivé organisace připadá. Po provedené volbě jmenuje ministr další komorní členy ve výši 10% celkového počtu komorních členů, načež komora takto utvořená může kooptovati dalších 10%. Počet zvolených komorních členů pohybuje se mezi 30 a 80 podle velikosti a významu komory. Zásadní změnu obsahuje polský zákon také co do jmenování ředitele komory, t. j. vedoucího úředníka komorní kanceláře. Dosud byl dosazován volně komorou samou, nyní jej jmenuje ministr obchodu z terna navrženého komorním presidiem. Nový komorní zákon polský obsahuje dále i trestní sankci pro případy, že by kupecké a průmyslové organisace anebo jednotlivé firmy odepřely komoře podati žádaná vysvětlení, výkazy neb statistická data. Komorní president může uložiti pokutu až do 300 złotých Také polské komory nově organisované zakládají ústřednu komor pod jménem „Związek izb przemysłowo-handłowych Rzeczypospolitej Polskiej“.
V Jugoslávii není dodnes jednotného komorního zákona, ačkoliv již před několika lety byla vypracována pro ministerstvo obchodu příslušná osnova. Komory jsou v Jugoslávii různě organisovány podle zákonodárství dřívějšího státu, k němuž patřily. Jiné právo (rakouské) jest ve slovinské části a Dálmacii, jiné (uherské) v Chorvatsko-Slavonsku, jiné v Bosně a Hercegovině a jiná jest opět organisace komor ve vlastním Srbsku, pro které platí zákon z r. 1910. V Srbsku jsou komory rozděleny: zvláštní komora obchodní, zvláštní živnostenská a zvláštní
průmyslová. Každoročně jsou však pořádány kongresy jednak komor samotných, jednak společné kongresy komor a jiných odborných institucí, které zabývají se hlavně otázkami vývozu a důležitými aktualitami. O jednáních těchto kongresů vydávají se zvláštní zevrubné zprávy tiskem.
V Bulharsku jest organisace obchodních komor podle typu západoevropského; jsou to rovněž povinné autonomní svazky. Základní zákon je z r. 1895, byl změněn r. 1906 a 1924. Jest 5 obchodních komor: v Sofii, v Plovdivě, v Kuščuku, ve Varně a v Burgasu. Členové jsou činní, čestní a dopisující. Činných členů jest 54, z nichž polovina se volí z místa sídla komory, druhá polovina z ostatních správních okresů komorního obvodu. Kromě toho ministr obchodu jmenuje ještě 3 činné členy, z nichž dva jsou ze sídla komory a jeden z venkova. Čestné a dopisující členy volí valná hromada komory. Při volbách se rozeznávají 3 volební sbory: obchodní, průmyslový a živnostenský. Funkční období je čtyřleté. Také bulharské komory jsou oprávněny vybírati přirážku ke státní dani.
V Rumunsku, které válkou získalo nová území, bylo třeba přikročiti k zákonné unifikaci, což se stalo zákonem o reorganisaci obchodních a průmyslových komor z 12. V. 1925, č. 102. Komory mají 2 sekce: obchodní a průmyslovou; členy jsou všichni obchodníci a průmyslníci podrobení přirážkám k dani z výnosu obchodního a průmyslového podnikání. Tito členové volí členy správního výboru obchodní komory z rozličných kategorií obchodních a průmyslových, jež stanoví královský dekret. Zároveň byla zřízena Unie obchodních a průmyslových komor, skládající se z delegátů všech komor a z delegátů Národní banky, odborných škol, bank, družstevního ústředí a komor zemědělských a dělnických. V r. 1929 byla připravena novela tohoto zákona, kterou se má dostati komorním sekcím větší samostatnosti a volební řád má býti pozměněn tak, že napříště bude sestavována jediná kandidátní listina pro každou sekci. Osnova má zvýšiti zodpovědnost presidenta a správního výboru a ochrániti komory před zásahy z věnčí, zejména z kruhů politických.
Také v Turecku byly po převratu zřízeny veřejnoprávní obchodní a průmyslové komory zákonem z 22. IV. 1925, č. 655. Organisace jejich celkem odpovídá typu západoevropskému.
V Litvě byla zřízena obchodní a průmyslová Komory obchodní a živnostenské.
komora pouze v Kaunas, která obstarává příslušnou agendu pro celou Litvu, vyjímaje Klajpedské území, které spadá do kompetence obchodní komory v Klajpedě. Komora zahájila svou činnost počátkem r. 1926. Členové komory povolávají se volbou na 3 roky, každým rokem vystupuje třetina. Počet členů jest 9 až 21. Také komora litevská jest komorou veřejnoprávní na obligatorním základě a vybírá přirážku k státní dani, uložené obchodním a průmyslovým podnikům.
V Estonsku je zřízena zatím jedna obchodní komora se sídlem v Tallinu, jest rázu rovněž veřejnoprávního, zřizuje se volbou v 6 volebních kategoriích. Také komora sama jest rozdělena v 6 sekcí; banky a pojišťovny, velký a střední obchod, maloobchod, středo- a maloprůmysl, plavba. Komora jest oprávněna vybírati t. zv. dodatečnou daň jako přirážku k dani státní. Komora má právo zřizovati filiálky a pomýšlí zříditi pobočku v Tartu (Jurjev) a v Narvě.
Ve Finsku jest upravena organisace obchodních komor a jejich ústředny nařízením vládním z 10. VIII. 1917. Komory se tam zřizují ve formě volného spolku, který však vláda autorisuje k určitým úkolům, jaké jinde příslušejí komorám veřejnoprávním a obligatorním. Komory a ústředna jejich dostávají příspěvek od státu vedle volně stanovených příspěvků členských.
V ostatních zemích skandinávských jsou komory organisovány většinou ve formě volných spolků a vládou autorisovány.
V Rusku až do státního převratu (1917) nebylo oficielních obchodních komor, kupecké zájmy byly zastupovány t. zv. bursovními komitéty, které byly ve všech důležitějších městech. Především byly kompetentní pro správu burs, později rozšířily svou činnost o další úkoly, které jinde obstarávaly obchodní komory. Sovětské Rusko zřídilo také oficielní komory a sice pro západ se sídlem v Leningradě a pro východ se sídlem v Moskvě. Vzhledem k celkovému hospodářskému zřízení v sovětském Rusku má tato komora povahu úřadu. Skuteční členové jsou státní instituce a podniky, družstevní organisace a jejich svazy a konečně soukromé obchodní a průmyslové podniky, pokud jsou připuštěny k provozování živností. O přijímání členů rozhoduje presidium. Správu komory vede rada, sestávající ze 14 členů a 5 kandidátů. Kromě' členů volených zasedají
v radě zástupcové úřadů, lidových komisariátů pro obchod, pro zahraniční a vnitřní obchod, pro zahraniční věci, nejvyšší národohospodářské rady a lidového komisariátů pro finančnictví. Ze svého středu volí rada presidenta, který je současně presidentem obchodní komory, a presidium, které sestává z presidenta, jeho náměstka, 5 členů a 2 kandidátů. Statut pro ruské komory zná také instituci čestných členů volených valnou hromadou. Sekce zřizují se pro každou zemi západu anebo skupinu její. Finanční prostředky plynou ruským komorám ze zápisného a ročních příspěvků členských, z poplatků, které vybírají za různé informace anebo výkony pro členy, z příjmů' za publikace komory, z pronájmu vitrin, místností atd.
Ve Velké Britanii a Irsku jakož i v koloniích britských byly komory úplně volnými sdruženími obchodu a průmyslu. V Anglii samé jest toho času asi 100 obchodních komor, které většinou vznikly v posledních 50 letech, namnoze však sahají svým původem již do dřívějších století. Každoroční valná hromada volí předsednictvo. Těžisko působnosti komor v Anglii spočívá však v užším výboru zvaném „council“ anebo „board“, jemuž k ruce je větší či menší těleso úřednické. Kromě toho tvoří se zvláštní sekce podle oborů obchodních (trade sections), jejichž počet na př. u londýnské komory činí 40; u londýnské komory je zřízena také taková československá sekce, která funguje asi jako naše zahraniční komora. Úkoly britských komor spočívají v zastupování zájmů obchodu a průmyslu, věcném zprostředkování mezi obchodnictvem a vládou a parlamentem, jakož i ve správě různých obchodních zařízení, rozhodčím soudnictví, vydávání kupeckých osvědčení, pořádání přednášek, péči o vzdělání (knihovny) a zejména kupecké školy. Náklady komory jsou hrazeny zápisným, členskými příspěvky a různými poplatky. Také pro Anglii zřízena jest asociace všech komor, jejímiž dopisujícími členy jsou také komory v anglických osadách a anglické zahraniční komory. Přes soukromý ráz jest vliv britských komor velmi značný, což se částečně vysvětluje tím, že vedle obchodníků a průmyslníků jsou ex officio členy komory členové parlamentu, guvernér anglické banky a jiní vynikající funkcionáři.
Ve Spojených Státech Severoamerických jsou rovněž obchodní komory čistě soukromými sdruženími Komory obchodní a živnostenské.
obchodnictva a průmyslnictva podle vzoru anglického. Obchodní komora v New Yorku trvá od r. 1767. Obchodní komory ve Spojených Státech, jichž je přes 30, jsou vybaveny právem korporačním, co do své činnosti však namnoze se od sebe odchylují, rovněž i jako jejich jméno je různé (chamber of commerce anebo board of trade), v celku však odpovídají anglickému typu. Sdružení severoamerických komor existuje pode jménem National board of trade.
Podobně ve střední a jižní Americe jsou t. zv. obchodní komory organisacemi čistě soukromými. Jeví se zejména v době poválečné snaha zakládati komory pro každý obor obchodní a hospodářské činnosti zvláštní.
5. Živnostenské či řemeslnické komory jsou zřízeny v několika málo státech vedle vlastních komor obchodních a průmyslových. Instituce řemeslnických komor byla na moderním podkladě vybudována zejména v Německu a sice v německém živnostenském řádu. Byly sice již dříve na základě rozličných zemských zákonů v některých zemích na př. v Prusku, v městech hansovních, v Sasku a v Bavorsku živnostenské komory, k nimž patřil také průmysl a jež byly z části také obchodními komorami. Řemeslnické komory nespočívají však historicky na těchto živnostenských komorách, nýbrž obě organisace byly vedle sebe. Řemeslnické komory v Německu jsou článkem celkové živnostenské organisace, vytvořené živnostenským řádem. Tato živnostenská organisace v Německu spočívá — nehledě k výjimkám v zemích, kde se staré cechy a společenstva (Innungen) zachovaly do dnešních dob — na živnostenském řádu z r. 1886, jímž bylo upraveno propůjčování korporačních práv společenstvům a tím podporován jejich vývoj k veřejnoprávním tělesům samosprávným. Ale teprve živnostenská novela z 26. VII. 1897 vytvořila základ pro živnostenskou organisaci v dnešní formě; vyhověla požadavku řemeslnického hnutí po úředním zastoupení zřízením řemeslnických komor a vybudovala živnostenskou organisaci tím, že dala možnost tvořiti nucená společenstva na základě většinového usnesení příslušných řemeslníků schváleného úřadem správním. Požadavku zřízení všeobecně povinných společenstev, jak je zná náš živnostenský řád od r. 1883, nebylo však v Německu podnes vyhověno.
Řemeslnické organisace vybudované na živnostenském řádu člení se dnes takto:
společenstva (Innungen — většina z nich spočívá na základě dobrovolném, pouze část je povinná), společenstevní svazy (Innungsverbände), řemeslnická komora, obvodová ústředna komor (regionaler Kammertag), německá ústředna řemeslnických a živnostenských komor (Deutscher Handwerks- und Gewerbekammertag).
Německý živnostenský řád, pozměněný naposled řemeslnickou novelou z 11. II. 1929, upravuje v hlavě VI. (společenstva, společenstevní výbory, řemeslnické komory a společenstevní svazy) také právní poměry řemeslnických komor.
Podle § 103 německého živnostenského řádu jest zříditi řemeslnické komory k zastupování zájmů řemesel. Jde při tom o nucené organisace vybavené právem samosprávy pro určitá území, jež mají také jistý úřední ráz. Řemeslnické komory skládají se z členů, jejichž počet stanoven je stanovami a ze stejného počtu náhradníků, členové volí se přímou volbou, počet členů stanoví volební řád komorou vydaný a vládou schválený, jenž má hověti odbornému členění a hospodářskému významu rozličných výdělečných skupin se zřetelem k hospodářskému rozčlenění komorního obvodu. Tyto volební řády, jež spočívají na základě všeobecného rovného volebního práva, zasluhují zvláštního zřetele pro svůj ráz. Nutno při tom upozorniti, že pojem „řemeslo” v Německu nekryje, se s naším pojmem „živnost”, po př. „řemeslná živnost”; nepřísluší tudíž k německým řemeslnickým komorám velký počet živnostenských skupin, po př. nejsou tyto skupiny vůbec organisovány. Tak nepatří zejména k žádné komoře hostinští a výčepníci, pokud jejich firmy nejsou zapsány do obchodního rejstříku, v kterémž případě jsou přiděleny k průmyslové a obchodní komoře.
Orgány řemeslnických komor jsou: valná hromada a představenstvo. Dále má povahu orgánu také pomocnický výbor, jenž má podobná práva a povinnosti jako pomocnické výbory společenstev (jde o podobné zařízení jako má náš živnostenský řád v §§ 119 i 120—120 f v pomocnických výborech, po př. pomocnických hromadách živnostenských společenstev).
Řemeslnická komora zřídí se z příkazu zemského ústředního úřadu.
Podle § 103, lit. e, živnostenského řádu přísluší řemeslnickým komorám zejména:
1. upravovali blíže věci učňovské; Komory obchodní a živnostenské.
2. dozírati na provádění předpisů platných pro učně;
3. podporovati státní a obecní úřady při zvelebování řemesel sděleními a podáváním vyjádření o otázkách, jež týkají se poměrů řemesel;
4. raditi se o přáních a návrzích, jež týkají se poměru řemesel a předkládati je úřadům, jakož i podávati výroční zprávy o své činnosti;
5. zřizovati zkušební výbory pro zkoušky tovaryšské (§ 131, odst. 2.);
6. zřizovati výbory k rozhodování o pozastavených usneseních zkušebních výborů (§ 132).
Řemeslnická komora má se vyslechnouti ve všech důležitých záležitostech, týkajících se celkových zájmů řemesel nebo zájmů jednotlivých jejich odvětví.
Komora jest oprávněna činiti opatření pro zvelebení živnostenské, technické a mravní výchovy mistrů, tovaryšů (pomocníků) a učňů, jakož i zřizovati odborné školy a podporovati je.
Rozhodnou pro činnost těchto organisací je ovšem ne tak zákonem vymezená působnost jako spíše praktická činnost, která rozvíjí se hlavně v oboru daňovém, dodávkovém, v oboru soutěže podniků státních a městských, v boji proti fušerské a černé práci, v oboru úvěrnictví, práva pracovního atd.
Dalším oborem působnosti řemeslnických komor je pořádání podniků k zvelebení živnostenské a technické výchovy mistrů, tovaryšů a učňů.
Na nejnovější pole své činnosti vstoupily některé řemeslnické komory poradní činností ve všech otázkách technických a provozovacích zřízením t. zv. úřadoven pro zvelebování živností, jež se opírají o výzkumný ústav pro racionelní provozování řemesel v Karlsruhe, zřízený r. 1919.
Řemeslnické komory, jež pojí zvláštní společné zájmy, zejména jednotného hospodářského území nebo politického okresu, sdružují se v t. zv. ústředny (Kammertage), jako je na př. pruská, bavorská, saská, západoněmecká ústředna. Všechny německé řemeslnické a živnostenské komory, počtem 67, jsou sdruženy v Německou ústřednu řemeslnických a živnostenských komor (Deutscher Handwerks- und Gewerbekammertag), od r. 1900 ve formě zapsaného spolku, od 1. I. 1923 jakožto veřejno-právní korporace na základě novely k živnostenskému řádu z prosince 1922.
Ústředna řemeslnických a živnostenských
komor sídlem v Hannoveru má podle stanov za úkol zastupovati společné záležitosti přidružených korporací: zejména má usilovati o co možná jednotné provádění ustanovení živnostenských řádů, týkajících se řemesel a projevovati společnými poradami a usneseními přání sdružených korporací a předkládati je vhodným způsobem úřadům státním a říšským.
Orgány ústředny jsou hromada zastupitelská a představenstvo, jež má ku projednávání zvláštních odborných otázek k ruce rozličné výbory, jako na př. výbor pro stavovskou politiku, výbory pro hospodářskou politiku, daňovou politiku, záležitosti učňovské, zaměstnanecké atd.
Přes to, že některé komory řemeslnické vyvíjejí pozoruhodnou činnost, uznává se dnes všeobecně, že řemeslnické komory a na druhé straně obchodní a průmyslové komory, jakož i ještě další instituce činí dvojitou anebo i několikanásobnou práci, což má účinek neracionelní. Protože ani živnostenský řád, ani obchodní zákon, ani zákon o obchodních komorách nedávají pojmům továrny a řemesla pevné vnější formy, dochází často ke sporům, k jakým povinným organisacím interesentů jednotlivé podniky zařaditi. Možno říci, že otázka stavovského zastoupení v komorách není v Německu dodnes definitivně vyřešena, neboť jsou zřejmy snahy o sloučení všech stavovských kruhů živností, průmyslu a obchodu ve společných komorách.
Také otázka úhrady nákladů na řemeslnické komory není v Německu jednotně rozřešena. Určitý náklad nesou obce, někde se vybírá přirážka k výdělkové dani, např. v Sasku a Prusku, někde zase stanoví se jako komorní přirážka určitá základní částka, jež se zvýší podle počtu zaměstnaných pomocníků a členů.
Mnohé úkoly, které v Německu provádějí řemeslnické komory, vykonávají u nás úspěšně živnostenská společenstva a jejich jednoty a svazy, po př. zemské živnostenské rady. Pravě proto, že u nás je povinná organisace na základě živnostenského řádu vybudována velmi úplně, snad až s nadbytečnými články vyšších organisací, dá se těžko odůvodniti pro naše země požadavek, s jistými přestávkami opět a opět přednášený, aby i u nás zřízeny byly zvláštní řemeslnické či maloživnostenské komory, ku kterým patrně příslušeti má i maloobchod. Ani zkušenosti německé, kde zřízení zvláštních řemeslnických komor byl poměrně přízniv nedostatečný vývoj Komory obchodní a živnostenské.
organisace podle živnostenského řádu, nejsou pobádající. Thilo Hampke (v „Handwörterbuch der Staatswissenschaften”, 4.díl, 4. vydání 1927) dospívá k závěru, že maloživnostenské komory jsou jednostranná a pro celkovou hospodářskou politiku málo významná zastupitelská tělesa, nehledíc ani ke sporům, které vznikají mezi rozeznáváním průmyslu a řemesla, kdežto mnoho otázek je pro celý stav živnostensko-průmyslový stejně důležito.
Snahy o zřízení zvláštních řemeslnických komor byly opět a opět projevovány již v bývalém Rakousku a v bývalé poslanecké sněmovně říšské rady bylo podáno několik návrhů na zřízení takových samostatných komor živnostenských. Právem ani v bývalém ani nynějším Rakousku, ani u nás v Československu ku zřízení takových maloživnostenských komor dosud nedošlo. Prospěchy, jaké si živnostenstvo z takových komor slibovalo, byly namnoze jen problematické ceny. Otázka poměrně značného zatížení živnostnictva zvláštní přirážkou k dani výdělkové na komory maloživnostenské, která by musila býti podstatně větší, než jsou dnešní přirážky k obchodní komoře, nepadá konečně ani tak na váhu, ač v dnešní době snah o všeobecné snížení veřejných břemen není úplně bezvýznamnou. Bylo však opět a opět poukazováno k tomu, že dnešní obchodní komory pro vlastní účely živnostenské a maloživnostenské věnují více prostředků, než by byly s to samostatné komory živnostenské. Také národnostní momenty mluví u nás proti zřízení zvláštních komor živnostenských. Pokud jsou oprávněné stesky živnostnictva na nedostatečné zastoupení anebo nedostatečnou působnost v obchodních komorách, dalo by se jim vyhověti větší jakousi samostatností komorních sekcí, zejména živnostenské (podle vzoru nynějšího Rakouska) anebo účelnou změnou řádů volebních a jednacích.
Také v Maďarsku po převratu vyvinula se usilovná agitace o zřízení zvláštních řemeslnických komor, avšak obchodní komory dovedly jí vydatně čeliti, takže do dnes ku zřízení jich tam nedošlo a byla pouze účelněji vybudována a dalšími právy vybavena zemská organisace živnostenských společenstev.
Ve zcela poslední době byly zřízeny zvláštní řemeslnické komory v Řecku, nelze však dosud říci, s jakým úspěchem.
Všeobecně lze říci, že snahy o zřízení
zvláštních maloživnostenských či řemeslnických komor mají větší vyhlídky na úspěch v oněch zemích, kde dosud organisace obchodních a živnostenských komor byla vybudována jen nedostatečně.
6. Zahraniční obchodní komory. Zahraniční obchodní komory, či obchodní komory v cizině, bývají zřizovány z příslušníků domácího státu, aby podporovaly obchodní styky své vlasti z cizinou, v níž působí a byly odbornými rádkyněmi úřadů konsulárních. Tyto komory obstarávají také informace o úvěruschopnosti zahraničních firem, zprostředkují vyhledávání pramenů nákupních a odbytových, fungují jako rozhodčí soudy pro obchodní spory příslušníků obou států, po př. vydávají výroční zprávy s adresáři.
Nejstarší takovou zahraniční obchodní komorou jest anglická zahraniční obchodní komora v Yokohamě, založená r. 1866, pak belgicko-americká v New Yorku z r. 1867, rakousko-uherská v Cařihradě z r. 1870 a anglická v Paříži z r. 1872.
Pokud se organisace zahraničních obchodních komor týče, lze rozeznávati dva systémy. Bud zahraniční obchodní komory vznikají volně bez uznání a bez finanční podpory mateřského státu anebo jsou mateřským státem subvencovány a autoritativně uznávány a patří tedy k celé organisaci zahraničního obchodu toho kterého státu
Systém zásadně nesubvencovaných zahraničních obchodních komor, kterým se ponechává komorám mnohem větší volnost, má zejména Vel. Britanie, Německo, Spojené Státy Severoamerické, Holandsko, Švédsko, kdežto systém komor státem subvencovaných mají hlavně Francie, Itálie, Španělsko, Švýcarsko a Belgie. Organisace, které plní funkci zahraničních obchodních komor, nemají vždy jméno „obchodní komory “, nýbrž často jsou nazývány spolky, společnostmi, ústavy a pod.
S rozvojem mezinárodního obchodů, před válkou stoupal počet zahraničních obchodních komor jednotlivých států a po válce v tomto postupu bylo pokračováno. Zejména některé státy, které před válkou této otázce nevěnovaly takové pozornosti, majíce dobře fungující službu konsulární, jako na př. Německo, po válce podporují značnou měrou vznik zahraničních obchodních komor. Většina států interesovaných na světovém obchodě má nyní tuto organisaci značně vybudovanou.
V Československu opírá se zřizování Komory obchodní a živnostenské.
zahraničních obchodních komor o regulativ usnesený min. radou 24. VI. 1920 a uveřejněný ve Věstníku ministerstva obchodu ze září 1920. Podle toho jest účelem čsl. zahraničních obchodních komor usnadňovati, po př. umožňovati navazování obchodních styků mezi Československou republikou a státem, v němž je sídlo dotyčné zahraniční čsl. komory a podporovati jejich rozvoj. Prostředky k dosažení tohoto cíle jsou: oznamování adres obchodních, průmyslových a živnostenských podniků republiky Československé interesentům zahraničnim a naopak podniků zahraničních interesentům našim; poskytování informací o podstatných modalitách a podmínkách obchodního styku (o dopravě, clech, cenách, valutě, platebních podmínkách atd.); doporučování vhodných zástupců jednak čsl., jednak zahraničním interesentům; informace o insolvencích, konkursech; pomoc v záležitostech souvisejících s ochranou pohledávek a majetku příslušníků republiky Československé; právní porada resp. doporučení vhodných právních zástupců; stálý dozor, aby v obchodě mezinárodním uplatňoval se živel solidní, vůči republice loyální; informace o trzích, případně výstavách a spolupůsobení při návštěvě a obeslání cizích trhů. Zřizování, případně spolupůsobení při zřizování vzorkových skladišť v cizině, vhodná propagace našeho obchodu v cizině. Provozováni výdělečné činnosti v jakékoliv formě je vyloučeno.
Československé zahraniční obchodní komory opatřují si informace o poměrech v republice od čsl. úřadů, obchodních a živnostenských komor nebo zvláštních ústavů, na př. k podpoře zahraničního obchodu. Navzájem čsl. zahraniční komory podávají čsl. úřadům, obchodním a živnostenským komorám, význačným ústavům a jiným interesentům v republice vyžádané zprávy. Vláda československá vyhrazuje si dozírati svými orgány na činnost čsl. zahraničních komor.
Pokud se, týče organisace, obsahuje regulativ ustanovení, že komory mají míti zpravidla nejméně 12 a nejvíce 24 volených členů, z nichž nejméně polovina musí býti příslušníky Čsl. republiky. Komorní členy volí majitelé anebo representanti obchodních, průmyslových a živnostenských podniků, majících sídlo v obvodu působnosti příslušné zahraniční komory. Volební právo může býti přiznáno také osobám soukromým, jež v obvodu komorním bydlí a osvědčují zájem o rozvoj obchodních styků s Čsl.
republikou. Z členů komorních volí se každého roku předsednictvo komory (předseda, 2 místopředsedové, pokladniční rada). Uznání zvláštního předsednictva vládou čsl. jest podmíněno přiznáním oficielního charakteru komoře. Pokud se subvencování týče, neobsahuje regulativ žádného předpisu, stanoví pouze možnost poskytování subvencí. Ve skutečnosti čsl. vláda udělovala tyto subvence případ od případu a nikoliv všem zahraničním komorám.
Čsl. zahraniční komory zřízeny byly: pro Francii v Paříži, pro Spojené Státy v Chicagu, pro Itálii v Miláně a v Terstu, pro Rakousko ve Vídni, pro Švýcarsko v Curychu, pro Bulharsko v Sofii a pro Australii v Sydney. Komora čsl. dánská v Kodani již zanikla r. 1925. Tak zvaná čsl.-belgická obchodní komora v Bruselu není komorou v pravém slova smyslu a má naprosto nepatrný počet členů. Z komor těchto nejvýznačnější činnost vykazuje Čsl. obchodní komora ve Vídni, což se vysvětluje zejména intensitou našich obchodních styků s Rakouskem a velkým počtem čsl. příslušníků ve Vídni. Platné služby prokazuje však také francouzsko-čsl. komora v Paříži, která povstala z francouzsko-české obchodní komory, zřízené v Paříži již během války r. 1915 a provozovala politicko-hospodářskou propagandu, obě komory v Itálii a dříve i komora v Sofii.
Jinou organisační formu než ostatní čsl. zahraniční obchodní komory má Maďarsko-čsl. obchodní komora v Budapešti a Čsl.-maďarská obchodní komora v Praze, vzájemně se doplňující. Maďarsko-čsl. obchodní komora v Pešti jest vlastně sdružením příslušníků maďarských, majících zájem na obchodu čsl. a Čsl.-maďarská obchodní komora v Praze je sdružením příslušníků čsl., majících zájem na obchodu s Maďarskem. Tato odchylná organisační forma byla zvolena z různých důvodů, zakládajících se na zvláštních poměrech místních. Komora tato má též exposituru pro Slovensko v Bratislavě. Podrobněji poučuje o dosavadní působnosti našich zahraničních obchodních komor a o snahách reformních pamětní spis Ústředny obchodních komor otištěný ve Věstníku Ústředny v ročníku V. z r. 1926 (str. 156 a 175 a sl.). Komory obchodní a živnostenské.
sovětským Ruskem zřízen Československo-ruský obchodní ústav, kterému nebyl propůjčen název „komora“. Funkci zahraniční komory zastává také Čsl.-belgická ekonomická společnost v Praze, dále byly zřízeny v poslední době komora japonská v Praze a úplně soukromá komora čsl.-polská. Jednání o zřízení říšsko-německé komory a americké komory se sídlem v Praze nevedlo k cíli. Naproti tomu jsou vážné přípravy ku zřízení oficielní komory čsl.-rumunské v Praze a jí obdobné komory rumunsko-čsl. v Bukurešti. Pro obchodní styky Československa s Polskem nedošlo dosud ku zřízení obchodní komory ani v Praze, ani ve Varšavě. Příslušné funkce převzaly zatím svazy komor v obou státech, které utvořily zvláštní hospodářské komitéty.
7. Mezinárodní kongresy obchodních komor a Mezinárodní obchodní komora. Potřeba hospodářsko-politických porad mezi průmyslníky a obchodníky všech zemí o otázkách celní a obchodní politiky, světové tržby, mezinárodního plavebního práva atd. vedla k tomu, že obchodní komory a volné svazy obchodní a průmyslové již před válkou shromažďovaly se na mezinárodních kongresech obchodních komor, kterých konáno 6 (v Lutychu 1905, v Miláně 1906, v Praze 1908, v Londýně 1910, v Bostonu 1912 a v Paříži 1914). Kongresy tyto byly připravovány vždy stálým komitétem s nejvýše třemi zástupci každé země. Po válce byly organisovány tyto mezinárodní kongresy komorní jako trvalá instituce Mezinárodní obchodní komorou.
Mezinárodní obchodní komora byla založena v r. 1920 v Paříži k podnětu Mezinárodní obchodní konference v Atlantic City v říjnu 1919 a o její zřízení zasloužil se nejvíce býv. francouzský ministr B. Clémentel a president obchodní komory Spojených Států John H. Fahey. Postupem času stala se tato komora velmi důležitým mezinárodním forem, jednak připravujícím řešení velkých mezinárodních hospodářských problémů, zejména obchodně-politických, pro Společnost Národů, jednak provádějící samostatně určité úkoly Společností Národů jí přikázané, jichž mezinárodního řešení domáhají se národní skupiny. V komoře této jest zastoupeno koncem r. 1929 celkem 46 států, z nichž 27 zřídilo své vlastní národní skupiny (komitéty). R. 1925 přistoupilo také Německo. Komora čítá celkem 936 členů činných, 616 delegátů doplňujících a 2312 členů individuelních (jednotlivých firem). Orgány Mezinárodní
obchodní komory jsou: výkonný výbor, rada (Conseil), kongres, organisace národní a mezinárodní generální sekretariát v Paříži. Jako zakladatelské státy uvádějí se ve stanovách: Belgie, Francie, Velká Britanie, Italie a Spojené Státy Severoamerické. Do rady, která připravuje práce pro kongres a přijímá zprávy od speciálních komitétů pro velikou řadu jednotlivých otázek dosazených, vysílají národní skupiny po určitém počtu členů a to tak, že na státy s největším mezinárodním obchodem připadají 3 členové, na menší státy 2 členové a na státy nejmenší 1 člen. Československo je v radě zastoupeno 2 členy a 2 náhradníky. Práce rady připravuje 16-členný výkonný výbor. Kongresy Mezinárodní obchodní komory konají se každého druhého roku. Dosud konány: ustavující v Paříži r. 1920, v Londýně r. 1921, v Símě r. 1923, v Bruselu r. 1925, ve Stockholmu r. 1927 a v Amsterodamě r. 1929. Kongres volí také presidenta a místopresidenta komory na dva roky. Hlavními předměty jednání bylo odstranění překážek zahraničního obchodu, zejména zrušení zákazů a omezování dovozu a vývozu, sjednocení anebo sblížení celních tarifů, doložka nejvyšších výhod, otázky t. zv. preferenčního režimu, nepřímé ochranářství, metody proclívání a v poslední době závažná otázka celního příměří. V oboru finančním zamezení dvojího zdanění v různých státech, opatření proti úniku kapitálu před zdaněním, sjednocení práva směnečného a šekového a předpisů pro akreditivy, ochranná opatření proti falšování cenných papírů, dále otázky obchodně-právní jako ochrana průmyslového a živnostenského vlastnictví, konečně úprava veletrhů, jakož í otázky mezinárodní dopravy všeho druhu. Mezinárodní obchodní komora zřídila také rozhodčí soud pro obchodní spory mezi příslušníky různých států.
Literatura.
Dr. Josef Gruber: „O komorách obchodních a živnostenských” (Sbírky živnostenských přednášek vydávaných komorou v Praze, čís. 1, 1904); týž: „Obchodní a živnostenská komora v Praze v prvém půlstoletí svého trvání (1850—1900)“; „Obchodní sborník” (red. Dr. Grubera a Dr. Hotowetz), III. díl, str. 65—83 (vyd. Obchodnický spolek „Merkur” v Praze); Dr. B. Živanský: „O reformě obchodních a živnostenských komor” (v Plzni 1922); Dr. A. Wirminghaus: článek „Handelskammem” v „Handwörterbuch der Staats wissenschaften” (V. díl, 1923); Dr. Josef Wilden: „Hat die Handelskammer eine Zukunft?” (Düsseldorf 1928); Dr. Otto Most: „Die Selbstverwaltung der Wirtschaft in den Industrie- und Handelskammern“ (Jena 1927); Komory obchodní a živnostenské. — Kompetenční konflikty.
Dr. Rud. Maresch: článek „Handels- und Gewerbekammern“ v Mischler- Ulbrich „Österreichisches Staatswörterbuch“ (Vídeň 1896), Dr. R. Fischer: „Počátky obchodní a živnostenské komory v Olomouci 1851—1861“ a Aug. Wüst: „20 let české menšiny v olomoucké komoře“ (Olomouc 1923). Kromě toho řada časopiseckých článků, zejména v „Obzoru národohospodářském“ a v „Obchodní Komoře“ vydávané komorou plzeňskou s přílohou „Věstník Ústředny čsl. obchodních a živnostenských komor“.
Bohdan Živanský.

Protože nebylo v Československu provedeno dosud sčítání závodů, není pro jednotlivé komorní obvody znám na jednotném podkladě počet živnostenských, průmyslových a obchodních závodů v jednotlivých obvodech. Pokud provedeno bylo soukromé sčítání anebo odhady, činí počet závodů živnostenských v obvodu komory: Bratislava 46 411, Brno 62 202, Báňská Bystřice 29 594, České Budějovice 31 727, Hradec Králové 63 256, Cheb 66 850, Košice 22 880, Liberec 72 839, Olomouc 69 122, Opava 28 156, Plzeň 46 828 a Praha ca. 100 000 závodů (při sčítání 1902: 98 372 závodů). Číslice tyto nejsou přesně srovnatelné, protože zakládají se na různých jednotkách šetření

Citace:

Spisy redakci zaslané:. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 2, s. 142-142.