Čís. 4311.


Vyšší trestní sazby druhé věty § 82 tr. zák. jest použíti, stal-li se odpor se zbraní, bez rozdílu, záležel-li odpor v násilném vztažení ruky či ve vyhrůžce.
(Rozh. ze dne 30. října 1931, Zm I 96/81.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 1. prosince 1930, pokud jím byl obžalovanému, odsouzenému pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., pro přestupek proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák. a pro přečin shluknutí podle § 279 tr. zák., vyměřen trest podle první sazby § 82 tr. zák., zrušil rozsudek ve výroku o trestu jako zmatečný a obžalovanému vyměřil znovu trest podle § 82 tr. zák. vyšší sazby.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek prvé stolice jen ve výroku o výši trestu a uplatňuje věcně důvod zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř. Stížnost jest důvodná. Napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný skočil k hromadě velkých dlažebních kostek, z nichž jednu uchopil a proti (nadstrážníku) Františku K-ovi napřáhl, načež mu byl kamen odňat strážníkem Č-ou a obžalovaný ..... odveden. Rozhodovací důvody uvádějí dále, že soud neshledal v onom jednání obžalovaného násilí se zbraní, ano není prokázáno, že se obžalovaný kostkou ohroženého strážníka K-y dotkl, a soud shledává v napřažení kamene proti K-ovi jen nebezpečnou vyhrůžku. Důsledkem toho byl pak obžalovanému v napadeném rozsudku vyměřen trest podle první (nižší) sazby § 82 tr. zák. Jelikož rozsudek ani nezjišťuje ani jasným způsobem nepopírá, že obžalovaný měl úmysl skutečně hoditi uchopeným a napřaženým kamenem po nadstrážníku K-ovi, budiž ponecháno stranou, zda byla v onom jednání právem či neprávem spatřována jen opověď útoku kamenem na tělo nadstrážníkovo, tudíž vyhrůžka místo pokusu, o takový útok (nedokonaného násilného vztažení ruky). Neboť i v onom případě je výrok o trestu pochybný. Nalézací soud — nemaje vzhledem na ustálený výklad tohoto pojmu pochybnosti o tom, že kámen (dlažební kostka) je zbraní ve smyslu § 82 tr. zák., řídil, se zřejmě názorem, že druhá, vyšší sazba § 82 tr. zák. nemá v případech použití zbraně místa, bylo-li zbraně použito jen při vyhrůžce, nikoliv k útoku, pří násilném vztažení ruky. Názor ten příčí se správnému výkladu zákona, podle něhož jest použíti vyšší trestní sazby druhé věty § 82 tr. zák., stal-li se odpor se zbraní, bez rozdílu, záležel-li odpor v násilném vztažení ruky, či ve vyhrůžce. Tomu nasvědčuje nejen jasný smysl slova »odpor«, které jest obměnou slova »zprotivení se«, použitého v § 81 tr. zák., a zasahuje tak oba způsoby zprotivení se (odporu) v § 81 tr. zák. uvedené (násilné vztažení ruky a nebezpečnou pohrůžku), nýbrž i účel onoho ustanovení, které směřuje zřejmě k tomu, by zvýšené nebezpečí, jež propůjčuje použití zbraně i k útoku (k násilnému vztažení ruky), i k opovědi útoku (k vyhrůžce) a stupňovaná tím vážnost odporu byly po rozumu § 43 tr. zák. vyváženy zvýšením trestu. Použil-li tedy nalézací soud v napadeném rozsudku prvé trestní sazby § 82 na vyhrůžku, která se stala při odporu povahy § 81 tr. zák. se zbraní, vykročil tím z mezí trestní sazby, zakládající se na přitěžující okolnosti v zákoně jmenovitě uvedené, a zatížil rozsudek zmatkem podle § 281 čís. 11 tr. ř.; pročež bylo důvodné zmateční stížnosti vyhověti a zrušiti rozsudek, pokud je zmatkem tím zasažen, t. j. ve výroku o výši trestu. Podle vyšší sazby druhé věty § 82 tr. zák. bylo pak obžalovanému znovu vyměřiti trest.
Citace:
Čís. 4311. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 546-547.