Čís. 6156.

Ve smyslu § 531, písm. a) tr. zák. má »užitek v rukou« pachatel, který sice již nemá v rukou věc, trestným činem získanou, jenž však může disponovati věcí za ni získanou nebo protihodnotou, kterou si zjednal za tuto věc.
Pachatel, který penězi získanými trestným činem zaplatil své dluhy, má jen tehdy »užitek v rukou«, mohl-li dluhy zaplatiti z jiného svého majetku, který mu tak zůstal a který, nebo jehož hodnotu má k disposici v době před vyhlášením rozsudku.
(Rozh. ze dne 11. března 1938, Zm II 499/37.)
Nalézací soud uznal obžalovaného vinným přečinem podle § 3, odst. 3 zákona čís. 178/1924 Sb. z. a n.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného, zrušil rozsudek prvého soudu v celém rozsahu a vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z důvodů:
Zmateční stížnosti nelze upříti úspěch, když výroku nalézacího soudu o tom, že trestnost činu stěžovateli za vinu kladeného nezanikla promlčením, vytýká po stránce skutkové rozpor se spisy, správně nedostatek důvodů a po stránce právní právně pochybený výklad § 531, písm. a) tr. z.
Podle odůvodnění rozsudku nenastalo promlčení, ježto obžalovaný prý má dosud v rukou přijatý užitek a tento jeho finanční prospěch jeví se v jeho hospodářské rozvaze, v jeho účtu zisku a ztrát, v jeho denníku a pokladní knize jako aktivum, jež vyrovnává různé závazky obžalovaného a jež by obžalovaný musil vyrovnati, resp. zaplatiti z jiných svých aktiv, třeba i prodejem svých movitostí a nemovitostí neb zápůjčkami a jinými prostředky, kdyby tohoto aktiva nebylo. Po stránce skutkové je vadnost tohoto výroku zřejmá; neboť dovolává se okolností, které při hlavním přelíčení nebyly přivedeny na přetřes, a důkazů, které ani v předběžném řízeni ani při hlavním přelíčení nebyly provedeny, ke kterým tedy nalézací soud podle § 258, odst. 1 tr. ř. nemá přihlížeti při rozsuzování věci.
Pokud tu jde snad o úvahu všeobecnou, reagující na obhajobu obžalovaného při hlavním přelíčení, že z provise dnes (31. května 1937) již vůbec nic nemá, že všech částek přijatých použil na zaplacení dluhů vzniklých z likvidace fy N. a spol., jak je patrno z bilance, kterou předložil k svému podání ze dne 8. února 1936, a na jeho údaje o svých osobních poměrech, že je nyní bez zaměstnání a že žije z podpor svého bratra a příbuzných, že má dřevěný domek v ceně asi 25 000 Kč a dvě vkladní knížky na jméno dětí, na kterých je vloženo 12 000 Kč, pak zračí se v oné úvaze právní pochybený názor o ustanovení § 531, písm. a) tr. z.
Podle tohoto ustanovení vyžaduje se k promlčení, aby pachatel z trestného činu neměl již žádného užitku v rukou. Ježto zákon tu nemluví o věci trestným činem získané, nýbrž užívá výrazu »užitek«, nemůže nastati promlčení, když pachatel onu věc sice v rukou již nemá, může však ještě disponovati věcí za ni získanou nebo protihodnotou, kterou za tuto věc zjednal (srov. rozh. č. 4047 Sb. n. s.). Musí to býti užitek hmotný, v penězích odhadnutelný a nikoliv užitek immateriální (rozh. č. 1074 Sb. n. s.), u kterého se nedá mluviti o tom, že jej pachatel má ještě v rukou, jak to zákon § 531, písm. a) tr. z. vyžaduje. Z toho plyne, že pachatel, který penězi získanými trestným činem zaplatil svoje dluhy, má užitek ve smyslu § 531, písm. a) tr. zák. ještě v rukou jen, když v době zaplacení dluhů měl k disposici ještě jiné věci, buď peníze nebo jiné věci movité (v nejširším smyslu slova), nebo věci nemovité, kterými přímo nebo nepřímo zpeněžením jich mohl tyto dluhy zaplatiti, kterých pachatel však nepoužil k zaplacení, ježto použil k zaplacení peněz trestným činem získaných, a které nebo jejichž protihodnotu má ještě v době před vynesením rozsudku »v rukou«, t. j. k disposici. Rozsudek potřebné zjištění v tom směru neobsahuje, naopak plyne z toho, že neuvádí dobu, za kterou byla zřízena hospodářská rozvaha a z jakých peněz stěžovatel movité a nemovité věci nabyl a kdy se tak stalo, že si neuvědomuje správný výklad zákona.
Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek, pokud se týká stěžovatele ve smyslu § 5, odst. 1 zák. čís. 3/1878 ř. z. v celém rozsahu zrušiti a pro nedostatek zjištěni rozhodných okolnosti věc vrátiti prvému soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž bylo třeba se obírati dalšími námitkami stížností vznesenými.

Citace:

č. 6156. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 160-162.