NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 7564.

Pojištění úrazové: Je-li v bankovním závodě zavedeno ústřední topení, zásobené z parního kotle a je-li tam umístěn elektromotor k pohonu kopírovacího stroje, jsou všichni úředníci, zaměstnanci a dělníci v závodě tom podrobeni pojistné povinnosti úrazové.
(Nález ze dne 20. listopadu 1928 č. 30799.) Prejudikatura: Boh. A 1518/22, 2150/23, 3422/24 a 7546/28.
Věc: Anglo-československá banka, filiálka v P. proti ministerstvu sociální péče (za zúč. Úraz. pojišťovnu děln. v Praze místotaj. Dr. Václ. Mazánek) o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zařaďovacím výměrem z 12. října 1925 uznala úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy bankovní závod st-lčin za povinný pojištěním, protože jde o živnostenský podnik motorický, podléhající zákonnému úrazovému pojištění v celém rozsahu, v němž úraz. pojištění jsou podrobeni všichni úředníci, zaměstnanci a dělníci, a zařadila jej od 1. ledna 1922 do nebezpečenské třídy A a nebezpečenského procenta 2. Zsp v Praze rozhodnutím ze 14. ledna 1927 nevyhověla námitkám st-lky proti výměru hořejšímu.
Nař. rozhodnutím potvrdilo min. soc. péče rozhodnutí toto z důvodů v něm obsažených.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká napadenému rozhodnutí v prvé řadě, že nesprávně pokládá zařízení, týkající se ústředního topení (vytápění parním kotlem) a elektromotor, pohánějící kopírovací stroj, za technickou součást bankovního závodu. Míní, že parní kotel a elektromotor nejsou v žádné přímé ani nepřímé souvislosti s výdělečnou činností bankovního podniku, jehož předmětem je zprostředkování oběhu peněz, cenných papírů a úvěru s úmyslem výdělečným, což by se zajisté obešlo i bez tohoto technického vypravení.
Výtku neshledal nss opodstatněnou.
Dle § 1 odst. 4 čís. 2 zák. úraz. podléhají úrazové povinnosti pojistné podniky živnostenské, při nichž se užívá parních kotlů nebo takových hnacích přístrojů, které hnány jsou živelní silou nebo zvířaty. — Že běží o podnik živn. ve smyslu úrazového zákona, stížnost vůbec nepopírá, a není také na sporu, že se při podniku tom užívá parního kotle k vytápění místností bankovních, jakož i elektromotoru, pohánějícího kopírovací stroj, tedy hnacího přístroje, hnaného živelní silou (elektřinou).
Zákon podminuje vznik povinnosti pojistné pouhou skutečností, že se při podniku živn. užívá parních kotlů nebo hnacích přístrojů, poháněných živelní silou, jako zařízení věcného, povahy trvalé, že tedy dotyčné zařízení dle svého konkrétního určení bylo uvedeno s podnikem v souvislost nikoli pouze mimochodem, nýbrž věcnou. Že by se zařízení oněch užívalo při podniku jen mimochodem, stížnost vůbec nenamítá. Není však požadavkem zákona, aby použití parního kotle nebo hnacího přístroje bylo dáno podstatou tohoto podniku, pokud se týče, aby bylo pro povoz podniku nezbytným požadavkem (srovn. nál. ss-u Budw. čís. 9011).
Není proto v zákoně úrazovém opory pro názor st-lčin, že jen takové stroje zakládají povinnost podniku k úrazovému pojištění, které jsou v přímé souvislosti s provozem podniku v ten rozum, že předmět provozu jich nutně požaduje, a že by bez nich se podnik nemohl obejíti. Jak také nss vyslovil již v nál. Boh. A 1518/22, plyne z textace předpisu § 1 odst. 4 čís. 2 úraz. zák., že je nerozhodno, v jakém vztahu jest užívání parního kotle a hnacích přístrojů živelní silou hnaných k předmětu podniku, a nemůže proto pojistná povinnost býti vyvrácena námitkou stížnosti, že ústřední topení a kopírování dopisů, k nimž se používá parního kotle a elektromotoru, není předmětem živn. činnosti podniku, který je podnikem, zprostředkujícím oběh peněz, cenných papírů a úvěru s úmyslem výdělečným.
Pro použití § 1 odst. 4 č. 2 postačí proto, že při bankovním podniku se užívá parního kotle k ústřednímu topení a elektromotoru ke kopírování listin, tedy zařízení strojových, která slouží účelům podnikovým, usnadňujíce rychlejší vytápění místností a hbitější kopírování listin. St-lka sama v námitkách přiznala, že ona zařízení ulehčují komerční činnost podniku bankovního.
Není proto nezákonným, když žal. úřad vyslovil, že je pro stanovení pojišťovací povinnosti bez významu, jakou funkci zařízení tvořící techn. součást podniku vykonává a jakým způsobem slouží podnikovému účelu.
Pokud se týče rozsahu pojistné povinnosti, napadá stížnost dále výrok úřadu, že úrazovému pojištěni podléhají všichni úředníci banky. St-lka stojí na stanovisku, že mohou k nim patřiti nejvýše úředníci, kteří přicházejí přímo do styku s nebezpečným techn. zařízením, totiž s parním kotlem a s elektromotorem. — Názor stížnosti je však v rozporu se zásadou kolektivního pojištění, na níž je vybudován úraz. zákon a která podrobuje úrazové povinnosti podnik in toto (§ 14 odst. 1 zák.), prohlašujíc všechny dělníky a závodové úředníky zaměstnané v podniku za pojištěné podle zák. úraz. (§ 1 odst. 1).
Po rozumu úraz. zák. není možnost nebezpečí úrazu v konkrétním podniku rozhodným kriteriem pro pojistnou povinnost úrazovou. Povinnost ta není podmíněna tím, že v jednotlivém podniku je nebezpečí úrazové, nýbrž stíhá zpravidla všechny dělníky a závodové úředníky zaměstnané v podniku. Výjimka z této zásady, jež došla výrazu v 5. odstavci § 1 a o kterou v daném případě neběží, jest právě jen výjimkou, kterou vykládati jest striktně, a která platí proto pouze pro podniky v tomto odstavci vytčené, totiž pro podniky hospodářské, polní nebo lesnické (srov. nál. Boh. 1518/22, 2150/23 a 3422/24). Nemístným jest poukaz st-lčin na nál. Boh. A 5663/26, neboť i ten vychází z týcnž úvah, jaké shora byly vyloženy a nelze z něho vyčisti, že by podroboval úrazovému pojištění jen ony úředníky, kteří přicházejí přímo do styku s nebezpečným techn. zařízením. Bylo by proto zbytečno zjišťovati, kteří úředníci přicházejí v přímý styk s nebezpečným techn. zařízením a není proto vadou řízení, nebyla-li skutečnost tato zjištěna.
Stížnost, poukazujíc na rozdíl mezi úředníky závodovými a komerčními a na předpis § 1 odst. 1, který podrobuje pojištění úrazovému pouze úředníky závodové, dovozuje z toho dále, že v daném případě nelze pojišťovati ony úředníky komerční, kteří nepřicházejí ve styk s nebezpečným zařízením technických. — Je sice správné, že z úředníků jen závodoví úředníci jsou povinni pojištěním. Za takové sluší však pokládati ony úředníky, kteří v podniku, podrobeném úraz. povinnosti poj. vykonávají z povolání úkony, přivádějící je do styku s techn. zařízením podniku v místnostech k tomu určených. Nss nemohl shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad v daném případě prohlásil všechny úředníky bankovní za úředníky závodové po rozumu § 1 odst. 1 zák. úraz. a tedy za podrobené pojištění se zřetelem k instalaci parního topení ve všech kancelářských místnostech. Stížnost nepopírá vůbec, že by vytápění místností nedělo se ve všech místnostech kancelářských, z čehož plyne, že ústřední topení je věcným zařízením služby kancelářské a že výhod jeho jsou účastni všichni úředníci bankovní. Že parní kotel jako zdroj živelní síly je postaven odděleně od kanc. místností, sloužících provozu podniku a že tedy všichni úředníci bankovní ve svém povolání nepřicházejí s ním ve styk, je bez významu, poněvadž, jak správně dovodil žal. úřad, veškeré techn. zařízení, sloužící k vytápění místností bankovních, tvoří techn. jednotku a poruchy ve zdroji síly živelní (parním kotli) jsou s to jeviti účinky i na ostatní součástky zařízení, takže působení nebezpečných momentů, spojených s pohonem onoho zdroje, rozšiřuje se i na ostatní zařízení vytápěcí v jednotlivých místnostech podniku.
Z toho jde, že všichni úředníci přicházejí ve svém povolání ve styk s ústředním topením jako techn. zařízením podniku v místnostech k provozu určených, takže rozlišování stížnosti mezi úředníky závodovými a ryze komerčními v daném případě po této stránce nemá významu.
Poněvadž již existence ústředního topení vystačí, aby byli všichni bankovní úředníci podrobeni úrazové pojistné povinnosti, netřeba se zabývati existencí dalšího zařízení, spočívajícího v instalaci elektromotoru, pohánějícího kopírovací lis. Proto také ani žal. úřad se touto otázkou neobíral.

Citace:

č. 7564. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 326-329.