Čís. 4070.Pojem »křižovatky« ve smyslu § 46 odst. 2 nař. čís. 81/1910 nevyžaduje, by tam byla zřízena stálá policejní služba; okolnost, že dopravní strážník označil jízdní dráhu za volnou, nezprošťuje řidiče povinností, uložených mu co do rychlosti a opatrnosti v §§ 45 a 46 onoho nařízení. (Rozh. ze dne 12. února 1931, Zm I 50/30). Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 15. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:Po věcné stránce (čís. 9a) § 281 tř. ř.), namítá zmateční stížnost, že odsuzující výrok je právně pochybený proto, že, an první soud zjistil, že strážník na křižovatce dal obžalovanému znamení, že vjezd do Wilsonovy třídy je volný, nemůže býti shledána trestná nedbalost podle § 335 tr. zák. v tom, že jel větší rychlostí, než dopouští na křižovatkách nařízení z roku 1910 v druhém odstavci § 46. Zmateční stížnost má za to, že, je-li zřízen na křižovatkách strážce a označí-li znamením ruky trať za volnou, neplatí předpis o počtu kilometrů. Pro tento omezující výklad § 46 min. nař. neposkytuje opory ani doslov ani účel tohoto ustanovení. Jako pojem křižovatky ve smyslu § 46 odst. 2. nevyžaduje, by tam byla zřízena stálá policejní služba (rozh. č. 2374), tak i skutečnost, že byla zřízena a že dopravní strážník označil jízdní dráhu za volnou, nezprošťuje řidiče povinností, uložených mu v §§ 45 a 46 min. nař., by zařídil jízdu co do rychlosti a opatrnosti i po volné trati křižovatky tak, by svým povinnostem vyhověl a zabránil případné srážce. To obžalovaný, jak rozsudek zjišťuje, neučinil. Jel po zatáčce (křižovatce dvou ulic) rychlostí daleko převyšující přípustných 6 km za hodinu, totiž rychlostí nejméně 10 km, a touto rychlou a zároveň — (vzhledem k ostré zatáčce křižovatky a k velikému převodu v řízení, vyžadujícímu rychlé točení volantem k docílení plného vytočení, což jest při velké rychlosti obtížné) — také neopatrnou jízdou způsobil, že se nemohl náležitě vytočiti v jízdní dráze, nýbrž zajel na chodník a usmrtil stojící tam D-ovou, kdežto při jízdě nejvýše 6 km mohl podle přesvědčení soudu, opřeného o posudek znalce a o výsledek zkoušky, provedené při místním ohledání, docela dobře zatáčku vyjeti. Není tedy námitka zmateční stížnosti odůvodněna.