NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6614.

Církevní věci. — Administrativní řízení (Slovensko): O plnění naturálních dávek majitelem lesa řím.-kat. farářovi na základě kanonické visitace rozhodují — pokud nejde o závazek spočívající prokázané na titulu soukromoprávním anebo o spor, kdo z několika osob je k plnění na základě soukromoprávního titulu povinen — úřady správní.
(Nález ze dne 8. června 1927 č. 12292).
Věc: Josef F. v H. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o dodávku dříví.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze 7. května 1922 obrátil se st-l na služn. úřad v Kežmarku s tím, že býv. urbarské lesní majitelstvo v H. mu odpírá vydati palivové dříví, pročež prosí, aby jmenované majitelstvo bylo přinuceno k správnému vydání tohoto dříví. Po konaném šetření uznal okr. úřad v K. žádost tu za odůvodněnou a uložil býv. urbarské obci v H., aby řím.-kat. faráři v H., toho času Janu F., kanonickou visitací z r. 1832 ustálené a zabezpečené požitky, jak jemu tak i kantorovi v konkrétním případě: faráři ročně 24 sáhů palivového dříví a jeden vůz sbíraného suchého dříví, kantorovi 12 sáhů palivového dříví, způsobem v kanonické visitaci určeným i na minulý rok 1921, jakož i na běžný rok a budoucně stále řádně dodávala. V opačném případě bude toto plnění na útraty bývalé urbarialské obce i násilným způsobem úřadem vykonáno. — — — —
Proti tomuto rozhodnutí podal Jan V. jako předseda urbarské obce h-cké odvolání, avšak župní úřad v Liptovkém Sv. Mikuláši rozh. z 11. května 1923 schválil rozhodnutí okr. úřadu s tou změnou, že zmíněné dříví mají býv. urbarialisté vydati za rok 1922. Co se týče dodávání dříví na rok 1924, o tom župní úřad na ten čas nerozhodl. V důvodech bylo uvedeno: Žádající farář a kantor mají u býv. urbarialistů v H. ve smyslu kanonické visitace z r. 1832 zabezpečeno ročně a to: farář 24 sáhů palivového dříví a jeden vůz sbíraného suchého dříví, které každý týden má si odvézti, a kantor 12 sáhů palivového dříví. Podle úředního svědectví bisk. úřadu ve Spiši jest Josef F. i na tento čas správcem h-cké fary, třeba v H. nebydlí, a tudíž jemu, současné i kantorovi požitky v kanonické visitaci zabezpečené příslušejí a neměli býv. urbarialisté právo jim je odepříti. Služn. úřad ve svém rozhodnutí, co se pří- slušného dříví týče, neuložil býv. urbarialistům více, než co v kanonické visitaci je určeno. O dodávání dříví na budoucí čas župní úřad nerozhodoval, poněvadž to přesahuje jeho kompetenci.
Na základě dalšího odvolání býv. urbarské obce v H. zrušil žal úřad nař. rozhodnutím rozhodnutí župního úřadu a odkázal Josefa F. s vymáháním příslušnosti na cestu soudní. V důvodech bylo uvedeno: »Je pravda, že dle kan. visitace z r. 1836 místní duchovní má nárok na vydání 24 sáhů palivového dříví a týdně na jeden vůz roští od kurátora sekvestrace a dle toho by otázka spadala do kompetence adm. úřadů. V daném případě však důchod duchovního byl zabezpečen novou smlouvou, následkem které shora uvedené zjištění, obsažené v kanonické visitaci, stalo se bezúčelným. Ve smyslu §§ 12 a 13 druhého urbariálného patentu z r. 1853 měly být pro duchovní odděleny farské lesy, po př. — pokud je to přiměřenější — mělo místo oddělení lesa být právo na deputát z palivového dříví změněno na roční určitou příslušnost dodávání dříví, jehož výše a způsob dodání má býti určen. Dohoda tato mezi býv. zeměpány a býv. poddanými byla docílena dne 16. listopadu 1862, dle které urbarialisté obdrží určité parcely lesa s podmínkou, že s ním nejsou kryty úplně jen jejich urbariální nároky, ale že z tohoto lesa mají býti vydány i deputáty palivového dříví řím.-kat. a evangelickému faráři po 24—24 sáhů, dále deputáty dvou organistů po 12—12 sáhách v úhrnné výši ročních 72 sáhů. Poněvadž v daném případě se nejedná o právní podklad povinnosti býv. urbarialistů, ale povinnost tato jest zabezpečena platnou smlouvou, musel úřad zrušiti rozhodnutí úřadu župního a celou záležitost odkázati na cestu soudní.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí k nss podané bylo uváženo takto:
Nař. rozhodnutí vyslovilo, že rozhodování sporného případu nepatří před úřady adm., nýbrž před řádné soudy; stížnost naproti tomu zastává příslušnost adm. úřadů. Předmětem kognice nss-u jest tedy jenom otázka, zda žal. úřad právem odkázal st-le na pořad práva před řádnými soudy a zda v důsledku toho právem zrušil rozhodnutí župního úřadu pro inkompetenci, anebo zda naopak k rozhodování sporného případu byly příslušny správní úřady, tak že by žal. úřad byl měl o rekursu urbarské obce rozhodnouti meritorně.
Meritem sporu jest dodávání určitého množství dříví pro řím.-kat. faráře a pro organistů z lesního majetku býv. urbarské obce v H. Závazek přispívati k důchodům zmíněných veř. funkcionářů jest svou povahou dávkou veřejnou, jejíž vznik sluší zpravidla hledati v poměru patronátním. Proto náleží zpravidla rozhodovati o vymáhání dávky takové úřadům správním a nikoliv řádným soudům, leč by bylo prokázáno, že v konkrétním případě závazek k oné dávce spočívá na titulu soukromoprávním anebo kdyby byl spor o to, kdo z několika osob jest na základě soukromoprávního titulu k dávce oné povinen. O takovýto případ však tu nejde.
Žal. úřad uvádí sám, že ona dávka spočívá, co do svého původu, na kanonické visitaci z r. 1832 a že by »dle toho šlo o věc spadající do kompetence adm. úřadů«; žal. úřad tedy sám stojí na stanovisku, že dodávání onoho dříví jest svou povahou věcí veřejnoprávní, má však za to, že v daném případě jde o spor z ujednání (z urbariální dohody), učiněného — v důsledku urbarského patentu z 2. března 1853 č. 38 ř. z. — roku 1862 mezi vrchností a urbarialisty a že proto mají o sporu tom rozhodovati řádné soudy.
Nss neměl příčiny v daném případě zkoumati, zda dovolaná dohoda urbárská z r. 1862 má povahu smlouvy soukromoprávní anebo povahu smlouvy veřejnoprávní, poněvadž v daném případě vůbec nejde o to, kdo vzhledem k oné dohodě k zmíněné dávce jest povinen, zda urbarialisté anebo druhá smluvní strana tehdejší. Naopak domáhal se st-l v řízení správním toho, aby býv. urbarialisté byli přidrženi k tomu, aby jemu a organistovi plnili závazek stran dodávání dříví, kterýžto závazek opíral jedině o kanonickou visitaci z r. 1832. Rovněž zástupce urbarské obce během řízení správního ani při řízení, konaném dne 7. července 1922 ani ve svých rekursech nepopřel ani platnost kanonické visitace z r. 1832, ani vůbec existenci závazku urbarské obce stran dodávání dříví, nýbrž naopak popíral jenom jednak rozsah tohoto závazku, jednak tvrdil, že nárok farářův, resp. organistův pro sporný rok zanikl, poněvadž oba v H. svůj úřad nevykonávají a popíral konečně též aktivní legitimaci st-lovu, pokud jde o dodávku dříví pro organistů.
Předmětem sporu projednávaného před adm. úřady I. a II. stolice byla tedy jenom otázka rozsahu tohoto závazku, způsobu jeho uplatňování a eventuelní dočasné suspense jeho, nikoliv však spor o to, kdo na základě urbarské dohody z r. 1862 zásadně k onomu plnění jest povinen. Předmětem sporu tedy byly jedině otázky povahy veřejnoprávní, o nichž rozhodovati přísluší, když opačný singulární předpis dán není, podle organisace soudnictví a správy, úřadům administrativním.
Žal. úřad tudíž tím, že odmítl o rekursu zúčastněné urbarské obce rozhodovati meritorně, a tím, že zrušil rozhodnutí II. instance pro domnělou její inkompetenci, porušil zákon, pročež nař. rozhodnutí bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss. Bude tedy věcí žal. úřadu, aby o rekursu bývalé urbarské obce v H. v III. stolici meritorně rozhodl.

Citace:

č. 6614. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 995-997.