NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15904.

Majetkovým vkladem ve smyslu čl. 250 obch. zák. může býti i závazek tichého společníka za poměrnou část úvěru poskytnutého majiteli obchodní živnosti. Závazek ten se v poměru společníků vztahuje též na případ, kdy lze z poskytnutého úvěru žalovati jen z důvodu kondikce.
(Rozh. ze dme 10. března 1937, Rv I 10169/35.)
Žalující banka (úvěrní společenstvo s r. o.) poskytovala veřejné obchodní společnosti firmě N. a spol. úvěr, který do roku 1929 dosáhl výše 1689430 Kč. Žalovaný se stal podle smlouvy ze dme 1. prosince 1925 tichým společníkem uvedené firmy, zúčastněným 45% na jejím zisku a ztrátě; mimo to se zavázal zúčastniti se na poradách a konferencích firmy a převzal ručení za úvěr, jejž žalující banka firmě N. a spol. před vstupem žalovaného do firmy již poskytla a po jeho vstoupení poskytne. Proti žalobě na zaplacení částky 667813 Kč 65 h s přísl., podané na něho jako na tichého společníka, namítal žalovaný mimo jiné též to, že smlouva o tiché společnosti je neplatná, ježto nepřinesl do firmy majetkového vkladu, takže nevznikl pro něho žádný závazek z důvodu tichého společenství, a dále že zápůjčka, na základě níž byl úvěr firmě N. a spol. poskytnut, byla nicotná, ježto firma ta nebyla členkou žalujícího společenstva, takže se žalobkyně musela na uvedené firmě domáhati zaplacení zapůjčených peněz z bezdůvodného obohacení. Oba nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, aby dále o věci jednal a znova rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud mylně posoudil věc po právní stránce, když žalobu zamítl pro neplatnost společenské smlouvy ze dne 1. prosince 1925. Podle názoru odvolacího soudu je řečená smlouva neplatná proto, že žalovaný nepřinesl do společnosti majetkový vklad ve smyslu čl. 250 obch. zák. Nehledíc k tomu, zda jest účast na poradách a konferencích pokládati za takové plnění pracovní, jehož hodnota by byla číselně určitelná a které by bylo možno pokládati za majetkový vklad, jest závazek žalovaného převzatý podle odst. 2 čl. 4 společenské smlouvy do výše 45% za úvěr, poskytnutý žalobkyní veřejné obchodní společnosti N. a spol., platným majetkovým vkladem ve smyslu čl. 250 obch. zák. Nzáleží na tom, byla-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a firmou N. a spol. platná a je-li proto platný i směnečný závazek, převzatý žalovaným k zajištění této zápůjčky. V právními poměru mezi žalovaným a firmou N. a spol. trvá závazek žalovaného, stanovený v druhém odst. čl. 4 smlouvy za poměrnou část úvěru poskytnutého žalobkyní firmě N. a spol. a vztahuje se na závazek firmy vyvěrající z tohoto úvěrového poměru, i když závazek ten platí pouze na základě právního titulu bezdůvodného obohacení. Vyplývá to i z ustanovení prvního odst. čI. 4 smlouvy, podle něhož se částka, poskytnutá na základě tohoto úvěru, pokládá za majetkový vklad společníků. Nelze proto žalobu zamítnouti z důvodů, na nichž se zakládá rozsudek odvolacího soudu, a poněvadž nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem má v zápětí vadu řízení podle č. 2 § 503 c. ř. s., ježto odvolací soud, vycházeje z mylného právního stanoviska, neprovedl řízení co do sporných skutkových okolností, bylo napadený rozsudek zrušiti a věc vrátiti podle § 510 c. ř. s. odvolacímu soudu k doplnění řízení a novému rozhodnutí.

Citace:

Čís. 15904. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 302-303.