NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 4874
.
Učitelstvo: Platí zápočet studijní doby bohoslovecké přiznaný bývalému katechetovi při jeho jmenování státním učitelem na Slovensku také pro pozdější jeho ustanovení učitelem veř. školy národní v historických zemích?
(Nález ze dne 5. září 1925 č. 16535).
Věc: Jan V. v B. (adv. Dr. Jar. Stolz z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o přeřazení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ošv v P., prováděje zákon ze 13. července 1922 č. 251 Sb. přeřadil st-le jako odborného učitele občanské školy v B. výměry z 25. dubna 1923 a z 30. dubna 1923 z požitků VII. tř. hodn. 2. plat. stupně do požitků VIII. hodn. třídy 2. plat. stupně, nezapočítal mu však do postupu 4 studijní léta bohosloví.
Odvolání, v němž st-1 poukazoval k tomu, že 4 studijní léta bohosloví sluší považovati za součást jeho služební doby, nevyhověla zšr vynesením z 2. října 1923, ježto se započítávají ve smyslu § 5, odst. 3 zák. č. 251/1922 4 léta bohosloví do postupu jen zvláštním učitelům náboženství a nikoliv učitelům náboženství, kteří jimi býti přestali, stavše se literními učiteli škol národních.
Další odvolání zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů výnosu v odpor vzatého.
O stížnosti uvažoval nss takto: —
St-l opíral souhlasně s vývody stížnosti v průběhu celého řízení správního svůj nárok na hodnocení 4 let studijní doby bohoslovecké jako skutečné služby učitelské o vynesení min. škol. z 20. září 1920, a viděl v něm správní akt, kterým mu bylo právo na takové hodnocení zmíněné doby pravoplatně propůjčeno. Vynesením tímto povolilo — jak z obsahu opisu jeho, přiloženého ke stížnosti a žal. úřadem co do správnosti nepopřeného, zřejmo — jmenované ministerstvo, aby byla st-li jako odbornému učiteli přikázanému státní škole v Č. na Slov. započtena bez jakéhokoliv omezení do postupu a pense vedle veškeré služební doby katechetské také čtyřletá doba studia bohosloví, kterou mu zšr započetla svého času do jeho služby katechetské. Tímto výrokem založil žal. úřad pro st-le právo na to, aby pozíráno bylo na dříve vzpomenutá 4 istudijní léta, tak jako by byla ztrávena a prožita ve služebním a právním postavení odborného učitele, jakož i aby hodnocena byla pro postup do vyšších požitků a pro pensi jako skutečná služební doba odborného učitele veř. školy občanské. Byla tedy tímto individuelním a právní moci schopným správním aktem úřadu školského prodloužena po stránce práva skutečná učitelská doba st-lova o 4 zmíněná léta a tvoří proto časové období to nerozlučitelnou součást celkové služební doby jeho, s níž sdíleti musí také její právní osud.
A ježto dále uvedený správní akt vešel v právní moc a stal se tak neodstranitelným základem pro posuzování délky služební doby st-lovy ve všech právních vztazích, v nichž služ. doba má podle vůle zákona určitou právní relevanci, musí obsah tohoto konstitutiva jeviti své právní účinky i pro obor přeřadění ve smyslu zákona č. 251/1922, pokud snad arciť nejsou právní důsledky ty vyloučeny aneb omezeny výslovným zněním jeho. Zákon ten však nemá žádného positivního pravidla, kterým by byl přišel k výrazu úmysl jeho, dotýkati se v některém směru práv vzešlých odborným učitelům definitivně neb zatímně na občanských školách ustanoveným z individuelních pravoplatných rozhodnutí úřadu školských, jež učiněna byla o započtení služební doby jejich pro postup platový.
Je-li tomu tak, pak se mělo přeřadění st-lovo provésti ve smyslu § 2 zák. č. 251/1922 na právní základně právě popsané a měly požitky st-lovy býti nově vyměřeny se zřetelem na veškerou služ. dobu, započtenou mu platně pro postup ten a tedy služ. dobu včetně zmíněných 4 let studia bohosloveckého.
Žal. úřad zamítl přes to stížné žádání st-lovo, domáhající se právního respektování vícekráte již uvedené doby studijní při jeho požitkovém přeřadění proto, že st-1 nenáleží již ke kategorii zvláštních učitelů náboženství, jimž výhodu podobného zápočtu zákon v § 5, odst. 3 přiznal. Opřel tedy žal. úřad svůj zamítavý výrok o motiv, který v sporném případě nemůže vzhledem na vylíčenou právní situaci vůbec padati na váhu, a to jedině z toho důvodu, že — ač obsahem opravného prostředku upozorňován — nevystihl správně právní dosah shora vyznačeného svého rozhodnutí o bezpodmínečném započtení zmíněné doby studijní a že vycházel z nesprávného právního názoru. Tím dostal se do rozporu se zákonem a musilo proto nař. rozhodnutí zrušeno býti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost, aniž měl soud příčinu, aby se obíral ostatními vývody stížnosti.

Citace:

č. 4874. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 69-71.