Čís. 6424.Zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák. o ručení za škodu z provozu automobilů. Jde o případ § 1 (4) zák., použila-li automobilu k jízdě jako řidič osoba, jež nebyla ani šoférem ani zřízencem majitele automobilu, ač majitel automobilu nedal k jeho použití svolení, ba se přímo proti tomu vyslovil.(Rozh. ze dne 2. listopadu 1926, Rv I 570/26.)Žalovaný majitel automobilu Břetislav C. řídil sám automobil za jízdy z T. do D. S ním jel též Jaroslav K. Při příjezdu do D. prohlásil Břetislav C. vůči Jaroslavu K-ovi, že nedovoluje jízdu autem. Jaroslav K. však přes to zavezl své známé z D. do T., za kteréžto jízdy byl žalobce přejet. Žalobní nárok na náhradu škody proti Břetislavu C-ovi neuznal procesní soud první stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Zjištěno jest, že, když Jaroslav K. zmínil se před žalovaným, že doveze pány do T., řekl žalovaný: »Ty jeti nemůžeš, ty nemáš zkoušky a venku je plno lidí«. Když pak znovu žádal žalovaného o dovolení k jízdě, odmítl to žalovaný a také skutečně o tom nevěděl, že Jaroslav K. s jeho autem přece přes jeho zápověď vyjel. Vychází-li se z tohoto zjištění, že Jaroslav K. přes to, že mu majitel auta jízdy nedovolil, ba ji přímo zakázal, přece bez jeho vědomí auta použil k jízdě, při níž pak k úrazu došlo, dále, že Jaroslav K. nebyl ani šoférem žalovaného, ani jinakým jeho zřízencem, kterého k jízdě autem používal, a použil automobilu proti vědomí, ano proti jeho zřejmě vyslovené vůli, jde tu o případ §u 1 (4) autom. zák. Jaroslav K. zasáhl svým svémocným, protiprávním jednáním do práv žalovaného jako vlastníka automobilu a odňal tak silostroj jeho moci. Jde tu o porušení předpisu všeobecného řádu právního (furtum usus), tedy o bezprávnost objektivní, jakou právě předpokládá zmíněný čtvrtý odstavec §u 1 autom. zákona. V případě takovém vlastník automobilu za škodu neručí. Neprávem dovolává se žalobce ustanovení §u 1301 obč. zák. Ustanovení to předpokládá, že někdo spolupůsobí ať již úmyslně nebo zaviněně, ať přímo ať nepřímo při jednání škůdcově, nebo že, ač má zvláštní povinnost zabrániti zlu, to opomene a tím ke škodě přispěje. O tom všem tu nemůže býti řeči, když je prokázáno, že Jaroslav K. podnikl jízdu s automobilem žalovaného bez jeho vědomí, ano přímo proti jeho zřejmě projevené vůli.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Po stránce právní sdílí dovolací soud názor soudu odvolacího, že jde zde o případ §u 1 (4) aut. zák., ano jest zjištěno, že Jaroslav Κ., který nebyl ani šoférem ani zřízencem žalovaného, jeho automobilu použil k jízdě, ač mu žalovaný k tomu nedal svolení, ba přímo proti tomu se vyslovil, a proto na tom ničeho nemění, že snad mezi žalovaným a Jaroslavem K-em byl přátelský poměr.