NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5826.

Pouhé nesplnění příkazu poslední věty prvního odstavce § 126 tr. ř. není ohroženo zmatečností. Vyskytl-li se rozpor v posudcích znalců, jenž nebyl odstraněn jejich opětným výslechem, a nevyžádal-li soud posudek jiných znalců, lze rozpor posudků vytýkati podle § 281, čís. 4 tr. ř. jen, domáhal-li se stěžovatel, aby byl tento rozpor vysvětlen podle poslední věty prvního odstavce § 126 tr. ř.
Komisní zboží je podezřelou věcí podle § 477 tr. zák., přivlastnil-li si je komisionář tím, že je prodal na vlastní účet, a vzbuzovala-li nápadně nízká cena zboží podezření proti nabízejícímu, že komisionář vykročil z mezí příkazu daného mu svěřitelem.
(Rozh. ze dne 16. února 1937, Zm II 605/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaných A. a B. do rozsudku krajského soudu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem podle § 477 tr. z.
Z důvodů:
Společná zmateční stížnost obou obžalovaných uplatňuje důvody zmatečnosti podle § 281, čís 4, 5, 9 a) tr. ř. V žádném směru nelze jí přisvědčili.
Zmateční stížnost uvádí v souhlase s obsahem zápisu o hlavním přelíčení, že obžalovaní svým obhájcem navrhli, aby vyslechnut byl znalec z oboru partiového zboží. Nalézací soud, jak plyne ze zápisu o hlavním přelíčení, rozhodl o tomto návrhu tím způsobem, že připustil důkaz znalcem z oboru obchodu sukny, zejména též z oboru obchodu partiovým zbožím. Jako znalec byl vyslechnut 6. Června 1935 M., jenž ocenil zboží na 4500 Kč až 5000 Kč. Posudek znalcův byl přečten u hlavního přelíčení dne 19. září 1935, načež po návrhu veřejného žalobce na odhad zboží novým znalcem navrhovali obžalovaní, aby znalcem byl ustanoven trhovec, který jezdí na trhy, anebo obchodník, který obchoduje výhradně partiovým zbožím. Nalézací soud připustil důkaz novým znalcem a ustanovil jím, k čemuž jej opravňovalo ustanovení § 118 tr. ř., N., jenž ocenil ve svém posudku z 29. října 1935 u soudu uložené zboží na 17245 Kč. Podle písemného, u hlavního přelíčení dne 14. září 1935 opakovaného návrhu, bylo obžalovanými navrženo, aby připuštěn byl třetí znalec, aby rozpor mezi oběma dosavadními posudky byl řádně vysvětlen a aby třetí znalec byl obchodníkem partiovým zbožím anebo továrníkem, avšak nikoli z S. Tomuto návrhu soud nevyhověl, nýbrž předvolal k hlavnímu přelíčení oba již slyšené znalce, zřejmě, aby ve smyslu § 126 tr. ř. byl vysvětlen rozpor posudků obou znalců, pokud šlo o ocenění zboží. Oba znalci — pokud šlo o cenu zboží — pozměnili svůj posudek tak, že znalec M. odhadl zboží na. 8788 Kč a znalec N. na 12280 Kč, při čemž oba znalci uvedli, jak k těmto cenám došli. Obžalovaní podle obsahu jediné směrodatného zápisu o hlavním přelíčení, o jehož opravu nebo doplnění nebylo žádáno, nedomáhali se ani dalšího vysvětlení, ani nenavrhli, aby tento rozpor v posudku obou znalců byl ve smyslu § 126 tr. ř. podnětem k opatření posudku jiných znalců, nýbrž spokojili se s oběma rozcházejícími se posudky. Samo nesplnění příkazu poslední věty prvého odst. § 126 tr. ř. není trestním řádem ohroženo zmatečností a lze tedy k výtce proti takovému výsledku posudku znalců přihlíželi jen za podmínek § 281, čís. 4 tr. ř., pro které si však stěžovatelé nezjednali předpoklad, neučinivše další návrh, a nemohou se proto dovolávali zmatku právě uvedeného. Za podání takového návrhu nelze pokládati všeobecný záznam zápisu o hlavním přelíčení, že za souhlasu stran byly opakovány před změněným senátem nalézacího soudu výsledky dosavadního průvodního řízení přečtením spisů a protokolu o hlavním přelíčení, ježto se tak stalo na počátku hlavního přelíčení a před podáním znaleckých posudků, o něž jde, a po výslechu znalců nezavdali obžalovaní ani jejich obhájce vhodnými návrhy podnět k postupu podle prvního odst. § 126 tr. ř.
Doličujíc důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. uvádí zmateční stížnost, že rozsudek zjistil, že O. byl stěžovatelům znám, že věděli, že jde o zboží dané mu do komise, tedy k dalšímu zcizení, že tedy věděli, že O. nabyl zboží poctivým způsobem a že cena, již za zboží O-ovi zaplatili, nepřichází v úvahu, poněvadž trhovci prodávají často zboží za cenu pod průměrnou hodnotou, často i za polovici obecné ceny.
Poslední část námitky není dolíčením hmotněprávního zmatku, neboť rozsudek nemá zjištění o způsobu prodeje zboží trhovci a jimi žádaných cen, takže zmateční stížnost vůbec nevychází, jak je povinna, ze zjištění rozsudku. Než ani předcházející vývody zmateční stížnosti neobstojí.
Podstatou přestupku § 477 tr. z. je, že někdo koupí věci, které svou povahou vzbuzují proti nabízejícímu podezření, že jsou odcizeny; předpokládá se tedy, že původ věcí je nejistý tak, že lze důvodně za to míti, že byly odcizeny, při čemž výraz »odcizení« nelze ztotožňovali s pojmem odcizení podle § 171 tr. z. (rozh. čís. 3745 Sb. n. s.). Jde-li — jako v souzeném případě — o věci dané do komise, nemusel by arciť jejich prodej sám o sobě býti zpronevěrou a jejich koupě koupí podezřelých věcí podle § 477 tr. z., když pocházely z poctivého komisního prodeje. Koupě taková nemůže se státi závadnou podle § 477 tr. z. ani tím, že si pak komisionář peníze za zboží stržené přivlastní, ano tu jde o činnost následující po koupi, která nemůže býti kupiteli na škodu. Jinak se však má věc, byl-li prodej komisního zboží zpronevěrou z toho důvodu, že komisionář prodal zboží na vlastní účet a tím si již přivlastnil svěřené mu zboží (srov. rozh. č. 1490, 3671, 3745 Sb. n. s.). Že v souzeném případě tomu tak bylo, vyplývá z toho, že O. vykročil z mezí příkazu svěřitelkou firmou P. mu daného tím, že prodal podle skutkových zjištění rozsudku látky v ceně 15000 Kč asi za 7000 Kč, tudíž značně pod cenou. Že povaha látek za takových okolností — třebas šlo o zboží, dané O. do komise— mohla se stěžovatelům zdáti podezřelou v tom směru, že jde o látky zpronevěřené, vysvítá z toho, že podle zjištění rozsudku jako obchodníci s látkami již v době koupě věděli, že kupují zboží za nápadně nízkou cenu.
Rozsudek poukazuje v té příčině zcela správně i na povinnost, uloženou obžalovaným podle § 476 tr. z., již nesplnili, ať již z nedbalosti či z jiného důvodu, majíce možnost dotázati se u firmy P. Z toho, co uvedeno, plyne, že rozsudek neposoudil po stránce právní věc nesprávně, když podřadil čin obžalovaných pod ustanovení § 477 tr. zák.

Citace:

čís. 5826. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 108-110.