NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17273.

Pojem »cena obilí« podle vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n.
Propachtovatel, který se při sjednání pachtovní smlouvy z doby před 15. červencem 1936 s pachtýřem dohodl, že se pachtovné vypočte podle prodejních cen obilí, při čemž však nedošlo k jiné dohodě o snížení ceny obilí o příspěvky pro obilní ústav (čl. I., odst. 2, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n.), má nárok na pachtovné vypočtené podle prodejních cen obilí, zmenšených o příspěvek pro obilní ústav.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1938, Rv I 3133/37.)
Pachtovní smlouvou ze dne 23. července 1935 propachtovala žalující obec K. žalovaným svůj zbytkový statek V. na dobu 12 let po sobě jdoucích, počínajíc dnem 1. prosince 1935 a končíc dnem 20. listopadu 1947. Jako pachtovné se žalovaní zavázali platiti rukou společnou a nedílnou ročně z každého hektaru zpachtovaného pozemku 187 Kč na hotovosti a cenu 300 kg pšenice a 300 kg ječmene. Pro přepočítání ceny pšenice a ječmene byl rozhodující průměr cen nejlepší české pšenice a nejlepšího českého ječmene Praha zaznamenaného na pražské plodinové burse předcházejícího měsíce před splatností pachtovného. Dále bylo v uvedené smlouvě ustanoveno, že vzpomenutou cenou se po dobu obilního monopolu rozumí monopolní cena obilní prodejní loco Praha a že pachtýři jsou povinni uznati za pravoplatnou cenu oznámenou pražskou plodinovou bursou, že se ujednané pachtovné počítá z celkové výměry propachtovaného statku mimo zastavěnou plochu, t. j. z výměry 117 ha 17 a že pachtovné je splatné v půlletních lhůtách předem, vždy nejdéle 1. října a 1. dubna každého roku bez jakékoliv, třebas i zákonné srážky. Konečně obsahovala pachtovní smlouva doložku, že pachtýři nemají po dobu pachtu práva žádati o jakoukoliv slevu pachtovného, a to z jakýchkoliv důvodů, že žalující propachtovatelka nemá oprávnění přiznati pachtýřům jakokoliv slevu a že ujednané pachtovné musí býti řádně v plné výši placeno. V měsíci září 1936 činila výkupní cena pšenice po celý měsíc 168 Kč 50 h a výkupní cena ječmene rovněž po celý vzpomenutý měsíc 126 Kč 50 h, a to cena nejlepší pšenice a nejlepšího ječmene. Pro měsíc září 1936 činila prodejní cena nejlepší pšenice 180 Kč a prodejní cena sladovnického (nejlepšího) ječmene 135 Kč 50 h. Podle vyhlášky Československé obilní společnosti uveřejněné v Úředním listě Československé republiky ze dne 18. července 1936 činila výše příspěvků podle § 13 vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. v novém znění u 1 q pšenice 18 Kč a u 1 q ječmene 11 Kč. Ježto žalovaní zaplatili na pachtovném splatném ke dni 1. října 1936 téhož dne hotově 40 000 Kč a dne 16. listopadu 1936 18 149 Kč 30 h a žádal i žalobkyni o počítání pachtovného podle výkupních cen ve smyslu vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n., domáhá se žalující obec na žalovaných žalobou podanou dne 1. dubna 1937 zaplacení částky 9050 Kč 60 h (v čemž jsou zahrnuty smluvené 7% úroky od 1. října do 16. listopadu 1936 z 26 734 Kč 50 h a od 16. listopadu 1936 do 1. dubna 1937 z 8819 Kč 19 h) jako nedoplatku pachtovného splatného ke dni 1. října 1936, tvrdíc, že pachtovné za pachtovní rok 1936-1937 činí z jednoho hektaru propachtovaného statku dle monopolní prodejní ceny v hotovosti 187 Kč, dále cenu 300 kg pšenice po 180 Kč dle úředního záznamu pražské plodinové bursy v měsíci září 1936, tudíž 540 Kč, a cenu 300 kg ječmene po 135 Kč 50 h dle téhož záznamu, tudíž 406,50 Kč, celkem tedy z jednoho hektaru 1133 Kč 50 h a ze 117 ha 75 a úhrnem 133 469 Kč, takže polovice pachtovného splatného dne 1. října 1936 činí 66 734 Kč 50 h. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Vládní nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n. mění § 3 vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. takto: »Mají-li se závazky ze soukromoprávních jednání plniti podle výše cen obílí (pšenice, žita, ječmene, ovsa a kukuřice), rozumějí se po dobu účinnosti vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. a předpisů je měnících nebo doplňujících cenami tohoto obilí, pokud se strany jinak nedohodnou, výkupní ceny toho kterého druhu obilí, stanovené podle právě uvedených vládních nařízení, zvýšené o možné dobové příplatky. Pokud jsou při dodávkách obilí Československé obilní společnosti stanovené zvláštní příspěvky podle § 13 vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. ve znění předpisů je měnících nebo je doplňujících, snižuje se, nedohodnou-li se strany jinak, v případech uvedených v odstavci předešlém cena o výši příspěvku odpovídajícího příslušnému množství toho neb onoho druhu obilí; při tom nerozhoduje, zda zavázaný odvádí obilí Československé obilní společnosti čili nic. Ustanovení odst. 2 platí též pro pachtovní smlouvy, na něž se vztahuje vládní nařízení ze dne 19. června 1936 č. 168 Sb. z. a n. o úpravě pachtovného při zemědělských pachtech.« Podle čl. II vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. se jeho ustanovení týkají jen takových soukromoprávních jednání, která se stala do dne jeho účinnosti. Pachtovní smlouva, o níž ve sporu jde, jest posuzovati podle předpisů vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., ježto jde o plnění závazků ze soukromoprávního jednání podle výše cen obilí a smlouva byla uzavřena dne 23. července 1935, tudíž před 15. červencem 1936, kdy nabylo účinnosti ono vládní nařízení. Ježto vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. v čl. I odst. 1 výslovně praví, že se cenami obilí při plnění závazků ze soukromoprávních jednání rozumějí výkupní ceny, »pokud se strany jinak nedohodnou«, je zřejmé, že jde o změnu všech předchozích smluv a že jiná dohoda může se státi teprve po účinnosti dotčeného vládního nařízení. Vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. mělo za účel, jak plyne z důvodové zprávy k němu, vyhověti opětovným přáním, že míra závazků vyjádřených podle ceny obilí má se posuzovati jen podle jedné ceny a že tou jest cena výkupní vzhledem na to, že pachtýři dostávají též v dodávkách obilí pouze cenu výkupní. Tato myšlenka byla již vyjádřena ve vlád. nař. č. 168/1936 Sb. z. a n. Rovněž i srážka zvláštních příspěvků podle § 13 vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. přísluší žalovaným podle čl. I, odst. 2, vlád. nař. č. 218/1936 Sb.
Civilní rozhodnutí XXL 16 z. a n., ježto mezi stranami rozepře nedošlo k žádné další nehodě. Podle pachtovní smlouvy nemají nájemci po dobu pachtu práva žádatí o jakoukoliv slevu pachtovného, avšak toto ustanovení nevylučuje, aby pachtýři trvali pro sebe na působnosti vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n., ježto nežádali o slevu pachtovného, nýbrž pouze o počítání pachtovného podle výkupních cen podle právě uvedeného vládního nařízení, a na to měli právo. Dospěl proto soud k přesvědčení, že žaloba není odůvodněna, ježto žalovaní zcela zaplatili ve smyslu pachtovní smlouvy, pro níž platí ustanovení vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n., pachtovné podle výkupní ceny po srážce zvláštních příspěvků. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek. Důvody: Odvolatelka se mýlí, snaží-li se dovoditi, že účelem vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n. bylo pouze vyložiti pojem cen obilí a nikoliv též účel snížiti všeobecně pachtovné. Takový výklad je v rozporu se zněním uvedeného vládního nařízení, neboť řečené nařízení, jež nabylo účinnosti dne 15. července 1936, slovy »mají-li se plniti závazky ze soukromoprávních jednání podle výše cen obilí« a ostatními svými ustanoveními, zejména čl. II, jasně vyjadřuje, že všechny závazky, jež se staly splatnými po 15. červenci 1936 a jež plynou ze soukromoprávních jednání nastalých do 15. července 1936 (nikoliv po tomto dnu), mají-li se plniti podle cen obilí (ať bursovních, prodejních, neb jakýchkoliv jiných), nutno rozuměti jen ceny nákupní. Tím byl nejen vyloučen pojem cen obilí, smluvených soukromoprávními jednáními do 15. července 1937, ale bylo tím i vysloveno, že má býti plněno jen podle cen výkupních. To, že k uzavření smlouvy došlo dne 20. července 1935, tudíž za účinnosti vládního nařízení č. 280/1934 a vůbec za účinnosti vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. je pro souzený spor právně bezvýznamné. Vždyť ustanovení čl. II vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. bezvýhradně praví, že se týká soukromoprávních jednání, která se stala do 15. července 1936, a nemá zření na to, že v době od 14. července 1934, kdy nabylo účinnosti vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n., do 30. června 1937 byla smluvcům a zejména žalovaným známa existence dvojích cen, t. j. cen výkupních a prodejních. Z toho je zřejmé, že zákonodárce takové případy postihl úmyslně, takže původní vůle smluvců při uzavřeni pachtovní smlouvy není rozhodující. Pokud se odvolatelka dovolává ustanovení zák. č. 168/1936 Sb. z. a n., činí tak nepřípadně, ježto se vzpomenutá zvláštní ustanovení týkají úpravy pachtovného, jež bylo ujednáno před 1. červencem 1934 (§§ 1 a 8 uved. zák.) a nikoliv na př. soukromoprávních jednání nastalých v době od 1. června 1934 do 15. července 1936. A jen o takový případ tu jde, neboť je žalováno o závazek, jehož splatnost nastala 1. října 1936, který vznikl ze soukromoprávního jednání nastalého dne 20. června 1935 a při němž bylo smluveno plnění podle výše cen obilí. Proto souhlasí odyolací soud se správným právním závěrem prvého soudu, na jehož vývody odvolatelkou nevyvrácené odkazuje. Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby v rozsahu zrušení znovu rozhodl.
Důvody:
Podle § 3 vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. se bursovními cenami obilí měl rozuměti, pokud se smluvci jinak nedohodnou, aritmetický průměr výkupních a prodejních cen, stanovených podle vlád. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. Uvedené ustanovení změnilo čl. I, odst. 1, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., jenž praví, že se cenami obilí rozumějí po dobu trvání obilního monopolu výkupní ceny zvýšené o dobové příplatky, pokud se smluvci jinak nedohodnou. Podle důvodové zprávy k vládnímu nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n. vyhovuje tato změna opětovným přáním, že míra závazků se má posuzovati jen podle jedné ceny, a tou jest cena výkupní a nikoliv cena vyplývající z průměru mezi cenou výkupní a prodejní, poněvadž systém dvojích cen obilních vytvořil teprve obilní monopol. Účelem vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n. bylo, aby byl autenticky vyložen pojem »cena obilí« a stanovena jednotná cena obilí pro ty případy, v nichž se smluvci bez bližšího určení domluvili, že se bude platiti cena toho neb onoho druhu obilí, v nichž však nebylo určeno, jaká cena to má býti. Tomu nasvědčuje účel i znění čl. I, odst. 1, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n., jež stejně jako vládní nařízení č. 280/1934 Sb. z. a n. užívá obratů: »rozumí se« a »pokud se strany jinak nedohodnou«. V souzeném případě byla pachtovní smlouva uzavřena dne 23. července 1935, tedy v době, kdy byl již zaveden obilní monopol. Obě strany věděly, že existují výkupní a prodejní ceny obilí a dle oprávnění ve vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. jim vyhrazeného výslovně se dohodly, že po dobu trvání obilního monopolu nemá se vzíti za podklad aritmetický průměr dvou cen, o němž mluvilo vládní nařízení č. 280/1934 Sb. z. a n., účinné v době uzavření pachtu, nýbrž ceny prodejní. Poněvadž taková úmluva nebyla nedovolena ani podle § 3 vlád. nař. č. 280/1934 Sb. z. a n. a jest dovolena i podle vládního nařízení č. 218/1936 Sb. z. a n., a poněvadž obě strany přesně určily a vyložily za platnosti na prvém místě uvedeného vládního nařízení, na jakém podkladě se mají počítati obilní ceny k vůli placení pachtovného, nemá na tuto jejich úmluvu vliv ustanoveni čl. I, odst. 1, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n.
Jinak však se má věc s příspěvky Obilnímu ústavu podle čl. I, odst. 2, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. Podle důvodové zprávy bylo toto opatření učiněno vzhledem na zamýšlenou novelisaci vládního nařízení o obilním monopolu proto, aby zvláštní příspěvky, které budou vybírány při dodávání obilí a o které se efektivně snižují stanovené ceny, nebyly brány v úvahu při vypočtení cen obilí. Opačná dohoda stran jest podle čl. I, odst. 2, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. ovšem dovolena, avšak v souzeném případě strany ani dodatečně se nedohodly, aby tyto příspěvky nebyly odpočteny. Když tedy strany nic neumluvily
16* o tom, která z nich má hradiiti možné příspěvky pro Obilní ústav, platí předpis čI. I, odst. 2, vlád. nař. č. 218/1936 Sb. z. a n. a cena obilí se snižuje o výši těchto příspěvků, které byly zavedeny vládním nařízením č. 219/1936 Sb. z. a n.
Ustanovení odst. III pachtovní smlouvy, že žalovaní nemají práva žádati za slevu pachtovného, se nevztahuje na případ, že zákonným předpisem bude něco zařízeno, jak se to právě stalo u příspěvků pro Obilní ústav. Tyto příspěvky, o jejichž placení strany ani při uzavření pachtovní smlouvy, ani v pozdější době se nedohodly, musejí býtí sraženy z ceny obilí, která má býti brána za podklad placení pachtovného.
Žalující propachtovatelka má tudíž nárok na pachtovné vypočtené podle prodejních cen obilí a nikoli podle cen výkupních, musí si však nechati odpočísti příspěvky pro Obilní ústav.
Prot nejsou žalovaní pachtýři povinni zaplatiti žalující propachtovatelce celou zažalovanou částku 9050 Kč 60 h, vypočtenou podle prodejních cen bez odečtení příspěvků pro Obilní ústav, nýbrž částku sníženou o příspěvky, které musily býti každým zemědělcem, odvádějícím obilí domácího původu, placeny Obilnímu ústavu podle vládního nařízení č. 219/1936 Sb. z. a n. a vyhlášky československé obilní společnosti ze dne 16. července 1936, č. 4/III (Úřední list ze dne 18. července 1936, č. 16).
Odvolací soud při svém odchylném právním názoru se nezabýval otázkou, kolik činí nedoplatek pachtovného vypočteného správně podle uvedené směrnice, a proto musil býti napadený rozsudek zrušen (§ 510, odst. 1, c. ř. s.).

Citace:

č. 17273. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 260-264.