Č. 5226.


Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Nss není příslušný rozhodovati o námitce vznesené ve sporu o souhlas k odloučení části zabrané půdy, že nejsou dány předpoklady § 31 náhr. zák.
(Nález ze dne 17. prosince 1925 č. 24333.)
Věc: Obec Ř. proti státnímu pozemkovému úřadu stran odepření svolení k odstoupení části parcely. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — —
Předmětem řízení správního v první instanci byla žádost obce Ř., aby bylo schváleno prohlášení vlastníka velkostatku Horní a Dolní L. s Ř., jímž svoluje se k tomu, aby část parcely č. kat. 317 v Ř., k velkostatku tomu knihovně připsané, pokud tvoří parcelu č. kat. 1011, byla zapsána jako veřejná cesta do seznamu veřejného statku obce Ř. Žal. úřad v nař. rozhodnutí, jehož enunciát a důvody nutno posuzovati jako jeden celek, vyslovil, že žádosti stěžující si obce podle § 7 záb. zák. nevyhovuje, a to proto, že nemovitost, o niž jde, byla skutečně již státem převzata, což brání judikující činnosti stpú-u podle § 7 záb. zák., a — odpovídaje na obsah stížnosti k němu podané — prohlásil, že by nemohl ani v zastoupení státu parcelu tu převzavšího, právo vlastnické stěžující si obce na parcelu onu uznati, ježto stojí tomu v cestě předpis § 31 náhr. zákona.
Že by pozemek ten nebyl převzat státem, a že by okolnost ta nemohla býti důvodem pro odepření žádaného svolení dle § 7 záb. zák., stížnost nenamítá, ani jiných námitek s hlediska § 7 záb. zák. nečiní; brání proto předpis § 18 zák. o ss, aby se nss nař. rozhodnutím po této stránce zabýval.
Námitky stížnosti, jimiž stěžující si obec snaží se dovoditi, že nejsou dány předpoklady zákonného předpisu § 31 náhr. zákona, o němž se žal. úřad v nař. rozhodnutí zmínil, musil nss již proto odmítnouti jako nepřípustné, ježto rozhodování o tom, lze-li se domáhati uznání práva vlastnického k nemovitostem převzatým vůči státu, resp. osobám, jimž dostalo se nemovitostí těch přídělem, patří před řádné soudy (§ 31 náhr. zákona), a jest proto také v té příčině kognice nss-u vyloučena dle § 3a zák. o ss.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
Č. 5226. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 713-714.