Čís. 1117.
Pro zachování lhůty § 575, odstavec třetí, c. ř. s. stačí, bylo-li v ni
o exekuci zažádáno, třebas nebyla vinou výkonného orgánu vykonána.
(Rozh. zc dne 8. července 1921, R I 815/21.)
Usnesením ze dne 8. října 1920 bylo povinné straně uloženo vyklizení
bytu do 8. února 1921, exekuční návrh podán byl dne 11. února 1921.
exekuce povolena dne 16. února 1921, výkonný organ však od ní upustil
bez souhlasu vymáhajícího věřitele. Opětný exekuční návrh zc dne 13. května 1921 soud prvé stolice zamítl pro opožděnost. Rekursní soud uložil prvému soudu, by o návrhu znovu rozhodl. Důvody: Zamítaje návrh vymáhající strany nevzal soud prvé stolice zřetele k tomu,
že tato již dne 11. února 1921, tedy v čas, podle § 575 odstavec třetí c. ř. s.,
návrh na vyklizení bytu, o který jde, učinila, neboť usnesením ze dne
8. října 1920 bylo povinné straně uloženo vyklizení jeho pod exekucí do
8. února 1921, takže návrh onen podán byl ještě před uplynutím 14denní
lhůty, v cit. § ustanovené. Vymáhající strana v povolené jí usnesením ze
dne 16. února 1921 exekuci také pokračovala a nestalo se její vinou, že
vyklizení vykonáno nebylo, uváží-li se, že výkonný orgán od něho bez
jejího zakročení upustil, třebaže jeho postup správným uznati nelze, a že
první soudce usnesením ze dne 19. února 1921 upuštění to schválil. V tom,
že do usnesení tohoto vymáhající stranou stížnost podána nebyla, nelze
po názoru soudu rekursního ještě spatřovati nenáležité pokračování v exekuci neb upuštění od ní stranou vymáhající. Důvod, kterého první soudce
k zamítnutí návrhu použil, správným a zákonu odpovídajícím uznati nelze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje věci i zákonu; vývody stěžovatelovy
nejsou způsobilé, aby vyvrátily jeho správné odůvodnění. Jest sice pravdou, že exekuce vyklizením bytu, navržená 11. února 1921, povolená 16. února 1921, zůstala vinou výkonného orgánu dne 19. února neprovedena,
a že vymáhající veřitelka, ač o tomto neprovedení exekuce byla dne
21. února 1921 zpravena, nepodala ani stížnost, ani neučinila návrhu na
opětný výkon povolené exekuce, a že teprve dne 13. května 1921 exekuční
návrh opětovala, to však vykonatelnosti exekučního titulu na závadu býti
nemůže. § 575 odstavec třetí c. ř. s. výslovně stanoví, že soudní výpověď
pozbývá účinnosti, pakli do 14 dnů po uplynutí lhůty, stanovené k vyklizení bytu, nebyla vymáhajícím věřitelem navržena exekuce na vyklizení
bytu. Usnesením ze dne 8. října 1920 byla vymáhající včřitelce povolena
proti povinnému soudní výpověď, a když táž dne 11. února 1921 exekucí
o vyklizení bytu toho zakročila, zachránila tím vykonatelnost zmíněného
usnesení, výpověď povolujícího. Pakli vymáhající věřitelka opětný návrh
exekuční učinila až teprve při nejblíže příští stěhovací lhůtě, nelze z toho
důvodně usuzovati, že se mlčky vzdala nároku na vyklízení bytu, z exekučního titulu pro ni vyplývajícího a že tím svolila mlčky k obnovení
nájemního poměru mezi ní a povinným (relocatio tacita), neboť zákon nežádá, aby vymáhající věřitel k zachování svého práva exekučního činil
exekuční návrh každých 14 dnů, nýbrž vyslovuje pouze požadavek, aby
tak učinil pouze jednou v prvé 14denní lhůtě po uplynutí času k vyklizení bytu stanoveného.