NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 11459.

Živnostenské právo: * K průkazu způsobilosti pro nastoupení živnosti výroby cementového zboží podle zák. č. 49/1927 Sb. nestačí zaměstnání při výrobě cementového zboží u stavitele, mistra zednického nebo kamenického, který nemá zvláštního oprávnění k živn. výrobě cementového zboží.
(Nález ze dne 2. října 1934 č. 17080.)
Věc: František P. ve Z. proti zemskému úřadu v Praze o průkaz způsobilosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 12. března 1931 nevzal okr. úřad v Pardubicích na vědomí opověď st-lovu, že bude provozovati živnost výroby cementového zboží a umělého kamene se stanovištěm ve Z. podle § 13 živn. ř. a podle § 2 zák. č. 49/1927 Sb. V důvodech uvedeno: »Jako doklad o průkazu způsobilosti předkládá žadatel následující vysvědčení: vysvědčení, vystavené architektem D. z Č., podle něhož byl zaměstnán po dobu 5 měsíců jako stavbyvedoucí, vysvědčení firmy K. a Ing. V., podle něhož byl zaměstnán jako stavby- a dílovedoucí v cementárně zmíněného podnikatelství staveb po dobu 3 let a 1/2 měsíce; vysvědčení podnikatelství staveb Petr K., podle něhož byl stejně zaměstnán po dobu 1 1/2 roku a konečně vysvědčení stavitele Karla B. v P., kde byl zaměstnán jako cementářský dělník po dobu 2 let. Těmito doklady nepodal průkazu způsobilosti podle § 14 odst. 2 živn. ř., ani není osvobozen od podání průkazu způsobilosti podle § 2 zák. č. 49/1927 Sb., poněvadž neprokázal, že byl po dobu 5 let zaměstnán v živnosti výroby cementového zboží. Zaměstnání při výrobě cementového zboží v živnosti stavitelské nemůže tento průkaz nahraditi.« Zároveň bylo podle § 13 živn. ř. zakázáno provozování živnosti.
V odvolání vytýkal st-l, že zák. č. 49/27 Sb. v § 1 výslovně rozeznává dva druhy živností výroby cementářského zboží, a sice jednak živnost samostatnou, jednak živnost jako součást živnosti stavitele, zednického mistra a pod.; podle § 2 není od průkazu způsobilosti osvobozen ten, kdo byl zaměstnán jen v živnosti kategorie první, nýbrž ustanovení mluví všeobecně o živnosti výroby cementového zboží a vztahuje se na obě kategorie.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zem. úřad v Praze podanému odvolání z těchto důvodů: »Paragrafem 1 zák. č. 49/1927 Sb. byla živnost vý- roby cementového zboží prohlášena za živnost řemeslnou. Podle § 2 cit. zák. jsou od průkazu způsobilosti osvobozeni ti, kdož do doby účinnosti tohoto zákona byli zaměstnáni v živnosti výroby cementového zboží jako učni neb pomocníci, prokáží-li pětileté zaměstnání v této živnosti; do tohoto pětiletí včítá se i doba ztrávená v tomto zaměstnání po účinnosti tohoto zák. Na doklad své způsobilosti předložil st-l určitá vysvědčení v rozhodnutí blíže vyznačená. Tato vysvědčení nepřicházejí však pro podání průkazu způsobilosti v úvahu, neboť uvedené firmy ne- měly živn. list na živnost výroby cementového zboží. Výrobu cementového zboží stavebními živnostníky podle § 1 zák. č. 49/1927 Sb. dlužno považovati za pouhou činnost pomocnou, nikoli za živnost, a nelze tedy dobu ztrávenou u stavebních živnostníků započítati do průkazu způsobilosti pro živnost výroby cementového zboží a umělého kamene.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Paragraf 1 zák. č. 49/1927 Sb. prohlásil živnost výroby cementového zboží, pokud není provozována pro potřebu vlastní živnosti staviteli, zednickými a kamenickými mistry, za živnost řemeslnou. Slova »pokud není provozována« nevztahují se na slovo živnost, nýbrž na »výrobu cementového zboží«; zákonodárce tím dal najevo, že výrobu cementového zboží provozovanou staviteli, zednickými a kamenickými mistry v rámci a pro potřebu vlastní živnosti stavitelské, zednické a kamenické, nepokládá za provozování samostatné živnosti výroby cementového zboží, nýbrž za pomocnou činnost v rámci hlavní živnosti podle § 37 živn. ř. Nerozeznává tudíž citovaný § 1 dvě živnosti výroby cementového zboží, totiž jednak samostatnou živnost řemeslnou a živnost obsaženou již také v živnosti stavitelské, zednické a kamenické, jak za to má stížnost. Tím nenastala také v tomto směru žádná změna vůči právnímu stavu před vydáním zák. č. 49/27 Sb., neboť i tehdy existovala již svobodná živnost výroby cementového zboží, která nyní byla prohlášena za řemeslnou, kdežto stavitelé atd. ji prováděli právě jen jako činnost pomocnou v rámci a pro potřebu své živnosti ve smyslu § 37 živn. ř. Stanoví-li pak § 2 zák. č. 49/27 Sb., že od průkazu způsobilosti jsou osvobozeni ti, kdož ..... byli zaměstnáni v živnosti výroby cementového zboží jako učni nebo pomocníci, prokáží-li pětileté zaměstnání v této živnosti, je již podle slovního výkladu zřejmo, že zákon má na mysli toliko zaměstnání v živnosti v přesném slova smyslu, neboť jinak by neužíval výrazu v »živnosti«, nýbrž »při výrobě cementového zboží«.
Jest nesporno, že st-l se nevykázal vysvědčeními o pětiletém zaměstnání v živnosti výroby cementového zboží, ježto firmy, u nichž byl zaměstnán, neměly takového živn. listu, nýbrž provozovaly onu výrobu toliko pro potřebu své živnosti stavitelské, a nelze proto výrok žal. úřadu uznati nezákonným, když tato vysvědčení neuznal za dostačující průkaz způsobilosti. Vzhledem k tomu není však také vadou řízení, když žal. úřad nezkoumal rozsah výroby cementového zboží oněmi firmami, neboť okolnost tato jest vzhledem ke znění zákona bez právního významu.

Citace:

č. 11459. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 283-285.