Čís. 2349.

Vymohl-li si kupitel proti liknavému prodateli exekuční titul na dodání zboží, nemůže, nevedla-li pak exekuce к cíli, domáhati se jako interese (§ 368 ex. ř.) náhrady abstraktní škody podle čl. 357 obch. zák., nýbrž jen náhrady zisku, jehož by byl v případě dodání zboží při řádném obchodování docílil.
(Rozh. ze dne 6. března 1923, Rv I 985 22.) Žalovaná firma byla právoplatně uznána povinnou, dodati žalující 1300 kg tabulového klihu po 9 Kč za 1 kg, a ježto své povinnosti nedostála, vedla na ni žalující v červenci 1921 exekuci, jež zůstala bezvýslednou. Domáhala se proto žalující zaplacení 14 950 Kč, jež vyplývaly z rozdílu mezi cenou umluvenou a cenou klihu v červenci 1921. Oba nižší soudy vyhověly žalobě jen co do 1404 Kč, majíce za to, že ušlý zisk, žalobcem požadovaný, sluší přiřknouti pouze v mezích občanského zisku, který obchodník při dalším zcizení zboží nad cenu nákupní vzhledem na obchodní režii a na všeobecné hospodářské poměry sobě zjednati smí, který tedy odpovídá co do výše mravním zásadám v obchodu platícím, a nepříčí se zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Podle §u 368 ex. ř. nejsou ustanovením třetího oddílu ex. ř. dotčeny nároky vymáhajícího věřitele na náhradu interese pro nesplnění dlužníkova závazku nebo na náhradu škody tím způsobené. Touto žalobou nedomáhá se žalobce náhrady konkrétní škody a může přijíti tedy v úvahu jen nárok na náhradu interese, jež žalobci z důvodu nesplnění smlouvy po bezvýsledné exekuci přísluší. Žalobce vypočítává toto interese způsobem, v čl. 357 obch. zák. vytčeným. Avšak neprávem. Ustanovení tohoto článku předpokládá, že kupujícímu příslušela práva, v čl. 355 obch. zák. uvedená, a že se podle čl. 356 nebo 357 obch. zák. rozhodl žádati na prodateli náhradu škody místo plnění. To se v tomto případě nestalo. Žalobce nežádal náhradu škody, nýbrž dodání zboží, tedy plnění a když mu byl nárok ten právoplatně přiřknut, vedl k vymožení jeho exekucí. Tím pozbyl nároku na náhradu škody podle čl. 355 obch. zák. a tudíž i nároku na určení této škody podle čl. 357 obch. zák., neboť obě tato ustanovení nutno vykládati v jejich souvislosti. Interese, které žalobci po bezvýsledné exekuci podle §u 368 ex. ř. přísluší, jest tedy posuzovati nikoli podle čl. 357 obch. zák., nýbrž podle všeobecných zásad o náhradě škody (§ 1323 obč. zák. a čl. 283 obch. zák.) a žalobci, jenž svůj zájem jinak blíže nekonkretisuje, přisouditi onen ušlý zisk, kterého by byl v případě splnění závazku žalovaným při řádném obchodování dosáhl. Tento zisk činí podle zjištění prvého soudu, jež odvoláním napadeno nebylo, částku nižšími stolicemi žalobci přiznanou. Vyšší zisk záležející v rozdílu mezi cenou smluvenou a cenou platnou dne 8. července 1921 ve smyslu čl. 357 obch. zák., který předpokládá poměry normální, není odůvodněn a byl by využitkováním mimořádných poměrů válkou vyvolaných, které panovaly, jak známo, ještě v roce 1921, v němž ceny všech potřeb byly nejvyšší a též proti roku 1919 abnormální. Že by byl žalovaný s nedodaným zbožím spekuloval a že by byl sám docílil zisku vyššího nebo dokonce zisku požadovaného žalobou, nebylo tvrzeno ani dokázáno. Žalovanému nemůže býti také na újmu, že se vyhýbal vyšší ztrátě, než jakou mu zákonem stanovené meze nároků žalobcových ukládají.

Citace:

Č. 2349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 392-393.