Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3678.


Pro nárok proti obci o náhradu škody, ježto neopatřila vykopávku výstražnou svítilnou, jest přípustným pořad práva.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1924, R I 199/24.)
Proti žalobě na obec o náhradu škody, již prý žalobce utrpěl pádem na neosvětleném chodníku, jenž byl obcí za příčinou provádění prací vodovodních a plynovodních rozkopán, namítla žalovaná obec nepřípustnost pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Žalobce opírá nárok na náhradu škody nikoliv jen o zanedbání předpisů silniční a bezpečnostní policie žalovanou obcí, nýbrž v prvé řadě, jak ze žaloby vychází, o to, že žalovaná obec, provádějíc práce na svých podnicích — vodovodu a plynovodu — chodník vytrhala a jej opět do pořádku nedala, místa svítilnou nebo jiným výstražným znamením neoznačila, takže žalobce dne 24. února 1923 o 1/2 7. hodině večer na místě tom pádem úraz utrpěl, a tím žalobcovu škodu zavinila. Žalovaná obec přiznala, že na vodovodu opravu prováděla, namítá však, že chodník, pokud to následkem silného mrazu možno bylo, dala do pořádku. Tento závazek žalované obce, od něhož žalobce neupustil, neplyne z veřejnoprávního předpisu ohledně péče o bezpečnost osoby a majetku, a ohledně péče o udržování silnic, cest a veřejných prostranství (§ 28 čís. 2 a 3 čes. obec. zř.) a žalobce opírá jej o to, že žalovaná obec jako kdokoliv jiný předpisů třicáté hlavy obč. zák. nešetřila a proto náhradou jest povinna. Rozhodnutí této otázky není podle §u 37 obec. zříz. čes. vyhrazeno předchozímu rozhodnutí příslušného politického úřadu, nýbrž náleží nárok na náhradu škody o důvod takový opřený dle §u 1338 obč. zák. vyříditi pořadem právním.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje v podstatě zákonu a stavu věci. Zcela právem poukazuje k tomu, že žalující strana neodvozuje žalobní nárok z veřejnoprávní povinnosti obce, udržovati místní policii, nýbrž ze soukromoprávní její povinnosti jako podnikatelky stavby. V této vlastnosti nezachovala se podle názoru žalobcova žalovaná strana podle své povinnosti, založené jednak na všeobecném ustanovení §u 1297 obč. zák., podle něhož má každý vynakládati péči, jaká při průměrných schopnostech může býti vynaložena, jednak na zvláštním předpisu §u 380 tr. zák., podle něhož jest při provádění staveb opatřiti výstražné svítilny. Povinnost obcí, šetřiti oněch opatrností, nelze zařaditi mezi úkoly, jim z veřejnoprávních důvodů při výkonu místní policie, zejména §em 28, čís. 2 a 3 ob. zř. uložené, neboť táž povinnost stihá i osoby soukromé a nestává se veřejnoprávní povinností proto, že jde o stavbu, kterou provádí obec, aneb že ji provádí na vodovodu aneb plynovodu, tedy podnicích, s kterými ovšem jsou spjaty též jisté důležité zájmy veřejné. Ty se pojí zpravidla ke všem úkolům obecním, jak veřejnoprávním, tak i soukromoprávním, již pro jejich hospodářský význam pro poplatnictvo obce, ale nemění ničeho na soukromoprávní povaze úkolů, o které právě jde.
Citace:
č. 3678. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 485-486.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).