Čís. 15582.

Slyšení účastníků podle § 125 nesp. pat. nemusí se státi soudem samým, stačí, že se stalo notářem jako soudním komisařem.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1936, R II 231/36.) Po skončení pozůstalostního řízení zažádala pozůstalé vdova, aby v pozůstalostním řízení bylo pokračováno, protože prý našla testament zůstavitelův. Prvý soud postoupil proto spisy notáři k projednání, avšak notář vyslechnuv zákonné dědice (mimo pozůstalou vdovu) předložil spisy soudu s tím, že tito zákonní dědicové platnost testamentu popírají a na svých dědických přihláškách ze zákona trvají. Prvý soud poukázal pak podle § 126 nesp. pat. pozůstalou vdovu s jejím nárokem na zjištění platnosti testamentu na pořad práva proti odporujícím dědicům ze zákona a odůvodnil svoje usnesení tím, že vnitrní platnost domnělého testamentu jest pochybná. Rekursní soud nevyhověl rekursu pozůstalé vdovy do tohoto rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu pozůstalé vdovy a v otázce zmatečnosti podle § 41, odst. 2 g) zák. čís. 100/31 pro porušení zásady slyšeti účastníky před rozhodnutím, uvedl v
důvodech:
Podle § 41, odst. 2 písm. g) zákona č. 100/31 Sb. z. a n. jest důvodem zmatečnosti, byla-li porušena zásada o nutnosti slyšeti účastníky před rozhodnutím. Tato zásada je provedena v § 18, odst. 2 téhož zákona, kde jest nařízeno, že všemi účastníkům jest dáti příležitost, by se o věci vyjádřili, a to zpravidla ústně. Soud však může podle okolností oznámiti účastníku písemně stav věci a vyžádati si vyjádření písemné. Jestliže tudíž v souzeném případě stěžovatelka sama učinila návrh na obnovu, správně pokračování v pozůstalostním řízení, protože nalezla dopis, jejž pokládá za testament, a když z tohoto domnělého testamentu se přihlásila, naproti čemuž ostatní zákonití dědicové před notářem jako soudním komisařem se vyjádřili, že předložený dopis za testament neuznávají, a když pak soud — a nikoli notář — rozhodl ve smyslu § 126 nesp. pat., nebyl porušen předpis o nutnosti slyšeti účastníky, neboť k řádnému slyšení účastníků nařízenému v § 125 nesp. pat. není třeba, aby slyšení to nezbytně se stalo před soudem samým. Jestliže někteří dědicové nebyli při jednání osobně přítomni, nýbrž byli zastoupeni svými plnomocníky, nebyla tím zásada slyšeti účastníky porušena, neboť podle § 8 zákona č. 100/31 Sb. z. a n. účastníci mohou v nesporném řízení vždy jednati sami nebo zmocněncem, a nelze nahlédnouti, proč by k vyjádření podle § 125 nesp. pat. museli zmocněncům uděliti zvláštní plnou moc.

Citace:

Čís. 15582.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1055-1056.