Čís. 2481.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
»Ustanoveními platnými pro odvolací líčení proti rozsudkům soudů okresních« ve smyslu §u 28 (4) zákona jsou nejen §§y 469 a násl. tr. ř., nýbrž i §§y 463 až 468 tr. ř.
Ani proti odvolání z rozsudku o přestupku podle §u 6 novely není přípustno podati odvod (§ 467 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 17. září 1926, Zm I 367/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Usnesením zemského trestního soudu v Praze ze dne 29. ledna 1926 a usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 9. února 1926 porušen byl zákon v předpisu čtvrtého odstavce §u 28 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n. ve spojení s §em 467 tr. ř. — Čís. 2481 —
524
Důvody:
V soukromé trestní věci Josefa S-y proti Josefu B-ovi pro přestupek §u 6 tisk. novely ze dne 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n. (zanedbání povinné péče) ohlásil obžalovaný do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 4. ledna 1926, jímž byl odsouzen pro onen přestupek, odvolání, vyžádav si zároveň opis rozsudku. Na to pak podal provedení odvolání dne 27. ledna 1926. Ježto provedení podal toliko v jednom vyhotovení, byl vyzván, by předložil do tří dnů stejnopis provedení. Proti tomuto vyzvání podal obhájce obžalovaného stížnost k vrchnímu zemskému soudu v Praze, ve které dovozoval, že podle §u 28 posl. odst. tisk. novely jde tu o přestupkové řízení odvolací, při němž nepřichází v úvahu ustanovení §u 294 odst. druhý, nýbrž §u 467 tr. ř., a že tedy v řízení přestupkovém se odvolání odpůrci nesděluje a že odvod na odvolání jest nepřípustný. Rozhodnutím vrchního zemského soudu v Praze ze dne 9. února 1926 nebylo však stížnosti vyhověno. Rozhodnutí to odůvodněno jest tím, že podle §u 28 tisk. nov. rozhoduje o onom přestupku sborový soud prvé stolice sestávající že tří soudců, takže napadené usnesení jest ustanovením §u 294 odst. druhý zákonně odůvodněno; ustanovení čtvrtého odst. §u 28 tisk. nov., podle něhož se o odvolání jedná podle ustanovení platných pro odvolací líčení proti rozsudkům soudů okresních, že není stanovisku v napadeném usnesení hájenému nijak na úkor.
Oním vyzváním zemského trestního soudu a stížnost do něho zamítajícím usnesením vrchního zemského soudu v Praze porušen byl zákon. Podle §u 28 tiskové novely, čtvrtý odst., rozhoduje o odvolání z rozsudku sborového soudu první stolice, vyneseném o přestupku podle §u 6 nov. třemi soudci (odst. druhý) s konečnou platností sborový soud druhé stolice, jenž o něm jedná podle ustanovení platných pro odvolací líčení proti rozsudkům soudů okresních. Řízení o opravných prostředcích proti rozsudkům soudů okresních upraveno jest ve IV. dílu dvacáté šesté hlavy tr. ř. I když vlastní líčení před odvolací stolicí upraveno jest v §§ech 469 a násl., a tisková novela zvláštního předpisu v tom směru neobsahuje, nemůže býti pochybno, že pod »ustanoveními platnými pro odvolací líčené proti rozsudkům soudů okresních (§ 28 (4) nov.) rozuměti jest i §u 469 tr. ř. předcházející předpisy IV. dílu oné hlavy tr. ř. Všeliké pochybnosti o tom vylučují předpisy §§ů 469 a násl. tr. ř. svým obsahem, ježto na četných místech dovolávají se předpisů IV. dílu §u 469 tr. ř. předcházejících, takže by odvolací líčení podle předpisů platných pro odvolání proti rozsudkům okresních soudů vůbec nebylo proveditelno, kdyby pro líčení to nebyla uznána i platnost předpisů §§ů 463 až 468 tr. ř. v celém rozsahu. Tak předpokládají již §§y 470, 471, 473 tr. ř. odvolání z výroku o vině (§ 464 čís. 2), v němž ohlášeny jsou nové skutečnosti a průvody (§ 467 prvý odst.), a přezkoumávání rozsudku prvé stolice po stránce skutkové. Další §§y 475 a 476 dovolávají se výslovně důvodů neplatnosti v §u 468 pod. čís. 1 a 2 uvedených. Že pak odvolací řízení předpokládá i platnost §u 467 tr. ř., jenž na rozdíl od řízení o zločinech a přečinech (§§y 285, 294 tr. ř.) — Čís. 2482 —
525
spokojuje se pouhým provedením důvodů odvolání a neposkytuje odpůrci volnosti, podati odvod, vyplývá zřejmě jednak z jeho doslovu od §§ů 285, 294 tr. ř. odchylného, jednak z předpisu §u 472 druhého odstavce, jenž ukládá pro přednes zpravodajův toliko vytknutí podstatných částí spisu odvolacího, nezmiňuje se vůbec o odvodu. Poukázati jest i na okolnost, že ani § 473 tr. ř. neobsahuje předpisu obdobného třetí větě posl. odst. §u 287 tr. ř. Jelikož i předpisy §§ů 472 a 473 tr. ř. platí již podle nejužšího výkladu čtvrtého odst. §u 28 tiskové novely zcela nepochybně i pro odvolací líčení před sborovým soudem druhé stolice, sluší z toho odvozovati, že ani proti odvolání z rozsudku o přestupku podle §u 6 novely není přípustno podati odvod. A není-li přípustným odvod, nelze ani na odvolací řízení, byť i rozsudek první stolice vynesen byl sborovým soudem první stolice, vztahovati předpis §§ů 285, 294 tr. ř. o podání zmateční stížnosti ve dvojím vyhotovení, protože předpis ten má význam jen potud, že jím má býti usnadněno podání odvodu, a odpadá ovšem v řízení, kde odvodu není. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury podle §u 33 tr. ř. vyhověti a podle §u 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 2481. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 539-541.