Čís. 14169.

Proti státnímu zaměstnanci nelze vzhledem k ustanovení zákona ze dne 9. listopadu 1933 čís. 205 Sb. z. a n. povoliti exekuci pro výživné splatné 1. května 1934 na návrh podaný již 4. května 1934.
(Rozh. ze dne 14. února 1935, R II 22/35.)
K návrhu, podanému dne 4. května 1934, povolil první soud proti povinnému k vydobytí výživného za měsíc květen 1934 175 Kč a k zajištění výživného od 1. června 1934 do 31. května 1935 ve výši 2100 Kč exekucí zabavením a přikázáním pohledávky povinného proti státu z titulu služebního. Rekursní soud k rekursu povinného změnil usnesení prvního soudu a exekuč. návrhu nevyhověl. Důvody: Povinný zavázal se platiti výživné vymáhající strany měsíčně 175 Kč vždy do 5. každého měsíce předem. Dle toho žádost o vydobytí výživného za květen 1934 v částce úhrnné 175 Kč, byvší podána již dne 4. května 1934, jest předčasná, poněvadž výživné za měsíc květen 1934 nebylo dne 4. května 1934 ještě splatno. Prvý soud povolil tedy exekuci k vydobytí této částky per 175 Kč nesprávně, neboť měl tuto exekuční žádost jako předčasnou zamítnouti. Co se týče exekuce k zajištění výživného na jeden rok předem, t. j. výživného ve výši 2100 Kč, neměla býti tato exekuce povolena již proto, že neměla býti povolena shora řečená exekuce k vydobytí; neboť do té doby, jak jest patrno ze spisů, nebyla proti povinnému provedena žádná exekuce k vydobytí nezaplacení alimentů. Exekuce byly povoleny jen k zajištění a nemůže býti povolena na základě exekucí povolených jen k zajištění výživného nová exekuce k zajištění, když zákon výslovně ustanovuje, že takovou exekuci lze povoliti jen v případě, že dříve byla vedena proti dlužníku exekuce k vydobytí některé dospělé alimentační dávky.
Nejvyšší soud potvrdil usnesení rekursního soudu, pokud jím byl zamítnut návrh na povolení exekuce k vydobytí výživného za měsíc květen 1934, jinak napadené usnesení změnil a v otázce zajišťovací exekuce obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Názor rekursního soudu, že nelze povoliti exekuci k zajištění výživného 2100 Kč, jež jest splatné v době od 1. června 1934 do 31. května 1935 po 175 Kč měsíčně, poněvadž až dosud nebyla proti dlužníku provedena žádná exekuce k vydobytí nezaplaceného výživného, odporuje spisům. Podle sporných spisů byla již několikráte vedena proti dlužníku exekuce k vydobytí dospělých částek výživného, mimo to, i podle exekučních spisů současně s exekucí zajišťovací byla zahájena i exekuce k vydobytí částek dospělých v době, na kterou exekuce zajišťovací byla povolena. Byl proto podle § 6 alim. zák. dán předpoklad k zajištění nároku na poskytování výživy. Neodůvodněně napadá však dovolací rekurs usnesení rekursního soudu, pokud byl jím zamítnut návrh na povolení exekuce k vydobytí výživného 175 Kč splatného 1. května 1934. Podle odstavce druhého § 7 ex. ř. nelze povoliti exekuci dříve nežli pohledávka dospěje. V souzeném případě vede se exekuce proti státnímu zaměstnanci, jak jej má na mysli § 21 zákona ze dne 28. prosince 1932 čís. 204 sb. z. a n., jehož den výplaty platů předem splatných byl podle §§ 1 a 2 vládního nařízení čís. 192/33 sb. z. a n. odsunut, a platí o něm ustanovení zákona z 9. listopadu 1933 čís. 205 sb. z. a n., že nemůže býti postižen právní újmou, vykoná-li plat, k němuž jest zavázán, nejposléze druhého všedního dne následujícího po dni, ke kterému byla výplata platu posunuta. Výplata platu za květen 1934 byla odsunuta na 8. května 1934 a nelze proto proti dlužníku povoliti exekuci pro výživné splatné 1. května 1934 na návrh podaný již 4. května 1934.

Citace:

č. 14169. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 162-163.