Čís. 1265.

Automobil nelze počítati k předmětům v §u 85 písm. c) jmenovitě uvedeným. Pokud spadá zavinění řidiče pod § 337 tr. zák.
(Rozh. ze dne 15. září 1923, Kr I 392/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 4. února 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §ů 335, 337 tr. zák., potud, že zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž vina stěžovatelova byla posouzena podle §u 337 tr. zák., dále ve výroku o trestu a výrocích s tím souvisejících a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost vytýká dle §u 281 čís. 10 tr. ř., že by nanejvýše jíti mohlo o přestupek §u 335, nikoli o přečin §u 337 tr. zák., ježto automobil není zařaděn mezi předměty, v §u 85 c) tr. zák. jmenovitě uvedené, jež vesměs jsou hromadnými dopravními prostředky, živelní silou hnanými a jichž poškození jest s to ohrožovati velký počet osob, čehož u automobilu není, a že i jinak nebylo tu následkem pomalé jízdy s osvětleným automobilem na přímé, v ranních hodinách neolidněné, dobře dlážděné ulici poměrů, jež mohly by označeny býti zvláště nebezpečnými. Ve spojení s tím vytýká se dotyčnému odůvodnění rozsudku nejasnost dle §u 281 čís. 5 tr. ř. Připustiti jest stížnosti, že automobil nelze přiřaditi k předmětům, v §u 85 c) tr. zák. jmenovitě uvedeným, avšak nelze popírati, že při automobilech již pro jich strojovou konstrukci, jakož i jich sílu hnací pravidelně značně se stupňuje ono nebezpečí, jež spojeno bývá všeobecně s užíváním povozů na veřejných ulicích a silnicích, takže bylo by, hledíc k okolnostem konkrétního případu rozhodovati o tom, dostoupilo-li nebezpečí stupně v §u 85 c), 337 tr. zák. předpokládaného, poněvadž okolnosti tyto mohou v jednotlivém případě mírniti pravidelné ono nebezpečí, které jinak povahou uvedeného stroje bylo by odůvodněno. Budiž zde oproti vývodům stížnosti poukázáno na to, že tvrzení stížnosti, že jde v §u 85 c) tr. zák. výlučně o hromadné prostředky dopravní, jichž poškození jest s to ohrožovati velký počet osob, nemá dostatečné opory v zákoně, z něhož vyplývá spíše, že též intensita nebezpečí pro jednotlivé osoby postačuje, by opodstatnila poměry zvláště nebezpečné. Napadený rozsudek omezuje se co do odůvodnění v tomto směru na pouhý obrat, že při provozování jízdy automobily jest následkem jejich silostroje a strojové konstrukce vždy zvýšenější nebezpečí, než při jiných vozidlech, tažených silou živočišnou, a nezabýval se vůbec okolnostmi konkrétního případu. Jako takové přichází však krom místních poměrů, na něž poukazuje stížnost, zejména v úvahu nepatrná rychlost, s níž se automobil v době nehody pohyboval a která by byla asi připustila, by řidič automobil okamžitě zastavil, kdyby byl právě, používaje povinné opatrnosti, povoz před ním jedoucí vůbec postřehl. Za těchto okolností jest ovšem odůvodnění podřadění pod § 337 tr. zák. nejasné, a stanovisko rozsudku právně pochybené. Bylo proto vyhověti odůvodněné zmateční stížnosti, rozsudek co do kvalifikace dle §u 337 tr. zák. a výroku o trestu zrušiti a věc v rozsahu zrušení vrátiti do první stolice k opětnému projednání a rozsouzení.

Citace:

č. 1265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 357-358.