NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 11456.

Pojištění pensijní: Pojistná povinnost cihlářského mistra podle cís. nař. č. 138/1914 ř. z. a zák. č. 89/1920 Sb.?
(Nález ze dne 2. října 1934 č. 5321/32.)
Věc: František K. v K. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 28. ledna 1925 prohlásila zem. úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Praze Josefa P. po dobu jeho zaměstnání v cihelně st-lově od března 1919 za nepovinna pojištěním. Zsp v Praze rozhodnutím z 25. února 1926 zrušila výměr zem. úřadovny a vyslovila, že jmenovaný pensijní pojistné povinnosti podléhá.
Min. soc. péče nevyhovělo nař. rozhodnutím odvolání st-lovu a potvrdilo výnos zsp-é z těchto důvodů: »Provedeným šetřením, a sice seznáním Josefa P., podporovaným výpověďmi řady svědků a zprávou obecního úřadu ve V. a částečně i seznáním st-le je zjištěno, že Josef P. byl ve sporné době zaměstnán u st-le jako cihlářský mistr tímto způsobem: Dozíral v cihelně na práci dělníků, jimž přiděloval práci a udílel pokyny, přejímal od nich hotové (syrové) zboží, které přehlížel, bděl nad správnou přípravou materiálu pro výrobu zboží, přijímal a propouštěl dočasné (přespolní) dělníky, jednal se zákazníky, přijímal od nich objednávky a vydával jim zakoupené cihly, vedl záznamy o vyrobeném i prodaném zboží, v sobotu vždy dělníky podle zjištěného výsledku jejich práce vyplácel, vedl o tom záznamy; na konci roku se zaměstnavatelem prováděl konečné súčtování. Za správný chod práce v cihelně byl zodpověděn; st-l docházel do cihelny velmi zřídka a při své návštěvě neudílel dělníkům rozkazů, takže po stránce technické vedl P. cihelnu úplně sám. Ve volném čase, který mu zbýval po vykonáni shora uvedených prací, vyráběl též cihly, navážel je do pece a vyvážel je z pece. Tyto práce však ustupují oproti ostatním shora uvedeným práčem jak svým významem a povahou, tak i časově do pozadí; v tomto směru dlužno zejména poukázati na protokoly P.-ovy ..., jakož i na shodné výpovědi svědků, kteří souhlasně uvádějí, že manuelní práce konal P. jen mimořádně (občas, ve volném čase). Dlužno tedy činnost P.-ovu v celku hodnotiti jako práce převážně duševní, zakládající pojistnou povinnost pensijní ve smyslu § 1 bodu 3 lit. e) (resp. § 1 a) odst. 2) cís. nař. č. 138/1914 ř. z., pokud se týče § 1 odst. 2 lit. a) zák. č. 89/1920 Sb. Na vytčené povaze těchto prací nemění ničeho okolnost, že P.-ovi nepříslušelo adm. vedení cihelny, které si obstarával st-l sám; již ony práce, které P. konal, postačí k založení pojistné povinnosti jakožto typické práce dílovedoucího, jenž vede závod (cihelnu) po stránce výrobně technické. Ostatně ani st-l nikde netvrdil a netvrdí, že by technické vedení cihelny vedl on sám nebo osoba jiná.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Žal. úřad uznal Josefa P. v cestě instanční za povinna pensijním pojištěním, poněvadž ve svém zaměstnání v cihelně st-lově konal práce převážně duševní. St-l nebrojí proti právnímu názoru žal. úřadu, že práce Josefa P., jež žal. úřad v nař. rozhodnutí označuje jako duševní, zakládají pensijní pojistnou povinnost jak podle cís. nař. č. 138/1914 ř. z., tak podle zák. č. 89/1920 Sb. — spadá totiž zaměstnání Josefa P. do účinnosti obou těchto zákonných norem, — nýbrž namítá, že Josef P. přes to nepodléhá pensijní pojistné povinnosti, poněvadž práce ty jsou svým rozsahem velmi nepatrné a časově omezené jen na krátkou dobu v roce, kdežto po celou ostatní dobu pracuje Josef P. jako manuelní dělník, neboť pracuje v cihelně sám, nemaje komu by udílel rozkazy neb nad kým by dozíral. Řízení je prý vadné, poněvadž žal. úřad neprovedl šetření o rozsahu práce ve směru právě zmíněném.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Otázka, co bylo obsahem zaměstnání Josefa P. v cihelně st-lově a jakého času ta neb ona složka činnosti jeho v celkové pracovní době vyžadovala, jest otázkou skutkovou, náležející ke skutkové podstatě, a může ji nss přezkoumati jen s hledisek vytčených v 2. odst. § 6 zák. o ss, t. j. zda skutková zjištění, k nimž žal. úřad dospěl, nespočívají na řízení vadném nebo neúplném, neodporují spisům, nebo zda závěr žal. úřadu učiněný z provedených důkazů není logicky nemožný.
Žal. úřad opřel svůj výrok, že Josef P. konal manuelní práce, t. j. vyráběl cihly, navážel je do pece a vyvážel z pece, jen ve volném čase, který mu zbýval po vykonání prací duševních, jež konal jako cihlářský mistr, a že tedy ony práce manuelní ustupují proti těmto vyšším pracím jak svým významem a povahou, tak i časově do pozadí, zejména o výpověď Josefa P. z prosince 1925 a ze září 1929, jakož i o shodné výpovědi svědků Roberta V. a Josefa a Blaženy P. Josef P. udal dne 18. prosince 1925 do protokolu, že jest samostatný vedoucí činitel, že má na starosti pálení, přijímání a vydávání veškerého zboží, dozor, třídění a vedení závodu a že tyto práce trvají denně přes 6 hodin 30 minut, kdežto manuelní práce jsou podřadné. Podle protokolu sepsaného s Josefem P. dne 20. září 1929 vyžaduje přehlídka práce dělníků přes 3 hodiny denně, vydávání dvou for cihel denně 1 hodinu, jednání s konsumenty průměrně denně 1/2 hodiny, přijímání zhotoveného zboží 1 1/2 hodiny a obhlídka po cihelně nejméně 1/2 hodiny. K výplatě potřebuje v sobotu 3 hodiny času. Podle protokolárních výpovědí Roberta V., Josefa a Blaženy P. byl Josef P. ve st-lově cihelně zaměstnán jako mistr, přiděloval práci jednotlivým dělníkům, práci přebíral, vydával zboží a jen ve volném čase se zaměstnával sám výrobou cihel. Z těchto výpovědí vyplývá, že měl žal. úřad pro svůj závěr svrchu vytýčený, že práce manuelní ustupují tu proti pracím ostatním do pozadí, dostatečnou oporu ve spisech, a nelze říci, že by závěr ten byl vadný nebo logicky nemožný.
Pokud st-l odůvodňuje svoji námitku svrchu zmíněnou tím, že Josef P. pracuje větší část roku v cihelně sám, takže nemá komu udíleti rozkazy nebo nad kým dozírati, jest toto tvrzení v přímém rozporu s přílohami, které připojil ke svému odvolání z 2. dubna 1926, t. j. s potvrzeními okr. nemoc, pokladny v K., z nichž plyne pravý opak, že totiž Josef P. nepracoval nikdy sám.
St-l konečně namítá, že řízení je vadné, poněvadž si žal. úřad nevyžádal posudku obch. komory. Tu sluší podotknouti, že hodnocení skutkové podstaty přísluší jedině a výhradně příslušnému úřadu, a je tedy posudek obch. komory pro posouzení této otázky zcela irelevantní.

Citace:

č. 11456. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 276-278.