Čís. 9721.


Sudiště podle § 99 j. n.
Žalobce, je-li sám dlužníkem žalovaného, může žalovati u svého obecného sudiště, nemůže však o takovouto pohledávku opírati příslušnost pro žalobní nárok, jenž, bude-li uznán důvodným, bude přímým
záporem pohledávky žalovaného. Tak jest tomu, opírána-li místní příslušnost pro žalobu o vrácení kupní ceny z důvodu zrušení smlouvy pro správu o to, že žalovanému přísluší proti žalobci z téže smlouvy pohledávka na zbytek kupní ceny.
(Rozh. ze dne 13. března 1930, R I 128/30.)
Žalující tuzemská firma domáhala se na žalované cizozemské firmě vrácení kupní ceny z důvodu zrušení kupní smlouvy a opřela místní příslušnost tuzemského soudu o nárok žalované firmy proti žalobkyni na zaplacení zbytku kupní ceny. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Není pochyby, že žalobce, je-li sám dlužníkem žalovaného, může, opíraje se o sudiště majetku, žalovati u svého obecného sudiště. Avšak žalobce nemůže o takovouto pohledávku opírati příslušnost podle majetku pro žalobní nárok, jenž, bude-li uznán důvodným, bude přímým záporem pohledávky žalovaného, o niž příslušnost má býti opřena, jak jest tomu v souzeném případě. Žalobkyně se domáhá na žalované z důvodu správy, by — následkem zrušení kupní smlouvy pro vadnost věci vrátila kupní cenu s přísl., zejména i útraty montáže, pokud žalobkyně je dosud zapravila, a opírá místní příslušnost o to, že žalované přísluší z téže smlouvy proti žalobkyni zbytková pohledávka na část příslušenství trhové ceny (nezaplacený zbytek útrat za montáž). Jest jasno, že tvrzení o jsoucnosti této pohledávky, již žalobkyně neuznává jako samostatný svůj dluh nezávislý na výsledku sporu, bude vyvráceno, setká-li se jinak žaloba ve věci samé s úspěchem. Bude-li totiž uznáno na vrácení kupní ceny s příslušenstvím pro zrušení kupní smlouvy, bude tím zároveň — alespoň nepřímo — též uznáno, že ani ona zbytková pohledávka příslušenství kupní ceny není po právu. Nesejde na tom, že se žalobkyně tohoto výroku výslovně nedomáhá, neboť tím se na nerozlučné vnitřní souvislosti a nesrovnalosti obou nároků nic nemění. Neprávem se rekursní soud odvolává pro opačný svůj názor na rozhodnutí č. 2475 sb. n. s., neboť jeho skutkový základ se od souzeného případu liší jednak v tom, že nárok, o nějž místní příslušnost byla tam opřena, byl žalovanému proti žalobci pravoplatně přisouzen, jednak v tom, že žalobce se nedomáhal zrušení smlouvy, z níž onen nárok prýštil, nýbrž se domáhal vzájemného plnění odpůrcova, tudíž trval na její jsoucnosti.
Citace:
Čís. 9721.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 388-389.