Č. 3139.

Policejní řízení trestní (Slovensko): O podmínkách obnovy v pol. řízení trestním.
(Nález ze dne 19. ledna 1924 č. 22665/23.)
Věc: Michal a Aloisie S. v Nitře proti župnímu úřadu v Nitře stran přípustnosti obnovy v policejně trestním řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K oznámení policejního strážníka Josefa L., že st-lé spolu s Vojtěchem G., vesměs v Nitře, stropili dne 23. března 1922 na ulici výtržnost, až obyvatelstvo se sbíhalo, zavedl policejní kapitán v Nitře jako pol. trestní soudce proti všem třem jmenovaným trestní řízení a odsoudil je rozsudkem z 9. května 1922 pro přestupek § 1. župního statutu, spáchaný tím, že se na ulici veřejně povadili a velký křik dělali, k peněžité pokutě po 20 K, pro případ nedobytnosti k trestu uzamčení na dobu jednoho dne.
Rozsudkem z 10. října 1922 zamítl župan nitranské župy odvolání st-lů a potvrdil výrok první instance z jeho důvodů.
Výměrem z 24. listopadu 1922 nevyhověl policejní trestní soudce žádosti st-lů za obnovu a to z důvodů, že st-lé uvádějí tam pouze takové okolnosti, jež mohli již v první instanci uvésti a skutečně také uvedli.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad rekursu st-lů, a potvrdil výrok I. instance na základě § 193, odst. 2. pol. tr. řádu.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Jak již z nadpisu VII. hlavy II. oddílu I. titulu polic. trest. řádu patrno, jest obnova mimořádným prostředkem opravným, jímž se poskytuje odsouzenému možnost brániti se proti rozsudku, i když se týž nabyl již moci práva. Právě se zřetelem k této pravomoci rozsudku stanoví pol. tr. řád určité podmínky, za nichž lze cestu obnovy nastoupiti a odstraniti účinnost pravoplatného již rozsudku. K podmínkám těm náleží, jde-li o důvod č. 3 § 191 pol. tr. řádu, o který se v daném případě jedná, aby nové okolnosti nebo průvody byly nejen takové, že by od nich bylo lze očekávati příznivější pro odsouzeného výsledek trestního řízení, nýbrž také, aby byly povahy takové, že lze o nich předpokládati, že jich odsouzený nemohl použíti již v prvotním řízení.
Vychází tedy zákon ze zásady soustředění pol. trest, řízení přípustným pořadem řádných instancí jako celku, připouštěje výjimku z ní cestou obnovy se strany odsouzeného pouze tehdy, když újmu, postihnuvší jej rozsudkem, lze přičítati jeho nevědomosti o obranách proti žalobě, ať skutkových ať procesních, nebo nemožnosti použití jich již v prvotním řízení a shledávaje v tom případě odůvodněným zrušiti rozsudek již pravoplatný.
Důsledně s tím stanoví pol. tr. řád v § 192, že nových okolností a průvodů lze proti osobě označené za pachatele a pravoplatně již zproštěné (ať rozsudkem, ať zastavením trestního řízení) za účelem jejího dodatečného usvědčení použíti taktéž pouze tehdy, jsou-li zde podmínky právě zmíněné, háje jinak nedotknutelnost pravoplatného rozsudku cestou obnovy.
Jak ze žádosti za obnovu patrno, neuvedli v ní st-lé nových okolností, nýbrž pouze nové průvody, a úřad zamítl onu žádost právě pro nedostatek této podmínky, že totiž nejde o průvody, jichž by st-lé nebyli mohli použíti již v prvotním řízení. V tom směru však st-lé nejen ve svém rekursu, ale ani nyní ve stížnosti netvrdí, že by nedostatku toho zde nebylo, a neuvedli naprosto ničeho, co by odůvodňovalo předpoklad v č. 3 cit. § 191 požadovaný, že totiž jde o průvody, jichž v prvotním řízení nemohli k platnosti přiváděti.
Ale pak závěr žal. úřadu, že o důkazy takové nejde, neodporuje spisům a důsledek, jejž úřad z toho vyvodil, že totiž není zde podmínek pro povolení obnovy, je dle výše uvedeného v souhlasu se zákonem.
Bylo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3139. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 357-358.