NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 1912.

Není zmatkem čís. 1 §u 281 tr. ř., konalo-li se hlavní přelíčení před samosoudcem, ač byl podán odpor ve smyslu §u 6 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n., nezachoval-li se obžalovaný podle posl. věty §u 281 čís. 1 tr. ř.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Zm I 98/25.)
Nejvyšší soud jako zrušovací soud zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mostě ze dne 4. prosince 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem §u 3 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák. a přečinem podle §u 18 čís. 2 zák. ze dne 16. ledna 1896 čís. 89 ř. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska zmatečnosti čís. 3 §u 281 tr. ř. vytýká stěžovatel, že odporoval v čas návrhu veřejného obžalobce, by bylo jednáno před samosoudcem podle §u 6 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. а n., že se však přes to tak stalo, ač následkem odporu měl býti souzen soudem sborovým. Zmateční stížnost těmito vývody uplatňuje zřejmě správně zmatečnost podle čís. 1 §u 281 tr. ř., jež jedině obsahuje předpisy o náležitém složení soudu; než neprávem. Dle obsahu protokolu o hlavním přelíčení (§ 271 tr. ř.) byl čten spis obžalovací, tedy také návrh na provedení této věci samosoudcem; ani obžalovaný — třeba že podal dříve onen odpor —, ani obhájce nenamítali ničeho, ač přece ihned při početí hlavního líčení seznati museli, že místo tří členů zasedá v soudě jen soudce jediný a ač dotyčné ustanovení čís. 1 §u 281 tr. ř. výslovnou výtku předpisuje. Kdyžtě se tak nestalo, nejsou podmínky zmatečnosti dle uvedeného místa zákona dány a tvrzená zmatečnost jest zřejmě bezdůvodná.

Citace:

Čís. 15230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 599-600.