NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3747.

Školství. — Řízení před nss-em: I. * Osadní zastupitelstvo je legitimováno k stížnosti do rozhodnutí samosprávných úřadů o tom, že náklad na školu národní, ke které tato osada není přiškolena, připadá na celou místní obec, čítaje v to i stěžující si osadu. — II. * Místní školní rada není legitimována ke stížnosti do rozhodnutí samosprávných úřadů o rozvržení nákladu na udržování škol národních, připadajícího na místní (politickou) obec. — III. * Za konkurenčního činitele při úhradě nákladů na zřízení a udržování obecných škol jest považovati místní obec jako celek, nikoli jednotlivé části její (osady).
(Nález ze dne 14. června 1924 č. 10738).
Věc: J. V. a spol., osada a místní školní rady v L. proti zemskému správnímu výboru v Praze o úhradu školní potřeby obce V.
Výrok: Stížnost, pokud je podána místní školní radou v L., odmítá se jako nepřípustná; jinak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zrušil zsv v Praze v pořadu stolic usnesení ob. zast. polit, obce V., kterým bylo schváleno vybírání školních přirážek různé výše podle jednotlivých osad jako nezákonné a odůvodnil svůj výrok v podstatě tím, že podle ustanovení §§ 1, 2 a 10 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. postihuje břemeno úhrady školních potřeb místní obec jako celek, nikoli pouze jednotlivé části obce, resp. školní obvody, jež v sobě místní obec zahrnuje.
Stížnost podaná do rozhodnutí tohoto osadou a místní školní radou v L., jakož i J. V. a spol. jako poplatníky, pochází z právního názoru, že různé a nestejnoměrné rozvržení školních přirážek na jednotlivé části (osady) místní obce V. odpovídá nejenom ustanovením §§ 2 a 11 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z., nýbrž i dohodě uzavřené svého času mezi osadou L. a obcí, resp. osadou V. při zřízení školy v L.
Rozhoduje o stížnosti této musil nss přihlédnouti nejprve k otázce legitimace jednotlivých st-lů k podání stížnosti a uvažoval v tom směru takto:
Jak již v nál. tohoto soudu Boh. 2313 adm. bylo vysloveno a zevrubně odůvodněno, má místní školní rada dvojí, co do své povahy různou funkci, z nichž prvá se vyčerpává v podstatě tím, že zastupuje školní obec nebo školu jako právní subjekty a nositele určitých subjektivních práv, zejména práv majetkových, druhá pak záleží v tom, že jest v organisaci úřadů školských nejnižším úřadem zřízeným pro dozor ke školám národním.
Kdežto v prvé z uvedených dvou funkcí vystupuje mšr v řízení před úřady školskými a před nss-em jako zákonný zástupce strany, t. j. školní obce nebo školy a hájí subjektivní práva jejich, má ve své zákonné funkci jako školský úřad toliko postavení podřízené instance, která rozhodnutím nadřízených úřadů školních jest vázána a jíž proto opravné prostředky proti výrokům těm nepříslušejí.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, jak má obec jako konkurenční činitel provésti úhradu výloh, spojených s vydržováním škol národních, jichž výše určena byla příslušnými míst. škol radami. Tato potřeba, pokud jde o školu v osadě L., určena byla stěžuiící si mšr-ou pravoplatným způsobem a žal. úřad se ve svém výroku opatření toho nedotknul a na něm ničeho neměnil. Nezasáhlo tedy nař. rozhodnutí svými účinky do právní sféry školy, resp. školní obce, k jejímuž zastupování jest stěžující si mšr — podle toho, co nahoře uvedeno — povolána, nedotklo se zájmu jejich a nemůže se proto jmenovaná mšr domáhati legitimace ke stížnosti do výroku žal. úřadu o rozvržení nákladu na udržování škol národních, připadajícího na místní obec V. Není tedy v osobě její splněn základní předpoklad § 2 zák. o ss pro vedení sporu před tímto soudem a nebylo možno, aby se nss zabýval stížností její po stránce věcné.
Jinak má se však věc, pokud jest stížnost podána i osadním zastupitelstvem.
Podle § 2 zák. o ss jest oprávněn dovolávati se mimořádné právní ochrany u tohoto tribunálu každý, kdo tvrdí, že mu bylo protizákonným rozhodnutím neb opatřením některého úřadu správního v jeho právech ublíženo. Osadní zastupitelství zvolené podle §§ 108 a 109 ob. zřízení k správě vlastního jmění osadního, vystupuje v dnešním sporu na ochranu práv jmění tohoto, jehož se nař. rozhodnutí podle jeho názoru dotýkati může, jednak jako poplatníka, jednak jako kontrahenta při zvláštní úmluvě, uzavřené dle tvrzení stížnosti ve příčině úhrady školních potřeb v místní obci V. I nelze po názoru nss-u upříti jmenovanému osadnímu zastupitelstvu legitimace k vedení procesu před tímto soudem, jak se mylně domnívá odvodní spis žal. úřadu, a slušelo přistoupiti k meritornímu přezkoumání nař. rozhodnutí v rámci stížnosti jeho a v úvodě jmenovaných poplatníků.
Co se především týče postupu předepsaného školskými zákony o úhradě školních potřeb, nemluví ustanovení zák. z 24. února 1875 č. 16 z. z. česk. pro právní názor, stížností hájený, ale svědčí naopak svým obsahem proti němu. Neboť i když § 2 zák. tohoto zavazuje školní obec k zřizování a udržování školních budov a k úhradě ostatních věcných potřeb a i když se vyrozumívati může v této spojitosti pojmem »školní obec« obvod školní, t. j. obce a části obcí k dotčené škole přiškolené, jsou přece pro způsob, v jakém tato školní obec uhraditi má školní potřebu, směrodatnými normy, obsažené v § 11 cit. zák. ve znění zák. z 11. září 1880 č. 85 z. z. česk. a v § 12 téhož zák.
Podle § 11 předložiti má mšr rozpočet pro příští rok obecnímu výboru a sestává-li školní obec z několika místních obcí nebo částí místních obcí, má mšr neuhrazený schodek rozvrhnouti na přiškolené obce nebo části obcí, podle poměru veškerých přímých daní s přirážkami státními na ně k placení připadajících a rozpočet i repartici sděliti obcím buď zcela nebo částí přiškoleným, aby do něho nahlédly. Podle § 12 jest obecní výbor povinen, aby se o uhrazení rozpočteného schodku postaral z prostředků obecních.
Zákon tedy označuje jako fond, z něhož jest náklad na školy uhraditi, prostředky obecní a to v úplné shodě s § 28 č. 10 ob. zř. pro Čechy, dle něhož přísluší obci v oboru její samostatné působnosti míti péči o zřizování, udržování a nadání škol obecných. Obecní prostředky, ze kterých jest — dle právě uvedeného — uhrazovati náklad na školy, jsou dle §§ 74, 79 a násl. obec. zříz. a podle §§ 2, 3, 19 a 29 a násl. fin. novely z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. především výnos obecního jmění a pokud ten by nestačil, obecní přirážky.
Jestliže tedy zákon chce míti náklad na školu hrazen z prostředků obce a obecní výbor označuje jako příslušný orgán, který úhradu tu má provésti, péče o školy pak §em 28 obec. zříz. uložena jest obci jako věc všeobecného zájmu celé obce, pak není pochyby, že jen místní obec jako celek, nikoli pouze jednotlivé části její (osady) jest pokládati za konkurenčního činitele tam, kde jde o úhradu nákladu na zřízení a udržování škol (srov. nál. Boh. 2641 adm.).
Je-li tomu tak, pak jest nař. rozhodnutí, které jest zbudováno na právním názoru právě uvedeném, ve shodě se zákonem a námitky stížnosti, založené v opačném náhledu, jsou bezdůvodné.
Pokud konečně se stížnost dovolává zvláštní dohody, která prý mezi osadou L. a osadou, resp. obcí V. byla uzavřena v r. 1897 a jejímž podstatným obsahem mělo býti ujednání, že školní náklad ponesou jednotlivé přiškolené osady jako samostatní konkurenční činitelé, slušelo uvážiti, že existence podobné dohody nebyla v řízení správním zjištěna a že podle sdělení obecního úřadu ve V. z 30. srpna 1922 není v obecních protokolech žádného záznamu, který by ujednání zmíněné osvědčiti mohl. Nezůstalo tedy řízení v tomto směru neúplným a míjí se cíle výtka stížnosti, shledávající vadnost řízení v tom, že nebyly okolnosti v dohodě té vyšetřeny.
Přihlédne-li se dále k tomu, že st-lé ve stížnosti ani netvrdí, ani jinak nenaznačují, že by byl býval způsob úhrady školního nákladu, zavedený zmíněnou úmluvou, nadřízeným školním úřadům sdělen a těmito schválen, bez takového schválení by však podobná úmluva nemohla nabýti právní platnosti, nemohl nss shledati, že by uvedená námitka stížnosti mohla zviklati zákonitost nař. rozhodnutí. Musil tudíž stížnost i v tomto bodu zamítnouti pro její bezdůvodnost.

Citace:

č. 3747. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 95-98.