NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2622.

Subjektivní skutková podstata zločinu §u 81 tr. zák. vyžaduje úmysl pachatelův, vykonati na některé v §u 68 tr. zák. jmenované, u výkonu služby (úřadu) se nacházející osobě buď přímo nebo nepřímo násilí, proti oné osobě čelící a proti ní také obmýšlené, jakož i další úmysl, by onen výkon byl zmařen.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1927, Zm I 730/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Chebu ze dne 2. listopadu 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák., pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle §u 312 tr. zák. spáchaným slovně. Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného, pokud čelila proti výroku, jímž byl uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák. spáchaným skutkem, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný v tomto směru ve výroku o vině, pak ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil témuž nalézacímu soudu, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl, přihlížeje ku pravoplatnému výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle §u 312 tr. zák. spáchaným slovně, mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud jde o zločin veřejného násilí podle §u 81 tř. zák., vytýká stížnost, uplatňujíc tak patrně zmatek podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., že rozsudkem nebyl zjištěn a odůvodněn zlý úmysl ke skutkové podstatě zločinu toho potřebný. Pachatel zločinu podle §u 81 tr. zák. musí jednak míti úmysl vykonati na některé v §u 68 tr. zák. jmenované osobě buď přímo nebo nepřímo násilí, násilí to musí vždy, přímo neb nepřímo, směřovati proti oné osobě u výkonu služby neb úřadu se nalézající a musí též proti ní býti obmýšleno s tím dalším úmyslem, jí násilným vztažením ruky výkon ten zmařiti. Napadený rozsudek úmyslu toho nezjišťuje, nýbrž zjišťuje pouze, že obžalovaný S. a jeho soudruh bili přes tělo průvodčího K-a do manželů R-ových a že při tom K-a zasáhli; zda ho též zasáhnouti chtěli, či zda se tak stalo náhodou při útoku na manžele R-ovy, rozsudek nezjišťuje. Jest tu proto zmatek podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. Stížnost vytýká tento nedostatek úmyslu i výroku odsuzujícímu obžalovaného pro přestupek podle §u 312 tr. zák. poukazem na to, že rozsudek odůvodňuje stejným způsobem skutkovou podstatu onoho zločinu podle §u 81 tr. zák. a přestupku podle §u 312 tr. zák. spáchaného skutkem, totiž uhozením průvodčího. Tím vytýká stížnost rozsudku zřejmě nejasnost v tom směru, že rozsudek nezjišťuje, které údery kvalifikuje jako zločin podle §u 81 tr. zák. a které jako přestupek podle §u 312 tr. zák. Ježto se tato nejasnost týká okolnosti rozhodující, jest v tomto směru odůvodněn i zmatek podle §u 281 čís. 5 tr. ř. I bylo proto, ježto se nelze obejiti bez nového hlavního přelíčení, za souhlasu generální prokuratury podle §u 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 uznati právem tak, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2622. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 50-51.