NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2648.

Před samosoudcem, projednávajícím hlavní spor, nelze projednávati žalobu navzájem o majetkovou hodnotu, přesahující hraníce samosoudcovy pravomoci (§ 7 a) j. n.).
(Rozh. ze dne 23. května 1923, R I 481/23.)
Samosoudce (§ 7 a) j. n.) rozhodl jak o žalobě banky 2. proti Emilii R-ové o 6151 Kč, tak o vzájemné žalobě Emilie R-ové proti bance 2. o 27256 Kč. Odvolací soud zrušil rozsudek ohledně vzájemné žaloby Emilie R-ové proti bance 2. i s předchozím řízením, počínajíc prvým rokem к ústnímu jednání, a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl v senátu. Důvody: Dle §u 7 a §u 7 a) j. n. v novém znění, které v otázce obsazení soudu obsahují předpisy rázu donucovacího a disposici stran odňaté, patřila právní záležitost banky 2. proti Emilii R-ové (čís. 1) ku projednání a rozsouzení samosoudcem, ona pak Emilie R-ové proti bance 2. (čís. 2) před senát. Ustanovením příslušnosti pro žaloby na vzájem dle §u 96 j. n. není ještě řečeno, že obě záležitosti, totiž o prvé žalobě a o žalobě navzájem, musí býti ku společnému projednání a rozhodnutí spojeny, naopak ku spojení takovému může dojiti pouze za podmínek §u 187 c. ř. s. a pokud nevadí tomu donucovací předpisy o obsazení soudu (§ 9 j. n.). V poslez uvedených předpisech nelze zejména spatřovati povahu předpisů o příslušnosti soudu (slova ». .. . pro příslušnost sborového soudu aneb pro obsazení soudu (§ 7 a) . . .« v §u 60 j. n.). Poněvadž v právní záležitosti čís. 2, ve které předmět sporu přesahuje daleko 10000 Kč, bylo projednáváno a rozhodováno samosoudcem a nikoliv senátem a žaloba navzájem a předmět jí uplatňovaný jsou zcela samostatný, takže o nějakém rozšíření (změně) žaloby pod čís. 1 uvedené mluviti nelze (§ 235 c. ř. s.), nebyl soud při jednání a rozhodování v právní záležitosti čís. 2 řádně obsazen, pokud se týče byl nedostatečně obsazen. Následkem toho řízení to i rozsudek ve věci té vydaný jsou zmatečny a musely býti zrušeny (§ 477 čís. 2 c. ř. s.) a právní záležitost ta proto vrácena к novému jednání a rozhodnutí před soudem řádně obsazeným (§ 478 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení hoví plně zákonu a jest správně odůvodněno. Odkazujíc stěžovatelku na důvody, přičiněné к usnesení odvolacího soudu, připomíná se proti vývodům rekursu, že § 7 a) j. n. obsahuje předpisy v příčině obsazení soudu ve sporech, přikázaných sborovým soudům prvé stolice, nikoliv předpisy o soudní příslušnosti, pročež nelze se důvodně dovolávati ustanovení §u 104 j. n. o podrobení se soudu nepříslušnému (prorogace).

Citace:

čís. 2648. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 902-903.