NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

m
Čís. 4729.

Pozůstalostní (svěřenský) soud není povinen přijati na soud dědické (nástupnické) přihlášky zřejmě neodůvodněné, a poukázati dědice na pořad práva.
Přihlášce čekatele svěřenství po zůstaviteli, zemřelém před nabytím účinnosti zákona o zrušení svěřenství ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. а n., není na závadu, že uzavřel nerovnorodý sňatek, ač to zřizovací listinou bylo zapovězeno. Lhostejno, kdy sňatek byl uzavřen, jen když nápad svěřenství stal se po 28. říjnu 1918.
(Rozh. ze dne 25. února 1925, R I 125/25.)
Poslední držitel Ch-ského svěřenství Jan T., jenž zemřel dne 5. června 1921, vzdal se již za svého života notářským spisem ze dne 23. prosince 1920 držení a užívání svěřenství ve prospěch jediného syna jako nejbližšího čekatele Dra Leopolda T-а. Zesnulý Jan T. podepsal dále dne 2. června 1921 podání na svěřenský soud, v němž oznamuje, že dne 23. prosince 1920 odstoupil ze svěřenství pod tou podmínkou, že v držení a užívání svěřenství nastoupí po něm syn Dr. Leopold T. a že on sám jen za tohoto předpokladu se svých nároků na svěřenství neodvolatelně vzdává. Toto podání zároveň s oním notářským spisem předložil svěřenskému soudu plnomocník Jana T-а teprve dne 11. října 1921. Současně se přihlásil v jiném podání Dr. Leopold T. ke svěřenství,
Civilní rozhodnutí VII. 24 odstoupením otcovým dne 23. prosince 1920 uvolněnému, na základě svěřenské zřizovací listiny ze dne 28. března 1703, při čemž v tomto a dalším podání ze dne 19. října 1921 předložil i průkazy svého práva nástupnického. Poukázal i k tomu, že uzavřel sice proti ustanovení zřizovací listiny dne 15. března 1913 nerovnorodý sňatek s Piou Julií W-ovou, dcerou továrníka Oswalda W-a, že však tato překážka byla zákonem o zrušení šlechtictví ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 sb. z. a n. odstraněna. Podáním ze dne 15. listopadu 1921 projevil opatrovník svěřenství a potomstva svůj souhlas s obsahem spisů právě uvedených. Svěřenský soud vydal usnesení ze dne 19. listopadu 1921, jímž nástupnická přihláška Dra Leopolda T-а byla přijata na soud a, poněvadž své právo nástupnické ke svěřenství dostatečně vykázal, byly mu zároveň přenechány dle §u 810 obč. zák. a § 145 nesp. říz. správa a užívání jmění svěřenského. Podáními ze dne 1. července a 7. srpna 1924 přihlásil se ku svěřenství Konstantin T. Svěřenský soud nepřijal jeho přihlášky na soud a vydal usnesení, že projednání uvolněného svěřenství bude provedeno podle usnesení svěřenského soudu ze dne 19. listopadu 1921 na základě nástupnické přihlášky předního čekatele Dra Leopolda T-а. Důvody: Svěřenský soud setrvává na stanovisku, projeveném v usnesení ze dne 19. listopadu 1921, jež odůvodňuje nyní blíže tím, že zřizovací listinou nařízený vylučovací důvod nerovnorodého manželství pominul, neboť byla zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 51 sb. z. a n. v Čs. republice šlechtictví a veškerá z něho vyplývající práva vůbec zrušena a také v ústavní listině ze dne 29. února 1920 bylo vysloveno v §u 106: »Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.« Zásadu tuto provedl nyní zákon o zrušení svěřenství ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n. ustanovením §u 2 (2), že při určení osob čekatelů se nehledí k omezením zřizovacích listin, která se příčí právnímu řádu nastalému po 28. říjnu 1918 zrušením šlechtictví (pro nerovný sňatek a pod.), a dalším ustanovením §u 3 (2), že svěřenství v den účinnosti zákona uvolněné dlužno odevzdati do neobmezeného vlastnictví čekatele, k nástupnictví povolaného, bez ohledu na obmezení zřizovací listiny v §u 2 (2) uvedená. Dle toho dlužno Dra Leopolda T-a uznati za svěřenského nástupce přes to, že uzavřel dne 15. března 1913 t. zv. nerovný sňatek, neboť zákon nikterak nerozeznává, zda byl nerovnorodý sňatek uzavřen za starého či nového právního řádu. Zákon tyto případy rozumně ani rozlišovati nemohl, neboť zamýšlel očividně přežité náhledy a staré křivdy ohledně nerovných sňatků čekatelů, pokud jiné osoby z nich určitých práv již nenabyly, vůbec odstraniti. Jinak by na př. ze dvou bratří, z nichž starší před 28. říjnem 1918 nerovný sňatek uzavřel, kdežto mladší bratr teprve po 28. říjnu 1918 rovněž prostou občanku za manželku pojal, musil onen tomuto ze svěřenství ustoupiti, což by odporovalo všemu právnímu citu. Arciť kdyby dědický nápad byl nastal již před 28. říjnem 1918, tu by následkem nerovného sňatku předního čekatele další čekatel nabyl aktuelního práva nástupnického. Do skutečného nápadu jest t. zv. »vrchní vlastnictví« čekatelů podle obsahu zákonných předpisů spíše fiktivním, jest jen omezením vlastnictví uživatelova; rozhodným jest jen nápad dědický a tu opět obdrží požívání jen čekatel, který podle zakládací listiny jest nejbližším nápadníkem. Tak usuzuje výslovně důvodová zpráva vládního návrhu zákona o zrušení svěřenství (posl. sněmovny tisk 4046/23 str. 11). Jestliže zpráva ústavně-právního výboru senátu N. S., vydaná při projednávání zákona pod číslem tisku 1946/24 na straně 2. dovozuje, že vládní osnova, mluvíc o »právním řádu, nastalém po 28. říjnu 1918«, nechce patrně postihnouti skutečnosti, které nastaly před datem převratu, lze tomu jen tak rozuměti, že zákonodárci novým zákonem nechtěli se dotknouti práv jednotlivých čekatelů, kteří následkem dřívějších dědických nápadů práva ke skutečnému nastoupení svěřenství jako přední čekatelé byli opravdu již nabyli. Na stejné zásadě se zakládá i ustanovení §u 9 cit. zák. Nově přihlášený svěřenský nápadník Konstantin T. odvozuje své právo nástupnické jedině z toho, že přední čekatel Dr. Leopold T. jest podle zřizovací listiny ze dne 28. března 1703 ze svěřenství pro nerovný sňatek vyloučen. Jinak uznává tento další čekatel, že Dr. Leopold T. pochází ze starší linie mužských descendentu Jana T-а, roku 1861 zemřelého, která v první řadě ke svěřenství jest povolána, takže by při vlastním rovnorodém manželství po svém otci řádně nastupoval, čímž by dána byla i podmínka účinnosti resignace posledního držitele Jana T-а vyslovena tím, že tento odstupuje ze svěřenství jedině ve prospěch syna Leopolda a pro případ, že on v držení a užívání svěřenství po něm skutečně nastoupí. Dle vývodů Konstantina T-а přední čekatel Dr. Leopold T. ztratil své právo na svěřenství toliko pro své nerovnorodé manželství. Z důvodů, v dřívějším odstavci uvedených, však vychází, že tomu tak není, že naopak Dr. Leopold T. ke svěřenství za nového řádu uvolněnému, své přední právo nástupnické přes svůj nerovný sňatek zachovává a že jeho dědickou přihláškou v usnesení ze dne 19. listopadu 1921 k soudu přijatou splněna byla i podmínka řádné účinnosti notářského spisu ze dne 23. prosince 1920, kde svěřenský předchůdce se vzdal ve prospěch synův držení a užívání svěřenství. Proto bylo nyní nástupnickou přihlášku Konstantina T-а z toho důvodu odmítnouti, poněvadž svěřenství se uvolnilo ne smrtí Jana T-а dne 5. června 1921, nýbrž jeho předchozím vzdáním se dle §u 632 obč. zák. dne 23. prosince 1920 a že Konstantinu T-ovi ani tenkrát, kdyby nápad svěřenství skutečně smrtí Jana T-а byl nastal, pro přednostní právo Dra Leopolda T-а dědický nárok na svěřenství by nepříslušel. Tuto právní otázku bylo lze hned v nesporném řízení rozřešiti. Tomu neodporuje § 122 nesp. říz., kterýž nelze vykládati v ten rozum, že pozůstalostní soud jest povinen přijati každou dědickou přihlášku, předepsané formě vyhovující, i když jest jisto, že osoba se přihlašující dědického práva nemá a že přihláška nemůže proto vésti k odevzdání pozůstalosti. Záleží právě na tom, aby osoby, nemající zřejmě dědických nároků, nebyly odkazovány na pořad práva, tak aby nedošlo ke sporům již předem bezvýsledným. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil v podstatě z týchž důvodů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Není tu podmínek §u 16 patentu o nespor. řízení, zejména neodporuje napadené usnesení zákonu. V první řadě je souhlasiti s nižšími soudy, že
24* přes ustanovení §§ 122 a 125 pat. o nesp. říz. není pozůstalostní (svěřenský) soud povinen přijati dědické (nástupnické) přihlášky zřejmě nezákonné, tím méně poukázati strany na pořad sporu, jehož výsledek jest podle určitého předpisu zákona předem jistým. Postup ten nepříčí se ani §u 2 čís. 7 pat., ježto nejde o probrání sporných otázek právních. Nespornost právních předpisů co do jich výkladu posuzuje soud, a nemohou o ní rozhodovati strany. Není-li proto pro nesporného soudce sporných právních otázek, ježto věc dá se posouditi podle určitých a přesných předpisů zákona, nelze mluviti o sporných právních náhledech, a nezáleží na tom, že některá strana snaží se týž předpis zákonný vykládati odchylně ve svůj prospěch. Není proto nezákonností, že nebyla na soud přijata stěžovatelova přihláška k svěřenství, když soud uznal za jedině oprávněnou přihlášku předního čekatele jako jediného nástupce ve svěřenství, a důsledkem toho uznal jen ji za způsobilou k projednání uvolněného svěřenství. Způsobilost tohoto předního čekatele, t. j. Dra Leopolda T-а posuzoval svěřenský soud právem podle dne, kdy svěřenství se uprázdnilo, ať to byl den, kdy poslední držitel vzdal se svěřenství ve prospěch onoho předního čekatele, anebo den jeho smrti. Obě tyto události spadají do doby účinnosti jak zákona o zrušení šlechtictví ze dne 10. prosince 1918, čís. 61 sb. z. a n., platného od 11. prosince 1918, tak i § 106 ústavní listiny ze dne 29. února 1920, zrušivšího výsady rodu. Teprve uprázdněním se svěřenství vzniklo právo čekatelovo na nástupnictví ve svěřenství, a teprve podle této chvíle je posouditi způsobilost čekatelovu k nabytí svěřenství (§ 545 obč. zák.). Svěřenský soud proto přijal právem nástupnickou přihlášku Dra Leopolda T-а již v roce 1921 na soud (usnesení ze dne 19. listopadu 1921), a odevzdal mu správu i užívání svěřenství bez ohledu na omezení zřizovací listiny, příčící se právnímu řádu, nastalému po převratu z 28. října 1918, podle něhož byl by jmenovaný vyloučen z nástupnictví pro sňatek, s nešlechtičnou před tím uzavřený. Příslušná ustanovení §u 2 odstavec druhý a §u 3 odstavce druhý zákona ze dne 3. července 1924, čís. 179 sb. z. a n. jsou jen potvrzením správnosti právního názoru, projeveného svěřenským soudem již v roce 1921. Nižší soudy správně poukázaly hlavně na předpis §u 3 odstavec druhý, podle něhož bylo posouditi poměr tohoto uprázdněného svěřenství, a dovodily z něho, že nebylo přihlédnouti k omezením, odporujícím právnímu řádu plativšímu již v čas nápadu. Nepřijetím přihlášky stěžovatelovy bylo vyhověno zásadě Quieta non movere, vyslovené v důvodové zprávě, a neodporuje tomu ani § 9 zákona, vylučující domáhání se uznání vlastnictví jiným nápadníkem z důvodu tam uvedeného, ježto za nabyvatele svěřenství byl uznán přední čekatel Dr. Leopold T. již v roce 1921. Neprávem pokládá stěžovatel za rozhodný teprve den účinnosti zákona o zrušení svěřenství i v tom smyslu, že pro nástupnictví ve svěřenství nemá ani podle zřizovací listiny významu nerovnorodý sňatek uzavřený po tomto dni. V republice Československé není, pokud jde o čsl. občany, šlechticů již od 11. prosince 1918, a nebylo proto již po tomto dni možno čsl. občanu, by pojal šlechtičnu za manželku. Zrušením šlechtictví pozbyla platnosti i ustanovení zřizovacích listin tomu se příčící bez ohledu na to, že listiny ty byly specielními zákony, neboť byly jako takové podle §u 9 obč. zák. změněny pozdějšími zákony, jim odporujícími. Právem nepřihlédl proto soud svěřenský již v roce 1921 k omezení zřizovací listiny odporujícímu novému právnímu řádu, jenž neznal sňatků nestejnorodých. Nezáleží proto na tom, kdy přední čekatel, povolaný zřizovací listinou k nástupnictví, uzavřel manželství, jež by ho za platnosti omezení sňatků ve smyslu zřizovací listiny vylučovalo z nástupnictví, ježto omezení to bylo již zrušeno zákonem. Nešlo tu proto o oživení práva jednou již platně pozbytého, ježto právo to před tím vůbec nevzniklo, nýbrž o vznik práva podle předpisů zřizovací listiny plativší na dále, pokud nepříčila se novému právnímu řádu, jenž neuznává některých jejích omezení při nástupnictví ve svěřenství. Nebyl proto nerovnorodý sňatek Dra Leopolda T-а na překážku, by jmenovaný neuplatnil již v roce 1921 své práva nástupnické, vylučující z něho další čekatele, aniž záleží na tom, kdy k onomu sňatku došlo. Šlo tudíž při právním posouzení věci jen o základní zásady nového právního řádu vylučujícího všecka ustanovení jemu se příčící, mezi něž náleží jakékoli výsady poskytnuté dříve šlechtickému původu. O těchto zásadách nemůže býti sporu, a mohl proto posouditi věc i soudce nesporný.

Citace:

č. 4729. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 397-401.