Authors:
= Boh. adm., 16 (1934), sv. 1
PDF

Č. 10999.


Živnostenské právo. — Řízení před nss-em: Společenstvo hostinských není legitimováno ke stížnosti na nss do rozhodnutí živn. úřadu, kterým úřad odepřel odejmouti majiteli koncese hostinské tuto koncesi podle § 57 odst. 2 živn. ř.
(Nález ze dne 16. ledna 1934 č. 578.)
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků v M. proti zemskému úřadu v Praze o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: K oznámení společenstva hostinských a výčepníků v M. odňal okr. úřad v Mladé Boleslavi výměrem z 11. července 1930 podle § 57 odst. 2 živn. ř. Anně D. koncesi hostinskou a výčepní se stanovištěm v N., která jí byla udělena výměrem okr. hejtmanství v Mladé Boleslavi ze 17. července 1903 a to z toho důvodu, že se živnost od 1. ledna 1930 po dobu více než 6 měsíců přerušila, a z toho dalšího důvodu, že v obci Č., která má 1465 obyvatel, jest již sedm hostinských koncesí a jest tudíž místní potřeba kryta.
K odvolání Anny D. žal. úřad nař. rozhodnutím zrušil výměr prvé stolice a to z toho důvodu, že Anna D. přerušila provozování živnosti hostinské proto, že dosavadnímu pachtýři vypršela pachtovní smlouva dnem 31. prosince 1929 a pro nahodilé okolnosti nemohla úřadu navrhnouti nového pachtýře nebo náměstka. Poněvadž však v kritické době jednala o pacht s pivovarem k.-ckým, dala na jevo dobrou vůli a nepochybný úmysl živnost svou znovu provozovati a nebylo proto odejmutí koncese odůvodněno.
Uvažuje o stížnosti podané na toto rozhodnutí společenstvem hostinských a výčepníků v M., musil se nss především z úřední povinnosti zabývati otázkou, zda jest společenstvo v tomto případě legitimováno ke stížnosti, a zodpověděl otázku tu záporně z těchto důvodů:
Z předpisů § 18 odstavce 4, 5 a 7 živn. ř. vyplývá jasně, že společenstvu přísluší právo odvolací toliko proti udělení koncese k provozování některého oprávnění, vytčeného v § 16 živn. ř. Toto právo odvolací lze přiznati společenstvu vůbec jenom v těch případech, ve kterých mu je propůjčuje výslovný předpis zákona (§§ 18 a 116 živn. ř.) a nelze je rozšiřovati na případy jiné, v zákoně výslovně neuvedené. Nepříslušelo by tudíž společenstvu právo odvolati se proti výměru, kterým by úřad odepřel odejmouti koncesi podle ustanovení § 57 odst. 2 živn. ř.
Citace:
Č. 10999. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 282-283.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).