Čís. 28 dis.


Okolnost, že obsílka ke kárnému líčení nebyla obviněnému řádně doručena, není důvodem obnovy řízení (§ 59 kárn. stat., § 353 tr. ř.); zmatečnost tím založená se zhojí, nebyla-li včas vytknuta a žádáno o zrušení nálezu.
(Rozh. ze dne 25. března 1927, Ds I 5/27.)
Nejvyšší soud jako kárný soud druhé stolice v advokátních kárných věcech nevyhověl, vyslechnuv generální prokuraturu, stížnosti obviněného do usnesení kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 17. ledna 1927, jímž byla zamítnuta jeho žádost o obnovu kárného řízení.
Důvody:
Obviněný žádá o obnovu kárného řízení, skončeného zdejším rozhodnutím ze dne 28. února 1922, j. č. Ds I 10/21, z důvodu, že nebyl řádně obeslán a nemohl proto přijíti ke druhému ústnímu jednání před kárnou radou dne 7. března 1921, při němž byl vydán odsuzující, nejvyšším soudem potvrzený nález. Podle § 59 kárného statutu a § 353 tr. ř. jest obnova řízení z tohoto důvodu nepřípustná. Obviněnému neděje se zamítnutím jeho návrhu křivda. Nelze sice vyvrátili jeho tvrzení, že nedostal obsílky, třebas byla podle spisů dne 26. února 1922 vypravena, a nemůže býti pochybnosti ani o tom, že, nebyl-li obviněný řádně předvolán, byly ústní líčení i nález při něm vydaný zmatečné, leč zmatečnost ta byla zhojena, poněvadž obviněný ji včas a přípustným způsobem nevytkl a nežádal o zrušení nálezu a o položení roku k novému ústnímu jednání. V odvolání proti nálezu podotkl ovšem po stránce formální, že »mu nebyla poskytnuta možnost, by při novém ústním jednání mohl na pravou míru uvésti výsledky výslechu svědků, jak to předpisují §§ 35—37 kárného řádu«, neprovedl však toto, samo o sobě tehdy nesrozumitelné tvrzení, věnoval všechny své ostatní vývody obsahu nálezu a nenavrhl, by nález byl zrušen, nýbrž jenom, by nález byl změněn a on úplně osvobozen. Uváží-li se, že stěžovateli jako bývalému soudci a jako advokátu musily býti známy význam a následky zmatečnosti, způsobené nedostatkem řádného předvolání, nemůže ani nyní tehdejší jeho postup býti vyložen jinak, než, že si byl vědom toho, že nové ústní líčení nemůže již nic podstatného změniti na skutkových výsledcích prvého, odročeného líčení, při němž byl přítomen a přednesl svou obhajobu, tím méně na výsledku přísežných svědeckých výslechů, provedených mezi prvým a druhým ústním líčením, že rozhodnutí závisí již jenom na posouzení jeho dílem doznaného, dílem svědky dosvědčeného jednání, a že proto případné zrušení nálezu a nové ústní líčení by nemělo vlivu na konečný výsledek kárného řízení. Očekávaje, že obrana ve věci samé dostačí k osvobození Nejvyšším soudem, neuplatnil stěžovatel zmatečnost nálezu, a nemůže nyní, když byl ve svém očekávání zklamán, již napraviti, co tehdy zanedbal. Stížnosti musil býti proto odepřen úspěch.
Citace:
č. 28 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 994-995.