Čís. 1836.
Do usnesení poručenského (opatrovnického) soudu, jímž prohlásil, že nemá námitek proti změně poručencova příjmení, jest stížnost přípustna.
(Rozh. ze dne 12. září 1922, R II 348/22.)
Do usnesení opatrovnického soudu, jímž vzata na vědomost žádost matky a jejího nynějšího manžela, by změněno bylo příjmení nezl. Zdeňky K-ové, a jímž soud opatrovnický prohlásil, že proti žádané změně jména se svého stanoviska ničeho nenamítá, vznesl otec nezletilé stížnost, již rekursní soud odmítl. Důvody: Dle § 9 nesp. říz. jest přípustná stížnost pouze v případech, cítí-li se strana stíženou opatřením soudu, rozhodovacího významu, v záležitostech řízení nesporného. Nelze proto stěžovati si předně proti tomu, že napadené usnesení nebylo stěžovateli jako otci nezl. Zdeňky K-ové doručeno, poněvadž tu může po případě sáhnouti k jinému prostředku, má-li důvodně za to, že měl býti o tom vyrozuměn, ale ani ve věci samé z domnělého důvodu zmatečnosti, nezákonnosti nebo mylného právního názoru. Změnu jména dítěte povolil, ať už byl k tomu příslušný a oprávněn či ne, zemský úřad politický v Brně, rozhodnutím ze dne 4. dubna 1922, nikoliv soud opatrovnický, jenž rozhodnutí v této věci vůbec nevydal, nýbrž žádost matky dítěte a jejího nynějšího manžela toliko vzal na vědomost a prohlásil, že se svého stanoviska ničeho nenamítá proti žádané změně jména. To není opatřením rozhodovacího rázu a nutno tedy důvody této stížnosti, že otec, jemuž dosud přísluší nad oním dítětem zákonná moc, jako oprávněný zákonný zástupce ku změně nesvolil, že matka a tím méně její nynější manžel nejsou k podobné žádosti oprávněni a že pro žádost nebyly vůbec uvedeny podstatné důvody obrátiti, a uplatniti pouze proti řečenému rozhodnutí politického úřadu.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl nehledě k použitému důvodu odmítacímu.
Důvody:
Dle § 146 obč. zák. manželské děti obdrží rodinné jméno otcovo; politické úřady mohou dle dekretu dv. kanc. ze dne 5. června 1826, čís. 36 sb. z. pol., dle cís. nař. ze dne 20. prosince 1848 čís. 39 ř. z. a dle nejvyš. rozhodnutí ze dne 12. března 1866 dáti svolení ke změně jména. Manželům Antonínu a Anežce K-ovým narodila se 14. března 1910 dcera Zdeňka, jež podle onoho § 146 obdržela rodinné jméno K-ová. Zemská správa politická usnesením ze dne 4. dubna 1922 povolila k žádosti matky dítěte Anežky nyní provdané V-ové jmenovanému nezletilému dítku, aby místo dosavadního příjmení K-ová přijalo a užívalo jména V-ová. V usnesení tom jest výslovně předpokládáno, že žádost za změnu jména dítěte podána byla se svolením poručenského, správně opatrovnického soudu dítěte, a zemská správa politická též zpravila tento soud o povolení změny příjmění dítěte. Svolení opatrovnického soudu zemská správa politická patrně spatřovala v usnesení soudu opatrovnického ze dne 23. března 1922, jímž tento soud na základě protokolární žádosti Karla V-a a za předpokladu, že Anežka V-ová, matka dítěte, s žádostí tou souhlasí, vydal Karlu V-ovi prohlášení, že žádost manželů V-ových za změnu příjmení dítka béře na vědomí a že nenamítá ničeho proti žádané změně. Toto usnesení soudu opatrovnického je tudíž opatřením ve smyslu § 9 cís. patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák., neboť jím rozhodl opatrovnický soud nezletilé Zdeňky K-ové v právní věci, týkající se jejího příjmení, a rozhodnutí toto stalo se za tím účelem, aby vzhledem na nezletilost dítka, jemuž změna příjmení měla býti povolena a jež pro svou nezletilost nemůže samo za změnu tuto žádati, nahradilo politickému úřadu přímou žádost dítka a bylo takto politickému úřadu potřebným základem pro jeho rozhodnutí, tento úřad pak skutečně vzal usnesení to za základ rozhodnutí svého. Mínění soudu rekursního, že nejde o opatření významu rozhodovacího ve smyslu onoho § 9 cís. patentu z roku 1854 a že tedy rekurs otce dítka do usnesení prvé stolice jest nepřípustný, je mylné.